Kdo je normální a kdo ještě normálnější | trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


26.07.2001 - Kdo je normální a kdo ještě normálnější

Nakonec mi to přeci jen nedalo a rozhodla jsem se jednoho deštivého a nepříliš optimistického odpoledne, že si sednu a pokusím se zhodnotit svůj postoj k "normálnosti". Otázka první je, co je normální a kdo určuje, co je normální. Druhá věc je, jestli jsem ochotná tyto normální hodnoty respektovat a řídit se podle nich. Odpověď na první otázku je jednoduchá. Určují ji staré "konzervy", jimiž se to v naší společnosti jen hemží. Tyto "morální autority", ať již otcové rodin nebo vedoucí pracovníci, svým postojem bohužel ovlivňují i ty relativně liberálně smýšlející. Druhá odpověď je také jasná. Rozhodně mi jejich svazující mantinely nevyhovují a proto se jimi ani náhodou nehodlám řídit. Budu si život prožívat tak, jak já chci. Koneckonců je to můj a ne jejich život.
 
Nakonec mi to přeci jen nedalo a rozhodla jsem se jednoho deštivého a nepříliš optimistického odpoledne, že si sednu a pokusím se zhodnotit svůj postoj k "normálnosti". Otázka první je, co je normální a kdo určuje, co je normální. Druhá věc je, jestli jsem ochotná tyto normální hodnoty respektovat a řídit se podle nich. Odpověď na první otázku je jednoduchá. Určují ji staré "konzervy", jimiž se to v naší společnosti jen hemží. Tyto "morální autority", ať již otcové rodin nebo vedoucí pracovníci, svým postojem bohužel ovlivňují i ty relativně liberálně smýšlející. Druhá odpověď je také jasná. Rozhodně mi jejich svazující mantinely nevyhovují a proto se jimi ani náhodou nehodlám řídit. Budu si život prožívat tak, jak já chci. Koneckonců je to můj a ne jejich život. Nikdo nemá právo mi diktovat, co mohu a co ne. Jestli chci nosit paruku a vycpávky a trávit večery v gay klubech, je to jen a jen moje rozhodnutí. Rozhodně ženskost nespatřuji v tom, že budu tvrdit jak jsem "normální ženská" a jak se budu snažit každý den zapadnout. Přijde mi to totiž stejně deprimující, jako když jsem se před tím snažila každý den být chlapem. Nepodstupuji tuhle společensky a zdravotně náročnou anabázi přeměny jen proto, abych se zase snažila zapadnout do nějaké škatulky. Tentokrát je to sice ta správná, ale stejně je to znásilnění mé přirozenosti, jako tomu bylo před tím. Myslím, že mám dost síly najít si své místo na slunci a být svým způsobem užitečná a je jen na lidech kolem, zda s tím budou mít problém nebo mě vezmou. Já chci, aby mě v první řadě brali jako osobnost a pak určitě jako ženu a ne jako muže. Mohlo by se mi totiž stát, že budu bojovat nejen s okolím, co se týče onoho zapadnutí, ale budu neustále bojovat i sama se sebou, a to vážně nechci. Protože budu nespokojena třeba s velikostí prsou, množstvím vlasů, neutichajícím růstem vousů nebo funkčností vagíny a pak mohu být nespokojená s tím jak mě vnímá okolí. Tady se začíná vršit deprese na depresi a pak je tu zase Nuselák, před kterým jsem si myslela, že uniknu právě díky operaci. Je jedna věc na "normálnosti", kterou si její zastanci asi nechtějí příliš připouštět, je to nespíš dáno tím, že nechtějí nebo nemají na to být v něčem odlišní, jiní nebo výjimeční. Koho bere zapadnout do šedého průměru normálnosti ??? Mě ne, asi jsem příliš extravagantní. Dělá mi dobře, když na mě lidé koukají a nechápou. Ráda jim narušuji jejich omezený