Odhlédneme - li od jednoho či dvou převlečení, které člověk mužského pohlaví podnikne například z recese nebo kvůli sázce, znamená pro zbytek transvestitů převlékání skrývaný, nicméně životní styl. Mnoho článků už bylo napsáno na téma sexualizace převlékání, a proto nechci mlátit prázdnou slámu, nicméně právě postoj společnosti, která nás ze svého zdravého jádra - těžko říci proč - vyčleňuje, znamená stále ještě nutnost skrývání. To samozřejmě blokuje vznik a rozvoj TV stylu, který máme tolik zapotřebí. Co to ale znamená, budovat tento styl? Snad největším problémem - vůči okolí - je náš nový vzhled. Bude neskonale obtížné se proměnit - ze dne na den - v osobu s jinou vizáží, s jiným stylem. Největším problémem - vůči nám - bude právě reakce a přijetí zbytku světa, a včlenění se do normálního života, bude - li to možné vůbec. Lze si jen s těží představit, že si úředníček jednoho dne místo šedivého sáčka vezme saténovou halenku a místo brýlí si nalíčí oči a použije kontaktní čočky. Výsledkem nebude nic, než veliký humbuk a ukončení zaměstnaneckého vztahu, iniciovaného „normálním" šéfem. Na druhé straně ale šéf, který přijde do zaměstnání v lakových džínách černé barvy, může „zatopit" všem, kdo se na něj křivě podívají.
Koneckonců, i v případě uznání oficiální módy budeme narážet stále na generaci starší, která bude mít náš styl pevně zafixován jako sexuální úchylku, a také na jedince z generace naší a následujících, kteří naši módu nenávidí.
Nuže, předpokládejme, že jste se přeci jen rozhodli všechna tato úskalí podstoupit. Všimněte si, že nepátrám po vašich pohnutkách, které vás k tomu vedly. Pak se ale budete muset připravit na několik drobností, které vytváření vašeho stylu budou bránit, seč jim budou síly stačit.
Snad prvním problémem bude otázka peněz. Všimněte si, že žádná žena nepřijde dvakrát po sobě do práce ve stejném oblečení. Nejenom, že má velikou základnu ve vlastním šatníku, ale také kombinuje a nezřídka si oblečení půjčuje s jednou nebo dvěma dobrými kamarádkami. Vybavení základního šatníku pro vás bude znamenat tedy především otázku finanční, na kterou se budete muset velice dobře připravit, abyste nezatěžovali případný rodinný rozpočet, a přitom vám ještě zůstalo na pivo, zaplacení mobilu a také - na to nesmíte zapomenout - na nějaké to normální civilní oblečení, ve kterém budete chodit do práce.
Zvládnout vaše image bude hned další drobností. Dobrá rada: poraďte se s odborníkem. Nebude jednoduché sebrat odvahu a potom najít vizážistku a kosmetičku, vysvětlit ji svoji situaci a požádat o nějaký návrh stavu, kdy nechcete přijít o starý mužský obličej a přitom jej chcete používat i jako jemný, ženský... Možná budete muset i ke kadeřníkovi a nechat si vytvořit nějaký účes, který bude - podle načesání - fungovat tak i onak.
Myslím, že vaší - řekněmě až povinností - je vypadat dobře, být elegantní a hezká „holka". Vkusně se obléci vyžaduje také nějakou tu konzultaci. Nezapomínejte, že holka vyrůstá mezi svými kamarádkami, a tu lépe, tu hůře od nich přebírá to, co je vhodné a co ne. Už od školních lavic soupeří o to, kdo je nejlépe oblečený, a to všechno jí pomáhá obléci se vkusně. (Samozřejmě, že existují i ženy, které jsou naprosto nevkusné. Ale podobat se jim je snad masochistická ztřeštěnost). Vizážistka (ženský rod volím více než záměrně) vám poradí, co byste měli a co zase neměli nosit. Poradí vám, jak zvýraznit a jak potlačit některé partie.
Nakonec budete vystaveni snad tomu nejproblematičtějšímu: budete se muset naučit se v nové pozici chovat a dobře se cítit. Převzít ženská gesta není zase až tak ono - vězšinou budete vypadat jako zženštilý homosexuál, který se z toho pomátl. Ale budete muset omezit některá chlapská gesta - protože třeba chlapská chůze na vysokých podpatcích nekončí jinak, než pádem a rozbitou... no, to nic. Ale fyzická kondice není všechno.
Čeká vás ještě psychika. Naučit se k světu zaujímat nový postoj z nového postavení. Budete nuceni přijímat i záporné reakce, a ty řešit velice asertivně a s důstojností, aby se ze všeho nestala jen veliká fraška. K tomu vám může pomoci právě komunita transvestitů, před kterými se svým novým lookem vystoupíte poprvé, a pak nějaké cizí město a jeden či několik přátel, kterým důvěřujete.
Snad mi budete věřit, že žít jako TV je poměrně velký posun a vyžaduje čas, aby si člověk stačil zvyknout. Koneckonců je to přesně opačná role, než do jaké byl člověk až do svých x let veden. Obracíme hodnotový žebříček a rozhazujeme si kdeco - od kamarádů přes rodinu až po zaměstnání - a jsme tak ne nepodobní transsexuálům po operaci. Snad jen s tím rozdílem, že pro TS není cesta zpět, kdežto nám stačí obléci jiné šaty. A snad proto se většina TV k vytvoření svého stálého stylu nikdy neodhodlá a po několika pokusech, dodejme že neúspěšných, se raději stahuje do své „sexuální úchylky".