Nedá mi to, abych nezareagovala na Moničin popis sezení u dr. Riegra, protože se mi jeví jako zcela neobjektivní, a vůči terapeutovi nespravedlivý. Nedá mi to, abych nezareagovala na Moničin popis sezení u dr. Riegra, protože se mi jeví jako zcela neobjektivní, a vůči terapeutovi nespravedlivý. Vcelku chápu, že má právo na tvrzení, že nadhazované otázky neměly "podle jejího názoru" s problematikou dětí trans rodičů nic společného (na vlastní názor máme právo všichni), co ale nechápu je, proč vyčítá dr. Riegrovi, že nedostala odpověď na mnohé z otázek, které "nosí v sobě", jinými slovy: nedostalo se jí odpovědí na otázky, které ani nevyslovila. A ruku na srdce: chtít po někom číst myšlenky je fakt poněkud odvážné. Ostatně, celý Moničin příspěvek je mnohem razantnější, než její věty u dr. Riegra, včetně rezolutního tvrzení, že je ženou - na sezení nic tak jednoznačného nezaznělo. Naopak jsem několikrát slyšeli, že Monika je někde mezi TV a TS, že váhá, přemýšlí, hledá... Jediným, čím si lze motiv k napsání tohoto příspěvku logicky vysvětlit, je skutečnost, že se Monika teprve nedávno odhodlala odkrývat své vlastní já a po prvotních úspěších na tomto poli má tendenci vyřešit všechny problémy stejně bleskově. Do toho zřejmě spadá i představa, že za půldruhé hodiny vyřeším, co a jak s dítětem...a když to nejde, tak je na vině doktor. Dobře mu tak! Neměl se vůbec do téhle problematiky motat!