pohled na svět a pokud mě považují za úchyla ??? To je jejich problém. Já nemůžu za to, že jejich mozečky do této krabice hodí vše, co neznají nebo poznat nechtějí. V prvním případě je to, ale naše chyba. Jistě neznalost zákona neomlouvá, ale tady se bavíme trochu o něčem jiném. Kdo té šedé mase, která se vám časem, jak do ní budete pronikat, nebude zdát až tak šedá, řekne: kdo jsme a co chceme ? No obávám se, že tohle za nás nikdo neudělá. Nikdo jiný totiž nemůže vědět lépe než my, co vlastně chceme. Pokud vůbec něco chceme ? Jak to vypadá, tak většina z vás je vlastně spokojená a o nic vám nejde. Když si s parukou nebo vycpávkami prochází přeměnu, tak prostě sklopí zrak, přikrčí se a snaží se nějak proplout. Stanou se z nich na tuto dobu šedé stíny. Když už si myslíte, že už by to mohlo stačit, tak se jednoduše chcete napřímit. No jo, ale ono to není tak jednoduché. On vás zas až tak nikdo noc nebere. Všichni si na vás stejně ukazují: "Hele to byl chlap a podívej co je zněj teď. Ani chlap ani ženská, to je úchyl." Většina z nás si myslí, že je to nejschůdnější cesta. Já se obávám, že ne. Zakuklení se do larvy přeměny a následné vylíhnutí v motýla je pro tu většinu, do níž se snažíte zapadnout a která vás nechce, nepochopitelné. Mnohdy vás nechápou ani rodiče, a to chcete, aby vás chápali lidé, kterým jste lhostejní ??? Mluvím samozřejmě v obecné rovině, ale člověk nežije ve vědeckém vzduchoprázdnu. Je obklopen naprosto konkrétními lidmi, kteří řeší nebo neřeší jeho problém. A že to problém začne být je více než jasné. Jednoho dne do toho praštíte a teď ten problém přehodíte na ty kolem vás. Je otázka jak se s tím vyrovnají. Kolik mají informací, kolik informací jste schopni jim poskytnout vy sami. Kolik dalších informací by jste ji potřebovali dát a nemáte je kde vzít. Tady se dostaneme k té zatracované televizi. Teď si vypůjčím první frázi z komentářů. Zlatka v ní říká: "nevidím výhodu o tom diskutovat v televizi." A dává to do souvislosti, která mi úplně uniká. Říká, že je lepší řešit to v přírodě než v barech, putykách nebo televizi. Nic proti přírodě, člověk se tam určitě cítí skvěle, ale tady jde o to, s kým to budu řešit, co mi to přinese a kolik lidí z toho bude něco mít. Tady mi, ať chci nebo ne, pořád nejlíp vychází televize nebo hospoda, do přírody tolik lidí asi nevytáhneme. S hospodou mě napadlo jedno historické srovnání. Už naši předkové uzavírali obchody a probírali důležité věci právě v hospodách. To je prostě v Čechách normální a tak pokud chcete zapadnout, tak řešte problémy v hospodách a do přírody se choďte milovat. Další nešvar, který vás ovládá, je snaha zapomenout na to, čím jste prošli, a vybodnout se na ty, kteří tím budou procházet po vás. Jasně, co je vám do nich. Na vás taky nikdo nebral ohledy a vy přeci nebudete lepší než byla generace před vámi. Vy máte svůj šedivý život, do něhož se moc těšíte a chcete zapadnout. Na druhou stranu já budu nasírat ženský svými dlouhými nehty, které jim nikdy nenarostou, protože chuděry nevytáhnou ruce ze škopku s nádobím. Budu dávat zabrat chlapům svými feministickými názory. Prostě budu dělat vše, abych nezapadla do šedi průměry, a jak mě Terka s Milkou ujistily, tak se mi to stejně ani nepovedlo. HURRAAAAAÁÁÁ.

Vlasta 

Komentáře k článku

Přidat komentář

  

Přehled komentářů
  •  
    Žádný komentář není.
     

Navigace