trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


  • Úvodník


    Úvodník | transgender.cz Březen
    ... za kamna vlezem. Cítíte ve vzduchu to jaro? A co to s vámi dělá?
    Já jsem byl odmalička z jara nešťastný. Dlouho jsem nevěděl proč, lépe řečeno jsem si to neuvědomoval. Mám hrozně rád dámské a dívčí kožíšky, kabátky, bundy, vesty... všechno co je teplé, prošívané, péřové, lesklé... A s jarem se to ztrácí, a holky odkládají další a další zajímavé kousky oblečení, aby nakonec přes léto chodily jen tak, v šatečkách a sandálech. Ostatní muži "mají na co koukat" a já to s příchodem hezkého počasí ztrácím...
    Ale mám nápad! Počkám, až přijde škaredé počasí, až se ochladí na deset nad nulou - a pak si v tom červenci obleču svou oblíbenou minisukni, kozačky, punčocháče, halenku a kabátek a vyrazím do světa!
  • Nepodceňujte drobnosti!


    Právě se vám narodil syn? Gratuluji, tatínkové a maminky. Dříve, než se ale začnete těšit na to, jak spolu budete spravovat veterána, ukrytého spoustu let v garáži, než začnete plánovat synovi kariéru úspěšného podnikatele, který převezme vaši rodinnou firmu na výrobu vrtulníků, otevřete oči a nastražte uši. Kde berete tu jistotu, že se vám narodil opravdu syn?
    Jistě, zatím je váš uzlíček ještě malé miminko. Má všechno, co má mít. Hlavičku, ručičky, očička... mezi nožkama je také v pořádku. Když ale začne brečet kdykoli jej oblečete do modré soupravičky, zatímco po té růžové natahuje ručičky, je načase si přečíst něco o věcech, na které nechcete možná raději ani pomyslet.
  • Pánské civilní a slavnostní líčení


    Pánské civilní a slavnostní líčení | transgender.cz Pánské líčení neexistuje. Přestože ve starověkém Římě bylo pánské líčení na denním pořádku, objevuje se také v baroku, v sopučasnosti je pánské líčení přísné tabu. Výjimku tvoří líčení divadelní, a líčení filmové, obojí však zcela specifické a pro běžný život nepoužitelné. Snad na posledním místě stojí líčení karnevalové, které se pro běžný život hodí snad ještě méně. Pro pánské líčení existuje jedna přípustná výjimka. Tou je korektor na akné. Je to v podstatě velice hustý make - up v tyčince, většinou s výživnou, hojivou a uklidňující funkcí, zvenčí ne nepodobný rtěnce. Ani nepřekvapí fakt, že pánské kosmetiky je přeci jen mnohem méně, a co je ještě horší, i to málo využívá jen zlomek mužské populace. Jmenujme například vlasové kondicionéry, parfémy, vody po holení, velice zanedbávaný antiperspirant (proti pocení) a snad naposledy různé zvláčňující krémy. Muži o sebe a navíc o své tělo pečují mnohem hůře. To samozřejmě nevyzývá trh k tomu, aby přinesl novinky pro péči o pleť tělo a vlasy, natožpak líčení.
    Při přípravě materiálů pro tento článek jsem se musel smířit se zjištěním, že neexistuje jednotný recept na to, jak nalíčit mužskou tvář, stejně jako neexistuje jednotný recept, jak nalíčit tvář ženskou. Záleží na barevném typu pleti, na poměrně těžko zanedbatelných rysech tváře a v neposlední řadě i účelu či akci, na kterou se líčíte. Nezapomínejte, že ženy se bez výjimky líčí také k barvě a vzhledu oblečení, které nosí, a také vzhledem k denní době - známe líčení denní, které bývá jemnější, večerní, kde jsou použity sytější barvy a výraznější přechody, nelze opomenout ani líčení plesové nebo pro zvláštní příležitosti, jakou byl například Silvestr.
  • Strašně nudný článek o frustraci


