Seminář: Právní aspekty transsexualismu | trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


03.04.2001 - Seminář: Právní aspekty transsexualismu

Úvodem musím konstatovat, že právních problémů v souvislosti s transsexualismem je mnoho a vystupují na povrch zejména ve stadiu, kdy se člověk, který se narodil do těla, které je mu cizí a obtížně se s ním identifikuje, rozhodne změnit svoji pohlavní příslušnost.
 
Úvodem musím konstatovat, že právních problémů v souvislosti s transsexualismem je mnoho a vystupují na povrch zejména ve stadiu, kdy se člověk, který se narodil do těla, které je mu cizí a obtížně se s ním identifikuje, rozhodne změnit svoji pohlavní příslušnost. Pro ilustraci uvedu několik příkladů: - dochází-li ke změně pohlavní příslušnosti, nastává zpětně nebo od daného okamžiku ? - Jsou předcházející zápisy v matrice vadné? - Bylo svého času manželství uzavřeno platně? - Je tato osoba správně zapsána v rodných listech dětí? Tyto otázky, jakkoli se mohou zdát naivními, nebyly vybrány náhodně a v závěru tohoto pojednání prokážu na konkretních případech, že jsou předmětem odborných diskusí. Konsensus dosud není ani mezi soudci Evropského soudu pro lidská práva. Dovolte mně několik úvah o odpovědi na naznačené otázky. Náš právní řád nezná právní definici pojmu "muž" nebo "žena" a definice pohlavní příslušnosti je přenechána mimoprávním disciplinám. Podle nich pak fyzická osoba je buď mužem nebo ženou a třetí možnost není dána. Matriční zápis sám nevytváří něčí pohlavní příslušnost, jen ji deklaruje na podkladě údaje, který vyplývá z hlášení o porodu. Tento údaj se zpravidla opírá pouze o zevní ohledání novorozence. Pokud byl novorozenec zapsán jako osoba pohlaví mužského, byl tento zápis, v době kdy byl učiněn, správný. Stejně tak bylo třeba tuto osobu pokládat za osobu mužského pohlaví při příp. uzavírání sňatku a za otce dítěte při zápisu do rodného listu tohoto dítěte. Je skutečností, že určitá část TSlidí se rozhodne pro změnu pohlavní identity. Takový člověk se nejprve musí podrobit dlouhodobé psychoterapii a potvrdí- li diagnózu TS dva lékaři, může podstoupit hormonální léčbu. Po doporučení ošetřujícího lékaře může požádat odbornou lékařskou komisi o schválení provedení operace typu sex-conversion. Po provedené operaci musí pacient, kterému byla provedena úplná změna pohlaví požádat o změnu zápisu jména, příjmení a pohlaví v matrice zák. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. Svoji žádost musí doložit potvrzením odborného lékaře z oboru sexuologie o provedené úplné změně pohlaví. V matrice pak ve sloupci "Dodatečné zápisy a změny" bude zapsána změna jeho pohlavní příslušnosti. Poznámka na okraj: Někteří právníci považují tento termín za nepřesný, operaci hodnotí jako plasticko - chirurgický zásah, který pacienta pouze zjevně připodobní osobě opačného pohlaví. Podle nich nejde tedy o změnu pohlavní příslušnosti, ale o stav "jako by". V časopise Právní praxe byl v loňském roce publikován názor prof.Dr Jiřího Haderky a autor konstatuje, že se z humánních důvodů uznává, že s osobou, která tímto hlubokým a nezvratným zásahem prošla, se má zacházet, jako kdyby osobou opačného pohlaví skutečně byla. Jde v takovém případě ochraňování práva osoby na soukromí ( čl.10 Listiny lidských práv : Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ). Provedená změna však nemůže mít zpětné účinky, působí tedy ex nunc. V případě, že žádost chce podat ženatý muž či vdaná žena, se při rozhodování o žádosti o souhlas s provedením operativního zákroku typu sex-conversion dbá na to, aby manželství žadatele bylo již pravomocně rozvedeno. Jednou uzavřené manželství dvou osob opačného pohlaví, pokud bylo uzavřeno platně, trvá dále i přes provedenou operaci a případnou změnu matričního zápisu. V našem právním řádu neexistuje žádné zákonné ustanovení, něhož by bylo možno