Moje dojmy z Pražského transsemináře jsou veskrze pozitivní. Vlastně je to pro mě vždycky (zatím v obou dvou případech) svátek, když si vyjedu z Ostravy až téměř na druhý konec republiky, abych se sešel se spřízněnými dušemi z transkomunity (a nejen z ní). Ale teď o něco konkrétněji. Moje dojmy z Pražského transsemináře jsou veskrze pozitivní. Vlastně je to pro mě vždycky (zatím v obou dvou případech) svátek, když si vyjedu z Ostravy až téměř na druhý konec republiky, abych se sešel se spřízněnými dušemi z transkomunity (a nejen z ní). Ale teď o něco konkrétněji. Vyrážel jsem ráno z Ostravy už ve tři hodiny. Z Kolína jsem měl zajištěný odvoz - uplatil jsem Moniku ořechovými oplatky. Ta mi sdělila, že se místo konání poněkud změnilo, a že se asi trochu projdem. A když jsme se konečně propletli spletí Pražských uliček a našli parkování, já si zase ověřil, že Ostrava není v porovnání s hlavním městem víc než vesnice. Užuž jsem chtěl netrpělivě vystupovat, ale byl jsem vtažen zpátky do auta - Monika si ještě musela upravit líčení. Jakmile jsme nakonec dorazili na místo po procházce, která byla shodou určitých okolností delší než musela být, byl jsem rád, že jsem si mohl sednout na stůl a rozdával jsem příchozím samolepky. Poznával jsem známé tváře (Vlasta, Tereza a další) a nepoznával ty neznámé (logicky), kterých byla většina. Konečně jsem se taky seznámil osobně s Hanku Fifkovou, o které všichni Pražáci básní. Přišli holky a dokonce i nějací kluci, holky však měly vysloveně výškovou převahu, na což někteří naráželi blbými vtipy (že jo, Vlasto). Poslechl jsem si asi dvě přednášky a ve dvě hodiny došlo k onomu doposavaď největšímu transportu transgenderů skrz Prahu, kde opravdu chyběly snad už jenom transparenty ke vší té kráse. Ale i bez nich bylo většině kolemjdoucích jasné, o co tu jde, soudě podle toho, jak poulili oči. Holky cestou zase poulily oči do výloh s dámským spodním prádlem, což já jsem zákonitě nemohl pochopit, protože jsem nikdy nepoznal ty choutky nosit na sobě podprsenku. A naštěstí jsem ji taky nikdy nosit nemusel. Bylo mi však řečeno, že aspoň budu vědět, co koupit svojí dívce. No, uvidíme. Poslechl jsem si ještě další dvě přednášky, a pak jsem trávil zbytek semináře u otevřeného okna, abych aspoň trochu zahnal únavu. Bohužel jsem ještě týž den musel jet zpátky kvůli zkoušce, jinak bych v Praze zůstal o trochu dýl. Jak už jsem jednou psal, moje dojmy byly veskrze pozitivní a do Ostravy se mi vůbec nechtělo. Měl jsem ale ve vlaku příjemnou společnost, takže to zase tolik nebolelo. Co dodat na závěr? Jen více akcí podobné této!