    Tentokrát se mnou nemusíte souhlasit - ale tvrdím, že všechno, co člověk dělá, přizpůsobuje tomu, aby dosáhnul uspokojení. Uspokojení duševního a v neposlední řadě i uspokojení fyzického. Jestliže se mne rozhodnete ukamenovat i za tvrzení, že altruismus prakticky neexistuje, protože funguje jen tehdy, je - li u daného jedince vyvážen zase jen odměnou - a to dobrým pocitem, prosím. Koneckonců, kdo jsi bez viny, hoď kamenem.
    Člověk se rodí s určitou - a nemalou - řadou dispozic k a proti nejrůznějším věcem. Existují lidé popudliví či vznětliví, také ale flegmatici a peciválové, existují lidé tencí jak proutek a naopak tlusťoši zvící zápasníka Summo... Někdo rád vdolky a jiný zase holky. No a to nemluvím o těch, co mají rádi kluky... Svět, ve kterém pak člověk vyrůstá, u něj některé dispozice přirozenou cestou potlačuje a jiné naopak živí přiléváním oleje do ohně.
  • Úchylná prasata !


    Vlastně je dobře, že se na sklonku dvacátého století smí mluvit o sexu. Mám ale pocit, že v posledním roce se o něm mluví moc. Tak moc, že už těmi rozhovory skoro popíráme existenci lásky, i té vzájemně lidské, soužití, úcty, tolerance a dalších věcí, které pro styk s ostatními osobami používáme - a to i „in flagranti".
    Nebudu dlouho chodit okolo horké kaše: vadí mi fakt, že medializace všech možných sexuálních úchylek a deliktů nespěje směrem ke zprostředkování poznání, ale k hrubé senzalizaci, strhnutí pozornosti diváků, čtenářů a posluchačů a jakési voyeristické a fetišistické vyžívání se ve věcech, o kterých normálně raději ani nemyslíme.
  • O bagatelizaci


    Asi znáte následující situaci: noční šalina, vrávoravým krokem nastoupí dvě individua. Dech vonný -- vinný, inteligence vilvem alkoholu poněkud snížená, o to však silnější a moudřejší proslovy. Jak řeč plyne, z úst jim kanou "perly" (a semtam slina). Na vše mají jasný a jednoznačný názor: to byla "debilita", tamten je "hňup", ti nahoře to "serou" a beztak je to všechno banda uchylů a teploušů.
    Všimli jste si někdy jakým tónem a hlavně s jakým výrazem v očích se vyslovuje slovo "uchyl"? Ne? Já jo. Podělím se s vámi o výsledek svého pozorování.
    Nejčastěji se vyslovuje rychle. Jen tak prosviští mezi rty. S minimální artikulací. Jako něco, co chceme mít rychle za sebou. V očích pak bývá prázdný výraz. Prázdnota -- to je strach! Strach z něčeho, čemu nerozumíme, o čem máme málo informací a bojíme se, že by nás to mohlo ohrozit.
    Jak zmenšíme svůj strach? Snadno: zjednodušením, bagatelizací, zesměšněním. Musíme to, čeho se obáváme srazit na kolena, aby to bylo menší než my. Musíme to dostat pod úroveň našeho sebevědomí -- pod svoji úroveň -- abychom byli aspoň o kousíčk větší než to, čeho se bojíme -- čemu nerozumíme.
    Zamyšlení nad tím, jaká je ona "úroveň", když to, co leží těsně pod ní má označení "teplouš" či "úchyl", nechám na vás. Peťa.
  • Vzpoura v kalhotech


    Ještě koncem minulého století prakticky nebylo možné, aby ženy nosily kalhoty. Nebylo je možno vidět jinak, než v sukni, halence a kabátku, nebo v šatech. Nutno podotknout, že sexualita byla velice potlačovaná a třeba nahé tělo uviděl muž málokdy, protože i po dobu sexu byly oba většinou oděni do spodního prádla, které vypadalo trošku jinak, než dnes.
    Nutno podotknout, že v podstatě po celou dobu historie se muži k ženám chovali až majetnicky. Muž měl v rodině hlavní slovo a všechno se přizpůsobovalo jemu. Tato situace vydržela i našim pradědečkům, a nemálo lidí se setkalo s tím, že se tak chovali i jeho prarodiče či rodiče. Žena byla jen jakýmsi vykonavatelem vůle manželovy, většinou byla v domácnosti a starala se o více či méně dětí, které manžel produkoval během nocí, kdy se on vybil, zatímco ona si moc neužila...
    Taková situace vybízela jednoduše k tomu, aby se ženy vzbouřily. S postupujícím si uvědomováním sebe sama a s prosazováním požadavků na různé stupně sebeurčení si pomalu budovaly silnější pozice - poprvé za celou tu dobu měly například svoje peníze, které jinak zpravidla opatroval muž a ten i určil, co a kde je potřeba zakoupit či vydat.
  • Odveta v sukních...?


