Můj syn je buzerant! | trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


Můj syn je buzerant!

Toto zvolání pravděpodobně ujede tomu správnému otci - chlapákovi, vracejícímu se z hospody, kde pobil hromadu vojáků u jednoho stolu, v momentě, když syna nachytá v koupelně v máminých večerních šatech se rtěnkou v ruce. Držme se stranou od faktického otcova pochybení, a starejme se o to, jak na takovou situaci reagovat, a to i v případě, že jsme v roli otce.
 
Bohužel či bohudík se nacházíme v situaci, kdy se nic nedá léčit. Bohudík zejména proto, že měsíční pobyt v ústavu pro choromyslné a ozdravovací léčba není věc, po které bych toužil. Bohužel proto, že... ale to je snad jasné, ne?
Jsme - li nezdárným synem, bude nejlepší se běžet někam v klidu vyslíct, popřípadě se zamknout v koupelně. Nemáme pravděpodobně šanci oponovat rozzuřenému otci (ale ani matce) v oděvu našeho pochybení. Nejideálnější je celou věc uklidnit a nechat na pozdější dobu, až si rodiče zvyknou na ten obrázek, který spatřili před chvílí. Když se to nepodaří, musíme čelit problému přímo.
Rodič extrémně netolerantní vás rovnou zmlátí. Nebude to koneckonců poprvé, takže to nějak přežijete. Pak nastoupí v horším případě kyblík zákazů, v lepším pak tvrdý výslech. Připravte se na otázky „proč jsi mi to udělal", až se situace uklidní tak „jak dlouho" a konečně pak „půjdeš do blázince" a nebo umírněněji „půjdeš k doktorovi". Při troše štěstí si hned nepoběží postěžovat všem známým a nebo do hospody. No a co, aspoň by to bylo venku. Připravte se na několik dní, týdnů nebo měsíců kasárenského režimu. Ale to už přeci také znáte, ne?
Rodič netolerantní vás pošle převléci, a pak si vás zavolá na kobereček. Otázky, vyjma první, budou pravděpodobně na stejné téma. Odpovídejte v klidu a podle pravdy. Může se vám stát, že vás rodič vmanipuluje někam, kde nebudete moci odpovědět tak, abyste si neublížili. To nevadí, tohle není poslední směna. Jakkoli to bude nepříjemné, jednou to skončí. Pak se uvidí, co bude dál. Jestli bude požadovat slib, že toho okamžitě necháte, slibte to. Potom se uvidí. Můžete se dostat do situace, že vám bude vnucena návštěva u lékaře. Psychiatra neberte. Léčí prášky a nemá šanci to z vás dostat ven. Sexuologa berte. Ví, o co jde, a může vám koneckoců pomoci i vůči rodičům. Minimálně je uklidní. Psychoanalitika berte všemi deseti. Udělá ve vás pořádek a vy budete potom pevně odporovat všem výslechům, protože budete mít jasno. Jasno o tom, jestli TV jste, nebo ne.
Rodič tolerantní se pravděpodobně zhroutí nebo odejde. Využijte to k tomu, abyste se převlékli, odstranili rtěnku a líčidla, uklidili prádlo, trošku vydechli a vraťte se zpět. Klidně a mile zodpovězte otázky, omluvte se a jestli jste přesvědčeni o tom, že jste opravdu TV, řekněte to. Můžete i dodat, že s tím stejně nejde nic dělat. Pak čekejte trpělivě do odeznění špatné nálady, a příště vyčkejte na příhodnější chvilku a byt zamkněte zevnitř. Než rodič otevře zámek, dají se dělat divy!
Rodič extrémně tolerantní se zachová tak, jak ho napadne. Třeba vám nabídne, jestli tak nechcete vyfotit. Proč ne, že? Bude aspoň památka v rodinném albu. Ale pozor: pravděpodobně se vás zmocní stud a bude vás hryzat černé svědomí. Jste - li na pochybách, zda to rodič myslí vážně a upřímně, zachovejte se tak, jak je vám příjemné. Když se v jeho výrazu spletete, budete mít ještě dost času to změnit. Možná se dozvíte o tom, že tatínek vlastní jednu část skříně, kterou jste pokládali na maminčinu. Bude to překvapení, ale dobrý, ne???
Nestyďte se. Stydět se má člověk, který něco provede, a ne ten, kdo se nechová „podle představ". TV není nic, co by zasluhovalo veřejné odsouzení, se sexem to má společného zhruba tolik jako postel nebo stažená žaluzie - může to přispívat sexuálnímu zážitku, ale nemusí. Rodiče, kteří se s tím samozřejmě nesetkali, budou překvapeni a pohoršeni. Berou to jako sexuální úchylku, kterou je potřeba potlačit a zlikvidovat. Až pochopí, že to tak prostě je, projdou si svou dobou obviňování sebe sama ze špatné výchovy a pak bude klid. Než se „vdáte", tak se to zažehná...

Jaké to bylo, když se to někdo dozvěděl o vás? Pošlete mi svůj krátký příběh nebo zážitek. Díky.

Terreza 

Komentáře k článku

Přidat komentář

  

Přehled komentářů

Navigace