Silvestr 2000 | trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


04.01.2001 - Silvestr 2000

Silvestr je nejen svátkem všech Silvestrů (třeba svalovce Staloneho), ale i svátkem končícího roku. Jak už to tak bývá něco končí a něco jiného začíná. Přesto, nebo právě proto, že se to stává každých 365 dní, tak nám to ani nepřijde jako něco mimořádného. Přesto tento Silvestr něčím mimořádný byl. Magickou hranici 2000 let jsme sice překonali už v roce minulém, tentokrát jsme více či méně úspěšně vstoupili do třetího milénia.
 
Silvestr je nejen svátkem všech Silvestrů (třeba svalovce Staloneho), ale i svátkem končícího roku. Jak už to tak bývá něco končí a něco jiného začíná. Přesto, nebo právě proto, že se to stává každých 365 dní, tak nám to ani nepřijde jako něco mimořádného. Přesto tento Silvestr něčím mimořádný byl. Magickou hranici 2000 let jsme sice překonali už v roce minulém, tentokrát jsme více či méně úspěšně vstoupili do třetího milénia. Pro mě osobně byl tento Silvestr výjimečný ještě jednou drobností. Byl to první konec, který jsem oslavila tak, jak jsem chtěla, a s lidmi, se kterými jsem chtěla. V minulých letech jsem vždy upřednostnila rodiče, kamarády a známé, bývalé přítelkyně. Brala jsem ohled na jejich přání nebo jsem nechtěla, aby věděli, co o mě vědět nemusí. Když se loni naskytla příležitost slavit konec roku v uzavřené společnosti menšinově orientovaných lidí, nezaváhala jsem ani na okamžik. S odstupem času musím uznat, že toho nelituji. Přála bych to vám všem. To se musí zažít, nedá se to vyprávět. Ty, co tam nebyly, mohou jen litovat. Všechno to začalo dosti nevinně. Seznámila jsem se s fantastickým človíčkem a ten přišel pár dnů před Vánoci s tím, že jeho kamarádka má k dispozici hospodu, kde se dá uspořádat silvestrovská oslava. Řekla jsem si proč ne, koneckonců jsem chtěla slavit konec roku „na krásno“ ve společnosti stejných lidiček. Souhlasila jsem a začala obvolávat lidi.Nakonec přišel den D vlastně spíše S. Asi vám nemusím vykládat, jak to máme my ženy těžké, složité a zdlouhavé, než se jsme připraveny na nějakou akci vyjít. Tím spíš pokud se jedná o silvestrovskou párty. Ušetřím vás detailů o výběru večerní garderoby, která skončila šitím nových šatů. Všichni přece známe ten neustálý brekot ozývající se dámského šatníku „Já nemám co na sebe“, na víc u transek to platí snad dvojnásob. Celodenní snažení vyvrcholilo večerním odjezdem. Lidé se pomalu začali scházet a zábava rozjíždět. Výčep se pro tento večer změnil v taneční parket, který byl celý večer vyjma přestávek zpestřených hudebními výstupy, neustále plný tančících a v některých případek jen plápolajících lidiček. Těch plápolající kupodivu s přibývajícím časem moc nepřibylo. Večírek se rozjel na plné obrátky a osazenstvo se rozdělilo do diskutující skupinek. Někteří bilancovali a někteří se snažili jen balancovat, jak už to tak chodí. Půlnoc se nachýlila a blížil se přípitek, předsevzetí a s nimi i neodmyslitelné atrakce, jako například ohňostroj. Dokonce došlo i na jednu sázku. Striptýz a na oplátku vyběhnout nuselské schody jen v botech. Upřímně mi toho mladíka bylo v takové zimě líto, ale…neměl se sázet! Po půlnoční raut vzal za své a blížila se únava. Uběhlo to jako voda. Což se u příjemných věcí stává. Naštěstí nám zbudou vzpomínky na nádhernou oslavu nového roku i milénia.Co dodat závěrem ? Snad jen, že ty co tam, nebyly, mohou litovat a my ostatní máme na co vzpomínat a můžeme těšit na další. Takže za rok?

Vlasta 

Komentáře k článku

Přidat komentář

  

Přehled komentářů
  •  
    Žádný komentář není.
     

Navigace