Většina čtenářů a čtenářek našeho portálu zná pražský lesbický klub Áčko (A-club). Někteří nebo spíše některé ho znají osobně, další z doslechu a zbytek o něm slyší dnes poprvé. Myslím, že je zbytečné tomuto klubu dělat reklamu. Koneckonců by to bylo nošení dříví do lesa. Za vše hovoří jejich ocenění Trans Přítel 2001, které obdrželi v kategorii podnik roku. Navíc musím podotknout, že po rekonstrukci, která proběhla na konci srpna, je interiér ještě příjemnější. Jednu malou výtku bych přeci jen měla. Zrušili pohovku v níž se tak příjemně klábosilo. Většina čtenářů a čtenářek našeho portálu zná pražský lesbický klub Áčko (A-club). Někteří nebo spíše některé ho znají osobně, další z doslechu a zbytek o něm slyší dnes poprvé. Myslím, že je zbytečné tomuto klubu dělat reklamu. Koneckonců by to bylo nošení dříví do lesa. Za vše hovoří jejich ocenění Trans Přítel 2001, které obdrželi v kategorii podnik roku. Navíc musím podotknout, že po rekonstrukci, která proběhla na konci srpna, je interiér ještě příjemnější. Jednu malou výtku bych přeci jen měla. Zrušili pohovku v níž se tak příjemně klábosilo. Po malé zastávce v pražském Áčku se dostáváme k jeho brněnskému jmenovci. Zase po roce jsem se dostala do Brna. Služební povinnosti na strojírenském veletrhu, mě vyhnaly z matičky Prahy. Stejně jako v loni jsem se domluvila s lidičkami, které tam znám na malé posezení. Vloni to bylo v civilu, tj. za chlapa. Letos jsem tuto tradici neporušila. Ovšem už jsem jela jako žena. Drobná nařízení ze strany zaměstnavatele, co si mohu vzít a co ne, mě ponechávají v klidu. Chápu to. Přeci jen budu „reprezentovat“ firmu. Můj letošní nepracovní program, byl oproti loňskému roku poněkud nabytější. Poznala jsem na chatu lesbičky a tak jsem se s nimi stejně jako s transkami chtěla sejít. Nakonec se mi to pěkně rozložilo a jeden večer jsem se sešla s lesbičkami resp. s jednou bi kamoškou a jejím stejně pohodovým přítelem. Druhý večer byl oproti loňskému roku poněkud slabší, i přes avízo na tg.cz a mageu přišly jen dvě. Někdy méně znamená více a v těchto případech to platilo více než kdy jindy. Měla jsem možnost si více poklábosit. Jako místo prvního setkání jsme si vybraly místní klub Áčko. Není to jako v Praze čistě lesbický klub je to spíš taková všeho chuť. Potkáte tam jak gaye, lesbičky, ale i hetero páry. U vstupu mě upoutala cedule, hlásající výběr asi ze 40 druhů jídla. Tak jsem neváhala a ochutnala jsem místní kuchyni. Pět chvalozpěvy nebudu, řeknu jen jediné: NEMĚLO TO CHYBU. Příjemnou zábavu nám zpestřovali dva barmani. Musím říct, že byli kouzelní. Možná to způsobil i můj „netrediční“ oděv (ti co jej viděli, vědí co mám na mysli). Cítila jsem se tam jako doma a všem, kdo Brno navštíví vřele doporučuji zastavit se v Starobrněnské ul. Klub najdete ve dvoře a po schodech vedoucích do patra stojí za to vyjít. Druhý večer jsme nakonec skončily ve stejném podniku. Bylo to kousek od hotelu, kde jsem bydlela. Výhodná poloha. Navíc cestou jsem potkala pár inspirujících krámků. Nakonec bych jen vyzvedla pohostinnost společnic. Nestává se mi, že by za mě někdo zaplatil útratu a tak až přijedou do Prahy, budu se snažit být stejně pozorná hostitelka. Tak zase za rok.