Další vítězství komplexu | trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


10.09.2001 - Další vítězství komplexu

Zas jim došli peníze a tak vyrazili do televize. Zhruba těmito slovy komentovala pondělní primáckou Saunu s rodinkou Novotných jedna kamarádka s přístupem k důvěrným informacím. Předpokládám, že transobec tento pořad viděla, a tak se o tom nebudu nijak zvlášť rozepisovat, snad si jen neodpustím poznámku, že je pozoruhodné, jak se nynější výpověď Novotných v určitých nezanedbatelných podrobnostech lišila od jejich někdejšího vystoupení na Nově. Ale čert to vem, drtivá většina diváků jejich skutečný příběh nezná, a tak to možná bylo opravdu osvětové a přínosné.
 
Zas jim došli peníze a tak vyrazili do televize. Zhruba těmito slovy komentovala pondělní primáckou Saunu s rodinkou Novotných jedna kamarádka s přístupem k důvěrným informacím. Předpokládám, že transobec tento pořad viděla, a tak se o tom nebudu nijak zvlášť rozepisovat, snad si jen neodpustím poznámku, že je pozoruhodné, jak se nynější výpověď Novotných v určitých nezanedbatelných podrobnostech lišila od jejich někdejšího vystoupení na Nově. Ale čert to vem, drtivá většina diváků jejich skutečný příběh nezná, a tak to možná bylo opravdu osvětové a přínosné. Mě osobně ale mnohem víc pobavily antifašistické spoty v televizi (zvlášť ta pasáž s věšením prádla na hajlujících rukách se mi líbí) a v neposlední řadě mě pobavil i ten amant, o němž jsem se zmiňovala v minulém přehledu týdne. Poté, co tak hloupě - při více méně pouhém pohledu na mě - vyvrcholil, zavolal mi do práce (sedmkrát) a nechal na sebe číslo. Omlouval se za ten večer a prý že by to napravil. Domluvili jsme se, ale v den randete volal, že si to rozmyslel. Sluchátko přitom položil tak střelhbitě, že jsem mu ani nestihla říct:“Ty srabe!“ To je věčný problém. Pořád tvrdím, že když příroda vymyslela nás, vymyslela logicky i lidi, kteří nás chtějí. Kamenem úrazu je ale fakt, že zatímco my jsme - především kvůli otázce prostého přežití - překročili hranice toho, čemu se v naší společnosti říká „normální“ a spoustu věcí proto vnímáme méně vyhroceně, ti, kteří by o nás měli zájem, žijí dál ve skrytu a bojí se k nám přihlásit. Někdo by o nich totiž mohl říct, že jsou úchylní, když se kamarádí s takovýma… A tak si budeme nejspíš muset na otevřené a nebojácné zbožňovatele ještě nějaký ten roček počkat, do doby, kdy se společnost ještě víc uvolní a ubyde cejchů, které dnes rozdává tak hojně. Než se tak stane, můžete se se svými obdivovateli neohroženě scházet na internetových chatech a nechat se unášet jejich řečičkami do sladkých snů o šťastném životě se skutečným chlapem. I když i to je otázka -- v mém pojetí chlapa jaksi ten strach jít za svým srdcem žádnému chlapáctví nic nepřidává, naopak spíš svědčí o nějakém hlubokém komplexu. Tak nějak jsou tito lidé v mých očích jakýmsi odvarem - bůhví čeho. A když už jsem zmínila komplex, musím se - jako už pomalu tradičně - zmínit i o Pídině. Ten mrňavej pejsek hrdě chodí po ulici, nese si svoje vodítko v zubech a žádný komplex malosti či méněcennosti ji netrápí, a to ani když narazíme na dogu nebo howavarta (znáte to? já to viděla tuhle poprvé v životě - fakt dobrý tele!) A tak musím jen na adresu své nezakomplexované fenky zvolat s klasikem „Šťastná to žena!“ PS. Telefon na toho sraba je pro zájemce v redakci…..(dělám si srandu…)))) nebo ne?)

Tereza 

Komentáře k článku

Přidat komentář

  

Přehled komentářů

Navigace