dovodit, že toto manželství se stává neexistentním nebo neplatným. Filiační poměr ani přes zápis změny pohlavní příslušnosti, přes změnu jména a příjmení, která odpovídá osobě opačného pohlaví, nemůže být změněn. Matkou zůstává vždy žena, která dítě porodila a rovněž otcovská role je trvalá, je dána systémem tří paternitních domněnek. Osoba po přechozích změnách zůstává rodičem se všemi právy a povinnostmi a není žádný právní podklad pro závěr, že by matriční zápis opačné pohlavní příslušnosti rodiče měl mít vliv na existenci rodičovské zodpovědnosti. V této souvislosti chci upozornit na skutečnost, že do nedávna bylo někdy na žadatelích o operativní zákrok vyžadováno písemné prohlášení o vzdání se rodičovských práv k jeho dítěti. Tento postup byl v rozporu se zákonem, který vzdání se rodičovských práv a povinností (po novele z r. 1998 "rodičovské zodpovědnosti") nezná. Novela zák. o rodině z r. 1998 sice přináší ustanovení o " pozastavení rodičovské zodpovědnosti", jeho aplikace je však možná pouze v případech dlouhodobého oddělení rodiče od dítěte pro nemoc, výkon trestu, příp. pobyt v zahraničí. Výslovně ve vztahu k transsexualismu je v našem právním řádu dosud zakotvena pouze úprava postupu při lékařském zásahu do reprodukční schopnosti jednotlivců, kastrace, stereotaktické operace a zákroku u TS a to v 27a odst. 1 a 2 zák. 20/66 Sb. o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších novel. Jinak existují pouze podzákonné normy na rezortní úrovni - pokyny Min.zdrav. a ve směru k zápisu změny v matrice směrnice Min. vnitra, které navazovaly na obecná ustanovení zák. o matrikách a prováděcí vyhlášce. Ze znění 27 a odst. 1 a 2 cit. zák. je zřejmé, že jde o velmi rámcovou úpravu a to: - na které zákroky se toto ustanovení vztahuje - že se provádějí na základě žádosti po schválení odbornou komisí - určení složení komise - právník, nejméně 2 lékaři se specializací v přísl. oboru a další 2 lékaři nezúčastnění na provádění lékařského zásahu - před podáním žádosti musí být osoba náležitě informována lékařem o povaze lékařského zásahu s upozorněním na rizika a případné nepříznivé důsledky s ním spojené. Měla jsem příležitost seznámit se se zněním návrhu nového zákona, který jednak upravuje postup pro každý ze zákroků specifikovaných výše a jednak oproti stávající úpravě upřesňuje podmínky a překážky pro udělení doporučení provedení pacientem požadovaných zákroků a dále určuje, kým a kde má být odborná komise zřizována. Je však otázkou, jaké bude konečné znění po třetím čtení a projednání a odhlasování v Poslanecké sněmovně a v Senátu a po změnách příp. navržených presidentem. Přesto považuji za vhodné uvést pro zajímavost navržené změny, protože alespoň naznačují, že i naše legislativa začíná věnovat této problematice větší pozornost. V 35 nazvaném " Změna pohlaví transsexuálních pacientů" jsou upraveny: - v odst. 1- podmínky pro provedení léčebného zákroku směřujícího ke změně pohlaví: --------------------------------------------- - věková hranice - pacient musí být starší 18 let, - musí mít plnou způsobilost k právním úkonům, - musí být na základě odborných vyšetření spolehlivě prokázáno TS zaměření, - žádost pacienta o provedení výše uvedeného léčebného zásahu Jde tedy o nové ustanovení upravující již první fázi přeměny, která dosud není ošetřena zákonem. Splnění uvedených předpokladů je součástí podzákonných norem a již nyní jsou tak doklady o jejich dodržování součástí dokumentace předkládané odborné lékařské komisi při projednávání žádosti o operativní zákrok. - v odst. 2 - podmínky pro provedení " úplné změny pohlaví" - -------------------------------------------- (chirurgickým zákrokem při současném omezení reprodukční funkce ) - věková hranice- pacient musí být staší 21 let, - plná způsobilost k právním úkonům - dosáhl schopnosti trvale žít v opačné sexuální roli - žádost pacienta a doporučení odborné komise, kterou ustavuje a předsedu komise jmenuje vedoucí zdravotnického zařízení, které je k provádění požadovaného zákroku oprávněno. Komise má stejné složení, jako v dosud platné úpravě. Navržená změna zakotvuje podmínku prokázané schopnosti trvale žít v opačné sexuální roli, její splnění je vyžadováno již při současném projednávání žádosti. Nově je stanoveno, že odbornou komise ustavuje vedoucí zdravotnického zařízení provádějícího zákrok. Do roku 2000 působila v Praze komise zřízená při Magistrátu hl.m. Prahy.O osudu žádosti nerozhodoval tedy odborný tým, ale správní orgán- v čele komise byl vedoucí odboru. Tato praxe byla zjevně v rozporu záměrem zákonodárce a navrhované upřesnění by mělo napříště vyloučit zásahy nepříslušných orgánů. odst. 3 - překážky bránící vyhovění žádosti pacienta o provedení zákroků uvedených v odst. 1 a 2 ------------------------------------------------- - zdravotní - těžká porucha osobnosti, psychóza( zejména paranoidní), závislost na alkoholu, závislost na drogách, - neschopnost žít trvale v opačné sexuální roli, - pacient žije v manželství, - pacientům, kteří jsou rodiči (osvojiteli) nezl. dětí (osvojenců) se zákroky z p r a v i d l a neprovádějí. Také tyto překážky v současné praxi brání vyhovění žádosti. Naopak, komise při Magistrátu hl.m. Prahy např. nevyhovala žádostem i z důvodu nedostatku místní příslušnosti nebo nezaměstnanosti. Taxativní stanovení překážek zabrání případům protiprávního nebo alespoň neodůvodněného odmítnutí provedení zákroku při splnění všech podmínek. Skutečnost, že žadatelem je rodič dítěte, příp. dětí dosud nezletilých, není absolutní překážkou provedení, dává podle navržené úpravy možnost přistupovat k těmto žádostem individuelně. Pokud je odpor vůči pokračování TS v době proměny a po ní v rodičovských rolích je dosud silný, myslím, že především pramení z nedostatečného obeznámení s celým průběhem přeměny. Chtěla bych k této problematice uvést několik svých názorů a zkušeností zejména vzhledem k tomu, že mám pocit, že je dosud této překážce přisuzována nepřiměřená důležitost. Obávám se však, že se zdůrazňuje až v době podávání žádosti a proto tito pacienti se žádostí váhají. Především chci upozornit na to, že je podmínkou, že vdané žadatelky a ženatí žadatelé v době podání žádosti prošli - dlouhodobou přípravou (psychoterapií, ověřováním diagnózy TS, a hormonální léčbou), - jsou rozvedeni. Je tedy nutno předpokládat, že toto vše proběhlo s vědomím partnera a i ošetřujícímu lékaři je znám přístup rodiny k připravované změně. Psychoterapie je přizpůsobena skutečnosti, že pacient musí řešit svůj další vztah k dítěti. Vyžaduje se i vyšetření a vyjádření odborného dětského psychologa. Vzhledem k tomu, že v daném stadiu řešení jsou rodiče rozvedeni, rodinné vztahy byly tedy také předmětem šetření a zkoumání opatrovnického soudu před vydáním rozhodnutí o výchově 0nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu. Všem, kteří s případem v celém průběhu přípravy jsou profesně spojeni, musí jít a také jde především o zájem dítěte po stránce sociologické, psychologické a pedagogické. Domnívám se proto, že nelze mít obavy, že by tento problém nebyl u nás i nyní důkladně ošetřen ještě před rozhodováním o žádosti pacienta o úplnou změnu pohlaví. V této souvislosti mne zaujal článek Dr. Richarda Greena- ředitele výzkumu a šéfa kliniky londýnské nemocnice Charing Cross nazvaný Děti transsexuálních rodičů, jehož překlad byl otištěn v Téčku - časopise vydávaném občanským sdružením Transfórum. Autor publikoval v r. 1978 studii o sexuálně a pohlavně atypických rodičích a jejich dětech. Podkladem k této studii mu m.j. byl rozbor případů 16 dětí, jejichž rodič byl TS. Po uplynutí 20 let zjistil, že tato jeho studie byla citována v případě projednávaném v r. 1997 u ES, kde se britský TS domáhal