Zatím jsme, k článkům z rubriky napsali o nás, nepřidávali vlastní komentář v tomto případě bych, ale chtěla udělat výjimku. Článek je velmi svérázným pohledem jedné správné holky na „kluky v sukních“. Na tolerantních lidech jako je tato Malá čarodějka by měla stát naše společnost. Doufám, že se toho dožije alespoň některá z příštích generací. Pokud článek vyzní Zatím jsme, k článkům z rubriky napsali o nás, nepřidávali vlastní komentář v tomto případě bych, ale chtěla udělat výjimku. Článek je velmi svérázným pohledem jedné správné holky na „kluky v sukních“. Na tolerantních lidech jako je tato Malá čarodějka by měla stát naše společnost. Doufám, že se toho dožije alespoň některá z příštích generací. Pokud článek vyzní jako moje nebo Moniky reklama, tak vás můžu ubezpečit, že jsem článek viděla až na Internetu. Hezké počteníčko. Vlasta. Čarodějka v lesbi clubu (Magie), 15. 1. Kdo to píše? Čarodějka, čarodějnice, striga, nebo prostě mágyně. Ač škodolibá a zákeřná mrcha, je stále ještě bílou čarodějkou, a tudíž koná dobro, ať se to komu líbí nebo ne. Pokud zrovna nečaruje, věnuje se poezii, jízdě na koni, matematice, programování, cizím jazykům, zpěvu, alkoholu a chlapům. Má nepravidelné rysy obličeje, nepravidelnou docházku, nepravidelný sexuální život, nepravidelně si čistí zuby a nepravidelně jí. Je zkrátka rozená vzpoura proti jakémukoli systému. Moniku jsem vlastně poznala na inzerát. Připadá mi, jako bych ji znala odjakživa, ale vlastně je to něco málo přes rok. Celkem jsem se nudila v počítačovně (milenci ještě tak brzo polehávali doma a kamarádi seděli v posluchárně), a tak jsem si pročítala inzeráty na seznamce. Jeden mě zaujal. Třicetiletá slečna, která nemá žádnou kamarádku, tímto nějakou shání. Udivilo mě, jak ve třiceti může nemít kamarádky... Až na konci bylo vysvětlení: "Fyzicky jsem muž." Napsala jsem té dívce-pánovi, která/ý si říkal/a Monika. A nikdy jsem toho nelitovala. Monča není žádný úchylák ani exhibicionista. Je to fajn holka, která je většinu času celkem milým chlapíkem, který je i šťastně ženat. Jen sem tam se Monika sebere a jde do svého malého královstvíčka, do malého zahradního domečku, kde má skryté svoje oblečení a líčidla. Monika je transvestita. To všechno a ještě spoustu dalšího jsem se dozvěděla, co ji znám. Máme i stejnou výšku a velikost nohy, tak si půjčujeme oblečení a lodičky. Monika je narozdíl ode mne nosí ráda. Taky by si k smrti ráda oholila nohy, ale má strach, co by na to řekla manželka, která do nedávna nic netušila a i teď ví jen pramálo. Monika vůbec ráda dělá takové ty ženské drobnosti, které čarodějky obvykle ignorují. Umí se určitě nalíčit líp než já, dokonce si u toho ani nepomaluje duhovku řasenkou. Je to prostě fajn baba, co se o sebe umí starat. Občas se setkáváme, někam zajdeme a pokecáme. Ale vždy přišla "v civilu", ne "na krásno", jak se mezi transvestity říká. Až donedávna. Už předtím mi Moni vyprávěla, že se sdružuje s ostatníma holkama v "Sekci", jak si říkají. Prý to nejen názvem připomíná seriál Brutální Nikita. V mnoha případech transvestité svůj druhý život jako opačné pohlaví tají a často jim to velmi komplikuje život. Moni mě dokonce seznámila s "šéfkou" celé organizace, Vlastou. Jinak je to vcelku fešný chlapík, na kterého nemůžete koukat dlouho bez následné bolesti za krkem. Zašli jsme tenkrát někam do baru na hruškový džus (to prý s holkama pijí vždycky). Když se ti dva (nebo ty dvě?) bavilyiyiy (?), připadala jsem si jako naprostý idiot. Asi bych se o sebe měla fakt líp starat, nosím takový nic moc hadry, nelíčím se skoro vůbec a nevím, jak se správně holí nohy. O vytrhávání obočí ani nemluvím, ty dvě byly víc ženské než já. Ale během rozhovoru zase několikrát přešlo téma na "mužské záležitosti" jako webové stránky, to jsem se chytala víc a hned jsem si připadala jako mezi chlapy, kteří pro nějaké to "vole" nejdou daleko. Dozvěděla jsem se, že se "transky" (doufám, že toto označení nikoho neurazí, ale děvčata ho sama použila) ze Sekce se občas scházejí v klubu Klavír. Prý tam moc nezapadají, protože je to gay-club a ony jsou holky a navíc NA holky. Ale personál je prý tolerantní, a tak tam chodí. Nechápala jsem, proč by někdo neměl být tolerantní, ale jak jsem se dozvěděla, i vůči transvestitům jsou lidé mnohdy zlí a nesmyslně posměšní. A tak se stalo, že jsem jako jedna z tolerantní menšiny obyvatelstva byla Mončou, mojí v té době nejlepší kamarádkou, pozvána na jeden takový sraz. Původně se měl konat v Klavíru, ale ten zavřeli. (Monika se smála, že tam prý bylo moc teplo, což mi přišlo trochu absurdní, ani Monča není bez drobných jedovatostí vůči jiným menšinám... Ale nemyslela to zle.) Tak jsme šly do klubu B, který je pro lesbičky. Holky pořád prohlašovaly, že jsou slečny a na slečny, tak je vše v pořádku. Dorazila jsem do blízkosti klubu, ale nemohla určit jeho přesnou alokaci, a tak mi Moni vyšla v ústrety, doprovázena kámoškou Francis. Protože jsem Monču viděla poprvé v celé její parádě, spadla mi čelist. Nejenže se líp oblíká a líčí, ona má i hezčí nohy!!! A Franciska mi úplně vyrazila dech. Měla figurku jak ze žurnálu, co bych za to dala! Když moje kanady duněly o chodník v doprovodu dvojího klapotu podpatků, měla jsem jistý pocit méněcennosti. V klubu mě čekalo další překvapení. Vlastička, ten pěkný ramenatý chlapík, byla fakt kočka k nakousnutí, jen v botech na podpatku dosahovala nebeských výšin. Kdyby šla po ulici, určitě se za ní ohlédne 96 % chlapů. Ti ostatní, jen kdyby věděli, že to není tak docela Vlastička. Pak se tam vyskytovaly ještě Šárka a Kelly v civilu. Pak pár příznivců jako já, Vlkouš (osobně ho považuji za hackera) a Petr a pak ještě nějaká dívčina, se kterou jsem se nestihla seznámit. Čarodějka, hucul@atlas.cz Gentleman.cz