Vítej mezi feministkami, zženštilý muži | trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


05.06.2000 - Vítej mezi feministkami, zženštilý muži

Možná jste si ani nevšimli, jak se kdysi vymezené modely chování muže a ženy v naší době prolínají. Změnilo se mnoho a ženy, ať říkají cokoli, mohou dělat věci, o kterých si před sto lety nechávaly zdát. Dnes už se nikdo nepozastaví nad tím, že muž je na “mateřské”, zatímco žena vydělává. Žena pracuje jako řidička, jeřábnice nebo pilotka, některé z žen vstupují i do armády. Ženy si do svých modních trendů zakomponovaly mužské prvky, od kalhot až po kravatu. Všechna tato pozitivní zjištění jsou výsledkem ženských emancipačních snah za desítky let. Není už moc oblastí, kam ještě ženy nevstoupily. Je pravdou, že určité stigma a útlak ženy stále ohrožuje. Troufla bych si přirovnat situaci dnešních žen k postavení černošské minority v USA. Ačkoliv byly černoši na všech úrovních oficiálně zrovnoprávněni, řadoví bílí američané se stále nezbavili všech předsudků. Stejně tak dnešní světový feminismus stojí a padá především se změnami v morálním náhledu jedince. Posuny v praxi genderového zbližování jsme ovšem zaznamenaly nejen u žen, ale i u mužů. Mladý muž podnikl “přibližovací manévr”po té, co mu hippies vybojovali právo nosit dlouhé vlasy, náušnice a prstýnky. Obecné odsouzení závodů ve zbrojení a hrozba globálního světového konfliktu zase přinesly logickou možnost zvolit civilní službu před vojenskou. Je ale tento proces splývání obou genderových vzorců chování na obou stranách stejně intenzivní? U každého pohlaví jsou typy chování, které se z různých důvodů tomu druhému pohlaví líbí, takže je přejímá. Vedle toho stojí povinnosti, o které se příslušníci druhého pohlaví chvályhodně učí dělit. O ženách jsme už mluvily. Ale co druhá strana ? Někteří muži napodobují “ženský styl života” i trochu radikálněji, než jen ve výchově dětí nebo žehlení (což se bere jako samozřejmost). Neptejme se, co je k tomu vede, nýbrž proč je těmto mužům upíráno právo být zženštilými ? Odpověď je jednodušší, než by se zdála. Takový muž je znemožněn nejen v očích svých kolegů, ale hlavně mnoha žen. Zženštilý muž pro ně ztrácí sexuální přitažlivost, stává se “babou” a při nejlepším si “jenom na něco hraje.” A ostatním mužům přece záleží na tom, jaké o nich mají ženy mínění. Když si tedy ženy udržují zženštilé muže od těla, ostatní “chlapi” jim v tom přece nebudou bránit. Tím je hranice vybudována, pochopení se stává obtížným. Tak se spolu s ženami i muži sekundárně stávají zajatci svého vědomí a díky sexistickým postojům (v nichž na vině jsou tentokrát ženy) nechápou, že je možné se ze své maskulinní divadelní role osvobodit. Proto soudím, že cílem feministických aktivistek a aktivistů v boji za osvobození žen by mělo být především osvobození mužů od jha jejich mužství. Muž přece, “snížil-li by se na úroveň žen”, by zákonitě nemohl stát v ničem proti nim. Muž, jenž neomezeně stojí na vrcholku hory své maskulinity, nemůže ženu stojící dole v údolí nikdy pochopit. Celá situace by pak přestala vypadat jako absurdní ulice, která má na jednom konci (tom ženském) vjezd v obou směrech, ale na druhém (tom mužském) je to pouze jednosměrka. To, aby muži změnili značku na “vjezd v obou směrech” ovšem závisí i na pochopení obyčejných žen i aktivních feministek. Jsou to ony, které musí dovolit těmto mužům, aby přišli.
 
Možná jste si ani nevšimli, jak se kdysi vymezené modely chování muže a ženy v naší době prolínají. Změnilo se mnoho a ženy, ať říkají cokoli, mohou dělat věci, o kterých si před sto lety nechávaly zdát. Dnes už se nikdo nepozastaví nad tím, že muž je na “mateřské”, zatímco žena vydělává. Žena pracuje jako řidička, jeřábnice nebo pilotka, některé z žen vstupují i do armády. Ženy si do svých modních trendů zakomponovaly mužské prvky, od kalhot až po kravatu. Všechna tato pozitivní zjištění jsou výsledkem ženských emancipačních snah za desítky let. Není už moc oblastí, kam ještě ženy nevstoupily. Je pravdou, že určité stigma a útlak ženy stále ohrožuje. Troufla bych si přirovnat situaci dnešních žen k postavení černošské minority v USA. Ačkoliv byly černoši na všech úrovních oficiálně zrovnoprávněni, řadoví bílí američané se stále nezbavili všech předsudků. Stejně tak dnešní světový feminismus stojí a padá především se změnami v morálním náhledu jedince. Posuny v praxi genderového zbližování jsme ovšem zaznamenaly nejen u žen, ale i u mužů. Mladý muž podnikl “přibližovací manévr”po té, co mu hippies vybojovali právo nosit dlouhé vlasy, náušnice a prstýnky. Obecné odsouzení závodů ve zbrojení a hrozba globálního světového konfliktu zase přinesly logickou možnost zvolit civilní službu před vojenskou. Je ale tento proces splývání obou genderových vzorců chování na obou stranách stejně intenzivní? U každého pohlaví jsou typy chování, které se z různých důvodů tomu druhému pohlaví líbí, takže je přejímá. Vedle toho stojí povinnosti, o které se příslušníci druhého pohlaví chvályhodně učí dělit. O ženách jsme už mluvily. Ale co druhá strana ? Někteří muži napodobují “ženský styl života” i trochu radikálněji, než jen ve výchově dětí nebo žehlení (což se bere jako samozřejmost). Neptejme se, co je k tomu vede, nýbrž proč je těmto mužům upíráno právo být zženštilými ? Odpověď je jednodušší, než by se zdála. Takový muž je znemožněn nejen v očích svých kolegů, ale hlavně mnoha žen. Zženštilý muž pro ně ztrácí sexuální přitažlivost, stává se “babou” a při nejlepším si “jenom na něco hraje.” A ostatním mužům přece záleží na tom, jaké o nich mají ženy mínění. Když si tedy ženy udržují zženštilé muže od těla, ostatní “chlapi” jim v tom přece nebudou bránit. Tím je hranice vybudována, pochopení se stává obtížným. Tak se spolu s ženami i muži sekundárně stávají zajatci svého vědomí a díky sexistickým postojům (v nichž na vině jsou tentokrát ženy) nechápou, že je možné se ze své maskulinní divadelní role osvobodit. Proto soudím, že cílem feministických aktivistek a aktivistů v boji za osvobození žen by mělo být především osvobození mužů od jha jejich mužství. Muž přece, “snížil-li by se na úroveň žen”, by zákonitě nemohl stát v ničem proti nim. Muž, jenž neomezeně stojí na vrcholku hory své maskulinity, nemůže ženu stojící dole v údolí nikdy pochopit. Celá situace by pak přestala vypadat jako absurdní ulice, která má na jednom konci (tom ženském) vjezd v obou směrech, ale na druhém (tom mužském) je to pouze jednosměrka. To, aby muži změnili značku na “vjezd v obou směrech” ovšem závisí i na pochopení obyčejných žen i aktivních feministek. Jsou to ony, které musí dovolit těmto mužům, aby přišli.

Dominika 

Komentáře k článku

Přidat komentář

  

Přehled komentářů

Navigace