Čarodějka v lesbi clubu (pokračování) | trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


22.01.2001 - Čarodějka v lesbi clubu (pokračování)

Exkluzivně jsme pro Vás získaly pokračování vyprávění Čarodějky po návštěvě Lesbi klubu.
 
Exkluzivně jsme pro Vás získaly pokračování vyprávění Čarodějky po návštěvě Lesbi klubu. A zábava se začala rozjíždět. Ke stolu kousek od nás si sedla skupinka děvčat, které nebylo těžké identifikovat jako lesbičky. Zprvu se jen decentně omakávaly, ale po několika ivínkách už po sobě celkem odvážně tlapkaly. Naše (v tomto klubu dost menšinová) skupinka se chvilkami přemisťovala na parket a pařila pod odborným vedením DJ Vlkouše, chvilkami posedávala kolem neustále doutnající Vlasty (hulí jak fabrika, ale vypadá s cigaretou dobře) a popíjela. Petr si dal jakýsi drink pro odvážlivce. Nějaké krémové pití (takovej ten sladkej tlamolep) zalité absinthem (to zelené pití mi ještě dnes působí kopřivku!). Celé se to zapálí a vyžahne brčkem. Osobně bych to nezkoušela, ale vypadá to impozantně. Petr tam byl jediný, kdo se mohl Vlastě podívat téměř zpříma do očí a tak spolu na parketu předváděli odvážné kreace. Francis tančila s lehkostí víly a s výrazem nesmělého děvčete na první diskotéce. Jak se později ukázalo, tato taktika velmi přitahovala ostatní osazenstvo klubu a Francis se stala populární postavičkou, což přispělo k mezimenšinové družbě. Monika vytrvale odmítala tančit (mno, vlastně pařit, s tancem to moc společného nemělo) a osedávala s Kelly nad pitím. Trochu mě to mrzelo, ale Šárka s Petrem mě neustále lákali a tak jsem s Moni vlastně ani moc nepodrbala. Ale později jsme si to vynahradily, protože Monča nešetří peníze svého zaměstnavatele a volá mi běžně i čtvrt hodinky, a tak drbeme telefonicky. Většinu tanců jsme byli rozptýleni po miniparketu, ale ploužáky vypadaly velmi zajímavě. Všichni jsme si stoupli do kroužku (nemohla jsem nepostřehnout, že Petr a Šárka se vmáčkli vždycky co nejblíž ke mně) a objali se. Tanec to byl velmi kolektivní, ale přátelský a skvěle jsme se při něm vyblbli. Nejednou se stalo, že někdo sáhl na zadnici někomu úplně jinému než původně zamýšlel. Obzvláště Vlkouš se smál od ufa k ufu. Zábava v klubu se celkově rozjížděla, všichni se chovali (a zejména chovaly) mile a já si říkala, proč se musejí ti milí lidičkové separovat od ostatních. Jediná chvíle, kdy mi krapet zatrnulo, nastala, když vešla přítelkyně jednoho exmilence a zadívala se na mě. Je ze stejného města jako já, zná mě od vidění a kdyby věděla... Ale ona teď čučela na mě a mně pomalu docházelo, že v lesbi klubu jsem potenciální zájemkyně už tím, že se na někoho dívám. To už by bylo trochu moc a já nejsem žádná rozvracečka vztahůch. A tak jsem se všelijak kroutila, až se mi povedlo dostat ji ze svého zorného pole. Ona se tam pak dala do řeči s nějakou dívkou, která se nakonec samou opilostí skácela nazad i s barovou stoličkou. A nebyla zdaleka jediná opilá v podniku. Ale nikdo nebyl příliš nalitý, všichni byli mile cinklí. Bohužel jsem musela brzy (asi kolem půlnoci, myslím) vyrazit k domovu, takže fajn večer skončil. A můj závěr z celé akce? Brzy půjdu zas, je to fajn parta. A možná bych se sebou měla něco udělat, vypadám nemožně a jsem líná si holit nohy, prostě o sebe nepečuju. Taky se neumím kloudně namalovat a vůbec... Měla jsem ze svých nových přátel dobrý pocit, ale dnes mi ho zkazila moje teta. Jako vždy jsem se vezla s bratranci do Prahy a ona řídila. Spíš bratrancům než jí jsem vykládala, jak mě byla tuhle Monča navštívit a jak jí to seklo a teta se najednou ozvala od volantu: "A tví rodiče vědí o těch Tvejch aktivitách?" V životě jsem neslyšela tolik nenávisti v jedné větě a v tu chvíli se mi zvedl žaludek. Nechápala jsem, co jí vadí na tom, že mám kamarádku, co je na tom tak špatného... Mí rodiče o tom samozřejmě vědí, vyprávím jim o Monice co chvíli, taky mi co chvíli volá a oni sedí a poslouchají, jak klábosím. A nevidí na tom nic špatného. Ale asi jsem byla vychována v utopii. Existují i lidé, kteří si v hlavě neumějí srovnat, že každý je nějaký a když oni sami chtějí, aby je ostatní tolerovali, musejí taky tolerovat. Moje teta je kapánek snob a v mnoha ohledech se mi zdá podivínská, ale toleruji ji. Proč ona nemůže tolerovat moji kamarádku? Došlo mi, že nemá cenu ji přesvědčovat, že Monika je moc fajn a není žádný úchyl. Jediné, co můžu se svou intolerantní tetou udělat, je, že ji budu litovat. A všem doporučuji to samé. Až na vás nebo vaše kamarády bude někdo koukat přes prsty, řekněte mu, že ho litujete. Je to ubožák. Čarodějka. Předchozí část

Redakce 

Komentáře k článku

Přidat komentář

  

Přehled komentářů
  •  
    Žádný komentář není.
     

Navigace