Ty dvě se mají rády a nic na tom nemění skutečnost, že Katka je žena a Vlasta zatím muž, který bude brzy ženou. Říká o sobě – jsem transsexuální lesbická feministka. Ty dvě se mají rády a nic na tom nemění skutečnost, že Katka je žena a Vlasta zatím muž, který bude brzy ženou. Říká o sobě - jsem transsexuální lesbická feministka. “Byla jsem a vlastně ještě pořád jsem biologicky muž, ale na jaře, po operaci, budu žena se vším všudy,” svěřuje se mi vysoká slečna v minisukni a kozačkách. ”Zatím mám neutrální jméno,Vlasta Nomenů, které si nechám i po operaci.” Vlastě je 26 let a pracuje jako správkyně počítačové sítě. Je možné milovat muže? Lidské cesty jsou složité. Vlasta byla dokonce, úplně výjimečně, zamilovaná do muže. Poznali se za složitých okolností, zrovna přišla o podnájem. “Bydleli jsme nějaký čas spolu. Bylo to kamarádství, které se změnilo v něco víc. Jediný případ, kdy jsem si řekla, ten by za to vážně stál.” Díky internetu Vlasta objevila, že podobných hledačů vlastního JÁ je víc a přitom se zaláskovala s Katkou, asistentkou u jedné pražské firmy. Láska dvou žen je něžnější a citovější než mezi mužem a ženou, aspoň nám se to zdá. Muži jsou zabednění egoisti, chtějí si jen užít a partnerka je příliš nezajímá. Jistě jsou i výjimky...” A co na to okolí? "Vybudovala jsem si kolem sebe okruh lidí, mezi nimiž byli transvestité, transsexuálové i homosexuálové anemo lidé natolik v pohodě, že se na mě nedívali jako na úchyláka. Mezi nimi jsem se poprvé odvážila o sobě mluvit v ženském rodě. Byl to pocit úžasné svobody. Moji rodiče spolu léta nežijí, táta je jehovista a jeho reakce byla hodně prudká, on zplodil přece syna a nic jiného nepřipadá v úvahu. Mamka to částečně, vzala, prý ať si dělám, co chci, že je to moje věc, jen ať nepřijdu o práci. Přede dvěma roky jsem se odstěhovala z domu, pak jsem začala víc chodit v ženském oblečení. S mamkou i bráchou se občas vidíme ...normálně se bavíme. Jen s tím rodem mají problém. V práci to vzali normálně, jako bych šla na operaci slepého střeva. Byla jsem jedna z mála, která při svém přiznání (comming outu) nepřišla o práci. Doufám, že to časem nebude výjimka. Je těžké ztratit rodinu, přátelé a ještě přijít o práci. Okolí nás svým negativním postojem může dohnat, až k pokusu o sebevraždu. Jejich počet naštěstí oproti minulosti klesá. Kdo vlastně je ? “Použila bych frázi své kamarádky Miluše Šubrtové - ‘Jsem člověk, ber nebo nech být’. Po operaci mě stát uzná jako ženu. Doufám, že mě tak budou brát i lidé, které budu potkávat. Polemizovat nad tím zda jsem stejná jako ženy, které se ženami narodily, není na místě. Jeden z mála rozdílů je, že nemůžu mít děti, které ani nechci. Cítím se ženou víc než mužem a to je rozhodující. Co vědí politici o lásce ? "Ve stejné pozici jako my byli i homosexuálové v 90.letech minulého století. Věřím, že pokud budou lidé kolem nás vědět, o co jde, tak nás snad spíš pochopí. Když se to tak vezme, je to stejně absordní, protože dokud jsem ještě muž, tak bych si mohla vzít Katku. Ovšem po operaci už nikoliv, neboť registrované partnerství jedinců stejného pohlaví v parlamentu neprošlo. Ale co vědí politici o lásce?" Fakta: Termín transsexualismus byl použit poprvé v roce 1923 * Postižení transsexualismem je dvakrát častější u