Dětská nemocnice Los Angeles je předním centrem dětské medicíny v jižní Kalifornii. Již tři desetiletí je také jednou z předních světových destinací poskytujících péči transgender nezletilým. Nevěřte mi jen na slovo: CHLA se pyšní svými výsledky v poskytování „vysoce kvalitní, na důkazech založené, lékařsky nezbytné péče pro transgender a genderově různorodé mladistvé, mladé dospělé a jejich rodiny.“

Na začátku tohoto měsíce však náhle veškerou tuto péči ukončilo a na jednání se svým personálem oznámilo, že Centrum pro zdraví a rozvoj transgender mládeže bude uzavřeno. (Moje dcera byla až do tohoto oznámení pacientkou tohoto centra.)

Řídilo toto rozhodnutí nějaké nové lékařské objevení nebo nečekaný výzkum, které vedly k přerušení péče pro zhruba 2 500 pacientů bez jakéhokoli varování? Ne. Podle nemocnice to bylo po „úplném právním a finančním zhodnocení stále závažnějších dopadů nedávných administrativních opatření a navrhovaných politik.“

Jinými slovy, nemocnice kapitulovala. Ještě předem.

CHLA učinila tento krok týden před tím, než Nejvyšší soud Spojených států v případu United States vs. Skrmetti rozhodl poměrem hlasů 6–3 ve prospěch zákona státu Tennessee, který zakazuje většinu genderově afirmativní péče nezletilým. Více než 20 států přijalo podobné zákony, které transgender nezletilým brání v přístupu k různým formám lékařské péče. Rozhodnutí v podstatě chrání tyto zákony před budoucími právními výzvami.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ale nemělo s krokem CHLA nic společného. V Kalifornii žádný takový zákon neexistuje.

Proč tedy bez soudního příkazu či zákona centrum náhle zavřelo, čímž zanechalo tolik mladých pacientů bez lékařů, léků a zákroků? Odpověď si asi dokážete domyslet.

Tlak ze strany Trumpovy administrativy vyhrožoval nemocnici vážnými následky, pokud by pokračovala v poskytování péče těmto pacientům. Jednou z forem tohoto tlaku byl dopis ze 28. května od Úřadu pro Medicare a Medicaid, podepsaný jeho administrátorem, bývalým televizním moderátorem Dr. Mehmetem Özem. V něm oznámil, že jeho agentura bude požadovat finanční dokumenty o celé řadě postupů genderově afirmativní péče od několika desítek nemocnic.

Postavit se před volbu ukončit péči pro celou skupinu pacientů nebo se soudit s administrativou o přístup k finančním záznamům není dilema, kterému by se kterýkoli lékař chtěl postavit. Aby bylo jasno, nejde o debatu o lékařské vědě nebo o správné péči o transgender mládež. CHLA se řídila vědou – dokud to nepřestalo dělat. Jde o debatu o ideologii a o tom, kdo si zaslouží lékařskou péči.

V uplynulých měsících jsme byli svědky toho, jak musely mocné advokátní kanceláře, velké korporace a univerzity čelit obtížným rozhodnutím. Dohodnout se s administrativou, která vás vybrala? Nebo to vzít právní cestou?

V únoru, když Dětská nemocnice Los Angeles oznámila, že v Centru pro transgender mládež přestane přijímat nové pacienty, generální prokurátor Kalifornie Rob Bonta jim důrazně připomněl, že mají zákonnou povinnost tuto péči nadále poskytovat. Nemocnice pak rychle otočila.

Právě proto nové rozhodnutí představenstva CHLA představuje obrovský zlom, který by mohl potenciálně ovlivnit péči nejen o transgender mladistvé, ale i o mnoho dalších pacientů.

Protože to, co představenstvo CHLA udělalo, bylo skutečně volbou. A navíc tato volba odporovala vlastním lékařským doporučením o naléhavé potřebě této péče. Na svých webových stránkách nemocnice uvádí, že je „nesmírně hrdá na tuto tradici poskytování péče mladým lidem na cestě k dosažení jejich autentického já.“

Když CHLA čelilo skutečnému tlaku, její vlastní bilance poskytování „vysoce kvalitní, na důkazech založené, lékařsky nezbytné péče“ se prostě stala nepohodlnou.

Tentokrát to odnesli transgender mladí lidé. Kdo přijde na řadu příště? Děti se zdravotním postižením? Děti narozené mimo Spojené státy? CHLA se rozhodla hrát tu hru, místo aby ji nazvala pravým jménem.

Jako novinář občas poskytuji anonymitu zdroji. Není to rozhodnutí, které beru na lehkou váhu. Pokud jednou učiním toto rozhodnutí, znamená to, že i pod tlakem, dokonce i pod pohrůžkou soudního pohrdání, nikdy neprozradím jeho totožnost. Naštěstí jsem se do té situace nedostal, i když jiní novináři kvůli ochraně svých zdrojů skončili ve vězení. Kdybych tento slib jednou zlomil, nemohl bych ho v dobré víře znovu udělat.

Nyní si kladu otázku, jak mohou lékaři z CHLA vůbec pohlédnout do očí svým mladým pacientům a slíbit jim, že bez ohledu na všechno budou bojovat za jejich péči.

Gabriel Kahn je profesorem profesní praxe na USC Annenberg School for Communication and Journalism.