svých rodičovských práv. Dovolte mi z tohoto článku citovat některé pasáže. ( ........) S názory Dr. Greena se zcela ztotožňuji. Vraťme se ještě jen krátce ke zbývajícím odstavcům 35: odst. 4 - stanoví, že obě výše citované žádosti podává pacient písemně u zdrav. zařízení, které je k provádění těchto zdrav. výkonů oprávněno. odst. 5 - je zcela věnován dokumentaci a časovým hranicím poskytovaného úplného poučení pacienta o povaze výkonu a jeho možných rizicích. Před provedením výkonu musí být též ve zdravotnické dokumentaci písemně stvrzen svobodný, informovaný souhlas s provedením výkonu. Vzhledem k závažnosti požadovaných zákroků, zejména onoho nezvratitelného, považuji toto ustanovení za odpovídající ochraně zájmů jak pacientů, tak lékařů před příp. budoucími spory. Proto apeluji na jeho striktní, úplné a průkazné dodržování bez ohledu na to, zda a kdy vejde toto zákonné ustanovení. v platnost. odst. 6 - se dotýká povinnosti zápisu změny v matrice . Zde se navazuje na cit. zák.č. 301/2000 Sb. Na závěr bych se chtěla krátce věnovat řešení základních problémů TS v některých evropských státech. Podotýkám, že jsem zatím v této oblasti zaznamenala pouze několik článků, které byly publikovány v odborných právnických časopisech. Přiznám se, že můj zájem vyvolaly i proto, že jsem se domnívala, že naše legislativa je i v řešení této problematiky výrazně pozadu za ostatními evropskými zeměmi. Ověřila jsem si z tohoto dosud velmi omezeného vzorku, že je nepopiratelné, že lékařská věda zaznamenala v poznatcích o TS tak rychlý vývoj, že jak legislativa, tak národní i nadnárodní soudní instituce nejsou sto se s vznikajícími velice složitými právními situacemi jednoznačně vyrovnat a nacházet konsens při posuzování právních aspektů jednotlivých problémů. Dále uvedené informace jsem získala z článků univ.prof. Dr.Jiřího F. Haderky, který se problematice TS věnuje 30 roků. Jeho články, ze kterých jsem čerpala výroky a odůvodnění rozhodnutí citovaných soudních instancí, byly publikovány v rozmezí několika roků v časopisech Právník (1986, č. 3,"O jaký přístup k otázkám transexualismu? "), Správní právo (1990, č. 4, "Některé zahraniční modely právních přístupů k transsexualismu", 1993 č. 3, " Nad rozhodnutím Evropského soudu lidských práv ve věci B. contra Francie z 25.3.1992" a 1994 č.4 " Další posun v hledání právních řešení pro TS ve Francii". Některé evropské státy řeší základní problémy TS v právních úpravách na úrovni zákona - na př. Německo nebo Itálie. Jiné státy ponechávají řešení judikátům - na př. Francie nebo VB, a některá rozhodnutí tamních soudů se dostávají i před soudní orgány Rady Evropy. Případem, který je ilustrací různosti nejen judikatury francouzských soudů, ale i soudních instancí Evropského soudu pro lidská práce ve Strasburku (dále ES), je kauza N.B. c/a Francie. Navrhovatel, který je geneticky mužem, absolvoval hormonální léčbu a v r. 1972 se podrobil v Maroku operaci typu sex-conversion. Vystupoval v kabaretu v Paříži jako žena, našel si mužského partnera a tvrdil, že s ním chce uzavřít manželství. Přitom se od r. 1978 domáhal výroku soudu o tom že je osobou ženského pohlaví. Neuspěl u soudu I.instance ani odvolacího soudu a nakonec ani u soudu Kasačního v r. 1987. Hlavním problémem byla doktrina o nedisponovatelnosti osobním statusem, aplikovaná Kasačním soudem systematicky i na případy, kdy si někdo dal změnit ze své vůle anatomické znaky své pohlavní příslušnosti. Navrhovatel podal u ES žalobu, kterou odůvodnil odmítáním francouzských orgánů přiznat mu skutečnou sexuální identitu a tím porušením čl. 3,8 a 12 Evropské konvence lidských práv. Komise lidských práv ve své závěrečné zprávě shledala důvodným pouze poukaz na čl.8. Jádro závěru ES ke stěžejní otázce, zda došlo k porušení cit. článku, dovozuje: Je nepopiratelné, že došlo k vývoji nazírání na TS, že rovněž věda