žen než u mužů * Ve 30. letech za oceánem podstoupili první lidé operace * Evropská legislativa, poznamenaná nacistickými zákony, dovolujícími sterilizaci lidí, zákrokům dlouho vzdorovala * První česká operace se odehrála v roce 1968 v Ostravě, šlo o vytvoření lalokové plastiky, náhradou penisu z chrupavky žebra. Sexuoložka MUDr. Hanka Fifková Transsexualita, tedy stav, kdy se člověk cítí být příslušníkem opačného pohlaví, než je jeho biologický rod, je zřejmě vrozenou poruchou, postihující asi promile populace. Příčiny nejsou zcela jasné, ale předpokládáme, že v pozadí jsou danosti genetické v kombinaci s hormonálními nerovnostmi během těhotenství matky. Porucha tedy nevzniká až po narození dítěte, mylné jsou i dřívější domněnky, že za transsexualitu může rodinná výchova a silný vliv starších sourozenců opačného pohlaví. Rodinná situace a povaha jedince má vliv jen na to, jak se s tím vyrovnává.Transsexualitu nelze vyléčit ve smyslu změny duševního cítění. U skupiny, kdy se mění muž na ženu, je běžné, že předchází fáze, kdy se klient občas převléká za ženu jako transvestita, ale je to pouze první krok v procesu uvědomování si a přijetí sama sebe. Ženy, které se cítí být muži, nejsou tak nápadné, mužské prvky oděvu i kratičký sestřih vlasů nebudí pozornost. Sexuolog je ten, kdo určí diagnózu a řídí terapii, ve spolupráci s urologem, gynekologem, plastickým chirurgem a psychologem. Na našem oddělení pořádáme pro klienty semináře, kde bývá i endokrinolog, právník, rodinný terapeut. Nejde jen o informace, ale o získání sebevědomí a podporu v rozhodovací fázi. Menšina klientů volí adaptaci na biologický rod, většina žádá změnu pohlaví. Následuje hormonální terapie, chirurgický zákrok a úřední přeměna pohlaví. Společnost je schopná chápat transsexuály úměrně míře informací. U nás osvětu brzdil minulý režim, až po revoluci se tématu chopila média. Velmi pomalu, ale přece jen, přibývá mezi lidmi tolerance. Urolog, Doc. Ladislav Jarolím CSc.: Systematicky se věnujeme konverzi pohlaví, prováděné bezplatně, od roku 1992. Na vlastní přání tak bylo změněno jen na pražském pracovišti asi 120 osob. Operace u muže spočívá v odnětí varlat a vytvoření co nejvěrnější kopie ženského genitálu. Tkáň kůže z penisu se použije při lalokové plastice k modelaci vaginy. Z penisu se odstraní topořivá tělesa, zůstane malý terčík ze žaludu z něhož se vytvoří poštěváček. Žena má pak možnost normálního sexuálního života, včetně dosažení orgasmu. U ženy se odstraní děloha, většinou i vaječníky a prsní žlázy, zmenší se prsní dvorec. Mužský pohlavní orgán se vytvoří buď zvětšením poštěváčku, nebo umělým údem z kůže podbřišku či třísel. Provádí se též náhrada penisu z kůže předloktí, což se nazývá ”čínský lalok”. Do takto vzniklého penisu lze vsunout nafukovací nebo plnicí protézu, dovolující erekci. Transsexuálové pak obvykle tvoří pevné partnerské svazky a často adoptují děti. Mnoho z nich ještě po letech posílá na kliniku pohledy a děkovné dopisy, v nichž líčí, jak šťastný mají nyní život. Sám bych k tomu řekl, že ideální podobu má málokdo, všichni nevypadají jako supermani a filmové star. Když se někdo identifikuje jako muž nebo žena, měli bychom to respektovat a vyjádřit mu tím morální podporu. I to je ukázka lidskosti tolerance.