Úvodník
Říjen je měsíc blízký zimě. Mám z dětství několik vzpomínek na jednotlivá roční období, které nejdou vymazat ničím jiným, ať už by to byl krásný zážitek z probarveného lesa ve Zlíně nebo jarní úsvit v Beskydech. Podzimním zážitkem je pálení listí, spolu s brzkým západem Slunce, to ticho okolo a lehoučký pocit stísněnosti. A zimním zážitkem pak jedna chumelenice, kdy jsem byl sám doma, seděl jsem na stole u topení a koukal z okna, které bylo v úrovni mého sedu, na to žluto venku, na tu prazvláštní barvu. Jsem přesvědčen, že i takovéto chvíle mne nutí přemýšlet o mém oblečení. V chladných dnech tíhnu ke svetrům ze žinylky, dlouhým, teplým sukním a punčocháčům, hebkým kožíškům a dlouhým šálám. A když to nevyjde, zachumlám se aspoň pod peřinu, pustím nějakou hudbu a sladce usnu. Je mi doma dobře. Jindy mám zase nutkání sednout do auta. To když je na zemi sníh a ještě pořád hustě sněží. Obleču se teple, v autě pustím na plný pecky topení a rádio a jedu tou bílou tmou... Mám zkrátka raději chladno než teploty přes dvacet sedm stupňů. S horkem nic neudělám, kdežto proti chladu mohu. Třeba i to, že zůstanu doma a nevystrčím nos, dívaje se na tu vlhkou studenou spoušť venku.
Obrázkový časopis
S povděkem se dívám na rostoucí návštěvnost stránek Terrezy. Jsem rád, že přes mé kontroverzní názory si našel svoje čtenáře - a protože mezitím vzniká či již existuje spousta dalších materiálů na téma transvestitismu, cítím, že bych měl zase uhnout někam, kde jsou ještě bílá místa.
Můj syn je buzerant!
Toto zvolání pravděpodobně ujede tomu správnému otci - chlapákovi, vracejícímu se z hospody, kde pobil hromadu vojáků u jednoho stolu, v momentě, když syna nachytá v koupelně v máminých večerních šatech se rtěnkou v ruce. Držme se stranou od faktického otcova pochybení, a starejme se o to, jak na takovou situaci reagovat, a to i v případě, že jsme v roli otce.
Kam se hezky obléci?
Myslím, že u každého TV se časem objeví potřeba vyjít někam ven. Jsem všemi deseti pro, protože pokoutní převlékání doma, zamčen na dva západy - to už skoro svědčí o něčem nenormálním. To, že danou věc nespojujeme se sexem lze snad nejlépe dokazovat tím, že si vyjdeme ven, kde o sexu nemůže být řeč.Tvoříme UNISEX NAOPAK
Jste - li protřelejší a přitom chcete mermomocí chodit ven tak, jak je vám příjemné, zkuste si vytvořit styl, který je unisexem naopak. Pokusme se ale definovat unisex: je to v zásadě móda z období hnutí hippies; a v klasických materiálech se udává fakt, že muži neměli strach si obléci rozšířené kalhoty, pomalované květy. O tom, že ženy v té době nosily modifikací košilí, pánských sandálů a košil se samozřejmě nikdo necítí potřebu zmiňovat. Důležité ale je, že se oblečení přispůsobovalo mužnosti či ženskosti, to znamená, že muž ve zvonových kalhotech a rozhalence měl bujnou hřívu vlasů a husté vousy, protože nepotřeboval vypadat jako žena, a žena, která si vzala mužskou košili a kalhoty jinak pořád vypadala jako žena. Vzhledem k dobové politické situaci a vzhledem k tomu, že celé hnutí hippies bylo poměrně dost šílené, nikdo nehledal sexuální spojitosti. Snad kromě některých staromilců a buranů v tesilkách, kteří hippiekům říkali jednotně - buzeranti. A to bez ohledu na jejich sexuální orientaci.