pokročila v poznatcích o něm a že problému TS je připisován rostoucí význam. Přesto však zaznamenává, že ve světle prací expertů nezmizela veškerá nejistota pokud jde o hlubinnou podstatu TS. Jde o otázky povahy anatomické, biologické, psychologické a mravní, kterou jsou spojeny s TS. Diskutabilní je souhlas a jiné požadavky, které mají být splněny před operací. Jde o to, zda připustit zpětné právní důsledky při změně ( opravy matričních dokladů t.j. možnost zvolit si jiné jméno) v rodinněprávních vztazích (právo uzavřít manželství, ukončení existujícího manželství, filiace) atd. Mezi členskými státy Rady Evropy ještě neexistuje v těchto ohledech dost rozsáhlý konsens. ES shledal porušení práv navrhovatele z hlediska čl. 8, bod 1 Úmluvy, způsobené nedostatkem respektování práva navrhovatele na soukromý a rodinný život. Tímto stanoviskem otevřel ES navrhující straně cestu k dosažení nápravy za pomoci dalších vhodných opatření ze strany francouzské legislativy či soudnictví. Lze očekávat, že judikatura tamních soudů překlene problém v tom smyslu, že neodolatelné puzení pravých TS bude chápáno spíše jako stav, který je odlišný od autonomního volního rozhodnutí pro změnu pohlavní příslušnosti. Ve Francii tento judikát bezprostředně způsobil posun v hledání právních řešení pro TS v této zemi a to jak v jurisdikci, tak i v legislativě. Kasační soudní dvůr koncem roku 1992 projednával dvě další TS kauzy a to Reného X. a Marka X. V obou případech šlo o osoby geneticky a morfologicky mužského pohlaví s neodolatelným a stabilním kontrérním psychologickým cítěním. Oba prodělali hormonální léčbu i operativní zákrok a domáhali se přiznání práva na matriční zápis příslušnosti k ženskému pohlaví. Oba neuspěli ani před apelačním soudem. Kasační soudní dvůr vzal v úvahu výše popsané rozhodnutí ES z jara 1992 a v plenárním zasedání rozhodl tak, že v případě Marc X. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil do odvolací instance s jejím přikázánám soudu I. stupně z důvodu porušení čl. 8 Úmluvy a čl. 9 a 57 CC. V kauze Reného X. shledal stejná porušení právních předpisů, ale apelační rozhodnutí sám reformoval a nařídil změnu matričního zápisu dotyčného jako Renée X., jakožto osoby ženského pohlaví. Obě rozhodnutí Kasačního soudního dvora velice pečlivě shrnula odůvodnění svého výroku následujícími právními větami: "Jestliže osoba stižená transsexuálním syndromem se podrobila medicinsko-chirurgickým zásahům za účelem terapie a nemá již všechny znaky svého původního pohlaví, jemuž odpovídá její sociální chování, pak zásada úcty k soukromému životu opravňuje, aby její osobní stav do budoucna uváděl pohlaví, jehož vzezření nese. Zásada nedisponovatelnosti osobním stavem osob nebrání takové modifikaci." Obě rozhodnutí vyvolala značný rozruch ve sdělovacích prostředcích i v odborných kruzích a jak předvídali někteří komentátoři obou rozhodnutí, byla tato rozhodnutí zařazena mezi velká rozhodnutí francouzské civilní judikatury. U těch států, které dávají přednost legislativní úpravě se asi v důsledku rozhodnutí ES dostane dopředu nejpropracovanější model německý. " Zákon o změně jmen a určení pohlavní příslušnosti ve zvláštních případech" z r. 1980 upravuje odděleně otázku změny jmen TS osob ( tzv. "malé řešení") a soudní určení změn pohlavní příslušnosti ( tzv. " velké řešení"). Italská zákonná úprava dovoluje nejen provedení operací sex-conversion, umožňuje matriční zápis změny pohlavní příslušnosti a řeší i některé důsledky z toho vyplývající. V obou zákonných úpravách se o obou změnách rozhoduje před soudem. Jsem přesvědčena, že i naše legislativa bude věnovat dosud nevyřešeným právním aspektům TS více přemýšlení, než tomu bylo doposud. Prvé kroky naznačuje již i současný návrh zákona o zdravotní péči. Raichlova.

Redakce 

Komentáře k článku

Přidat komentář

  

Přehled komentářů

Navigace