    Odveta v sukních...? | transgender.cz Feminismus samozřejmě nemohl nepřinést změny. Už jen proto, že veřejné mínění dávalo zapravdu ženám, a ty se osamostatňovaly, aby měly vůbec kde svoje práva uplatňovat, musela se do jisté míry (a jak kde a u koho) změnit také povaha mužů. Tradiční hodnoty rodiny a rodinných klanů v čele se stařešinou rodu (poslední na Sicílii) se nutně nemohly udržet.
    Dramaticky se změnilo postavení mužů co se rodinných prací týče. Žena, věnující se své profesi a leckdy pracující denně déle, než muž, samozřejmě nestíhala nezbytné domácí práce. Řešením by samozřejmě byla služka, ale feministická služka by byl dvojnásobný nesmysl - a tak muž převzal některé domácí činnosti, které by předtím neudělal ani náhodou. Luxování, vynášení smetí a mytí nádobí - natolik ponižující - ale najednou nebylo komu svěřit. Tyto práce se pomalu staly pracemi „unisexovými".
    Muži zároveň neměli za co bojovat. I když se jejich společenské postavení v podstatě horšilo, různé společenské přežitky a dogmata zabránila tomu, aby někdo opravdu formuloval toto nebezpečí. „Díky" mužské ješitnosti a dřívějšímu tradičnímu nadřazeného postavení muž nikdy nesměl a nesmí přiznat, že má nad ním žena na vrch. Vznikly spousty vtipů, které mají reálný základ, o mužích pod pantoflem, a tímto znevažováním se zabránilo tomu, aby muži někdy vůbec uvažovali o podobném hnutí, jakým byl feminismus, už pro tu nikdy nepřiznanou porážku. Tradiční muž nikdy nesnesl ponížení, které mu žena zasadí tím, že je lepší a tvrdší, že má rozhodující práva, a rozhodně by to nikdy nepřiznal na veřejnosti.
  • Just like a woman


    Just like a woman | transgender.cz "Už jste někdy viděli chlápka v sukni ? Ve filmu to není nic těžkého."
    Tak začínal komentář k premiéře anglického filmu Gerald nebo Geraldina na kabelové televizi HBO. Očekával jsem uvedení filmu typu Někdo to rád horké či podobné komedie točené pohledem klasického režiséra neznalého pojmu transvestit.
    Po shlédnutí filmu jsem dlouho nevěřil svým očím. Scény jako vystřižené ze skutečného života. Tak dokonale znát náš svět může jen člověk naší krevní skupiny.
    Film začíná klasickým problémem. Gerald žije ve spořádaném manželství. Manželka s dětmi odjela na dovolenou a tak vznikla příležitost dokonale se věnovat své obrovské vášni, před rodinou úzkostlivě utajovanou. Rozložit si doma dámské šaty,spodní prádélko, kosmetiku a vůbec všechnu tu skvostnou ženskou nádheru, no uznejte, kdo z nás by dokázal takové příležitosti odolat.
    Jenže ouha, manželka se vrací nečekaně dřív a i když zavolá Geraldovi do práce, je již příliš pozdě na to vše uklidit. Žena si vše vykládá jako nevěru a kategoricky se rozchází.
    Celým filmem se prolíná dokonalá znalost chování transvestitů. Adrian Pazdar (dabovaný Rudolfem Kubíkem )sehrál roli transvestity bravurně, jako by jím doopravdy byl. Pokud máte možnost, někdy se na tento snímek se skvostně vykreslenými rysy pravého transvestita podívejte.
  • Znal bych rád Shakespeareho!


    Nejsem mezi přáteli rozhodně dobře znám jako milovník historie. Už velice brzo na základní škole jsem zjistil, že jak je něco zařazeno "vhodně" do systému čísel, dat a posloupnosti, můj mozek se to neumí naučit. A tak - přestože by mne historie bavila - po několika písemkách a jistě pro třídu zajímavých vyvolání jsem ji začal nenávidět.


 

Další články

Navigace