Tak jsme to zase tomu světu natřeli! | trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


18.05.2001 - Tak jsme to zase tomu světu natřeli!

Převalil se nám další týden, který by se dal charakterizovat stručně jako týden celonárodního hokejového vítězství nad zbytkem světa (jen škoda, že se hokej hraje jen v pár zemích), jehož megalomanskou pološílenost krásně ilustroval titulek středeční Mladé fronty "Kolik reprezentačních týmů dokážeme postavit?" Musím se přiznat, že mi tohle pseudovlastenectví a zástupná hrdost leze pěkně krkem a vcelku už se těsím, až nám někdo na nějakém mistrovství nebo olympiádě konečně a hlavně pořádně namlátí. Pak uvidíme, kolik vlastenců v téhle podivné zemi - jako bychom byli bez kořenů, nezdá se vám? - vlastně žije.
 
Převalil se nám další týden, který by se dal charakterizovat stručně jako týden celonárodního hokejového vítězství nad zbytkem světa (jen škoda, že se hokej hraje jen v pár zemích), jehož megalomanskou pološílenost krásně ilustroval titulek středeční Mladé fronty "Kolik reprezentačních týmů dokážeme postavit?" Musím se přiznat, že mi tohle pseudovlastenectví a zástupná hrdost leze pěkně krkem a vcelku už se těsím, až nám někdo na nějakém mistrovství nebo olympiádě konečně a hlavně pořádně namlátí. Pak uvidíme, kolik vlastenců v téhle podivné zemi - jako bychom byli bez kořenů, nezdá se vám? - vlastně žije. A tak mě v uplynulých dnech mnohem víc zaujal magazín Tvoje.cz s jeho přehršlí článků o translidech - střízlivé, věcné materiály zaměřené převážně na crossdressing, které si nekladly za cíl žádné hodnocení, ale jen a jen popis situace. Bohužel se nic podobného nedá říct o televizi. V poslední době jsem sice na obrazovce zaznamenala tranďáky v Ally McBealové, v jakýchsi vzpomínkách majora Zahrádky nebo jak se to jmenovalo, v Bulváru Strip i v Duchu českém, ale žádný dobrý pocit z toho nemám. V prvním případě byl sice tlustý černoch v ženských šatech podán tak, že si musel získat svou prostotou sympatie diváků, ale u soudu, kde protestoval, že kvůli svému oblečení dostal padáka, prohrál, protože byl "jiný a odpuzoval zákazníky", v dalších dvou případech se jednalo o zlodějku resp. kuplířku, tedy postavy záporné, no a v duchovi...hodnocení nechám na vás, ale zdá se, jako by ani autor seriálu nevěděl jestli "jo nebo ne". Na jednu stranu je sice potěšitelné, že se naše postavy začínají objevovat v televizi, čímž se vlastně konečně stáváme nedílnou součástí společnosti, na druhou stranu mě ale mírně deprimuje obraz, který o nás televize vytváří. Ten si totiž všichni diváci vryjí do paměti a jakmile pak někde byť jen zaslechnou slůvko "trans...", okamžitě se jim vybaví nějaká z těch tragikomických či kriminálních postaviček a český divák si úlevou vydechne "Jasně, už vím, co jsou ti trans zač!" Když jsem se o tom bavila s kamarády, jeden z nich zeragoval: "tak to chápej, pro společnost jste prostě bizarní." Nevím, ale v poslední době začínám být alergická na jakoukoli výzvu k tomu, že "mám chápat", že jsem jiná než většina, že mám "chápat" cokoli, co mi brání plnohodnotně žít nebo mě oproti majoritě v čemkoli omezuje a určuje mantinely. A když už jsme u toho plnohodnotného života, potěšitelná zpráva je, že jsme navázali kontakty s občanským sdružením Práce a vztahy, které se zabývá ochranou osob, které jsou v zaměstnání z nejrůznějších důvodů šikanovány. Uvidíme, co se z toho vyvine, ale už dneska dokážu s jistotou říct, že jsme s to sdružení Práce a vztahy "zásobovat" klientelou na dlouho dopředu. Z ryze provozních důvodů se nikomu z transgender.cz nepodařilo vyrazit do Uherského Hradiště na seminář o transsexuálech uvízlých v síti vztahů, a tak s napětím čekáme autentické zpravodajství od těch, kteří neváhali, vzali batoh, sekyru, jídlo na tři dny a vyrazili kamsi do dálav podiskutovat o tomto bezpochyby zajímavém tématu. Z jiných událostí - ze světa kolem nás -- stojí za pozornost snad jen premiéra dlouho očekávaného dalšího dílka rodinky Svěrákových. Nevím, jestli Tmavomodrý svět bude stejně sladkobolný a na efekt vypočítaný kýč jako Kolja, ale podle zpráv z premiéry si každý divák pobrekl v průměru pětkrát, což svědčí o mnohém. A tak si po hokejovém vlastenectví můžeme pomaličku začít leštit fangle a pobrukovat si Hej Slované v celonárodním očekávání toho, jak zase Češi vyhrajou Oskara. Ach jo... to zas bude pakárna!

Tereza 

Komentáře k článku

Přidat komentář

  

Přehled komentářů

Navigace