Je zajímavé, jak se fetiše nejrůznějšího zaměření přesouvají do sféry sexuálních úchylek, aniž si uvědomíme, že fetiš používá každý člověk ve svém každodenním životě, aniž by si ho uvědomil. Teprve v momentě, kdy si jej uvědomí a nebo jej prožívá natolik silně, že si toho okolí všimne, začne být sám sobě podezřelý. Snad nejdůležitější je pochopit, že ať se již transvestité převlékají kvůli životnímu stylu, sexuálnímu uspokojení nebo kvůli recesi či experimentu, jsou - spíše než cokoli jiného - právě fetišisty. Odhlédněme od fetiše jako od sprosté sexuální úchylky a přiznejme mu spoustu pozitivních vlastností a síly. Člověk snad jako jediný tvor naší planety je tak velice orientován na prostředí a věci, které mu zvláštním způsobem vyhovují; a navykl si o této potřebě říkat, že se mu ta či ona věc prostě líbí. Koneckonců na většině uměleckých škol už vznikl metr na to, co je obecně hezké a co nestojí za nic, pomalu se pro jistou malou či velkou skupinu stává hezké právě to, co se ostatním hnusí. Jsme různí, ale neseme s sebou své fetiše a necháváme se jimi (snad kromě reklamy) ovlivňovat od rána do večera.
Fetiš není jen čichání k ženským spodkům, zapáchajících po malé potřebě. Fetiš je i přivlastňování a tíhnutí k věcem, které nám - prostě řečeno vyhovují. Někdy se fetiš zvrhne a stane se propagovaným pro široké vrstvy: jen namátkou Rubikova kostka, růžový Cadillac, modré Jeans, vonné tyčinky, Coca Cola, Walkmany... To vše je v podstatě užitečné, ale rozhodně je nepochopitelné, proč se rozmohlo do takové masovosti. Rubikova kostka třeba. Snad jedině neduchapřítomný génius formátu Einsteina tvrdí, že se tím rozvíjí logické myšlení. Neznám osobně snad nikoho, kdo by ji dokázal v uspokojivém čase složit, přesto se houpala v nejednom autě a vlastnila ji (nebo snad vlastní) téměř každá domácnost. O Coca Cole nemluvím - nedobré pití nehodící se k osvěžení ani zahnání žízně, protože je přeslazené a co víc - nezdravé. Ale musí být všude. Nebo ne?
Zvykáme si i na své osobní fetiše: ranní kafe, hudba k práci, lávová lampa na stole, naškrobené límečky, hlasité telefony, jídla z čínské restaurace, vlněné svetry, plátěné kapesníky, modrou barvu, Beethovenovu symfonii jako zvonění mobilu... Samy o sobě užitečné a obyčejné věci - ale mají ekvivalent v tisíci či milionu jiných: proč tedy nepoužíváme ty ostatní? Proč nakupujeme pořád stejnou značku piva, i když víme, že všechno to jsou sračky, proč kupujeme pořád stejný toaletní papír? Zvykli jsme si na jednu určitou věc, pracovní lampu na určitém místě. Tužky srovnané nalevo vepředu šuplíku. Prostě nám to tak vyhovuje, když to tak je, jsme v pohodě, když ne, jsme rozladění. Prostě ztratíme svůj fetiš.
Mám pár fetišů. Tak třeba černobílá fotografie. Je krásná, kvalitnější, než rychleniny v minilabech. Bez debat. Půlnoční večeře. Po nich tloustnu. Nebo tmavěmodrý Jeep. Krásné autíčko, které nepřehlédnete. Hudba Led Zeppelin. Ostrá ale něžná. Spousta nápadů. Televizní seriál Akta X. Snad rád věřím, mám rád Muldera a obdivuju Scullyovou, která není oslnivě krásná, ale o to více atraktivní. No a samozřejmě hezké oblečení.
Víte co? Je to ošidná věc. Možná ani transvestita nejsem. No, ale zase kvůli tomu mám docela problémy, tak to vyjde nastejno. Vlastně na jednu stranu ani nemusím nosit vyloženě dámské oblečení. Snad jen dvakrát jsem se „převlékl" za holku. Jinak jsem i v dlouhé sukni byl pořád za kluka. Jenže holčičí a dámská móda je mnohem hezčí. Spousta střihů, barev, materiálů, a všechno to je takové hezké a příjemné a teplé a ... Na druhé straně musím přiznat, že když jsou dvě podobné věci, jedna dámská a druhá pánská, šáhnu raději... No přeci jen důvěra mám spíše v dámskou módu.
Za Coca Colu se stydět nemusíte. Za nechutně pitomou melodii na mobilu také ne, i když třeba na Filozofické fakultě se za to střílí. Ale já jsem nějak nikdy neměl právo nosit to, co se mi líbí.
Mám strašně hodnou ženu. Nejenom, že mi půjčovala svoji hodně moc dívčí bundu, když jsme se seznámili a chvilku spolu chodili, ale půjčovala mi i spoustu dalších věcí a když jsme spolu začali bydlet, nabídla mi celý svůj šatník. Ale nikdy se nesmířila s tím, že bych tak čas od času šel po ulici. Já jsem se zase nesmířil s tím, že by to tak nebylo, a tak jsme si vysvětlovali každý svoje stanovisko.
Po několika letech jsme dospěli alespoň k trochu přijatelnému vysvětlení: zaprvé holky převzaly mužské věci proto, že byly „pohodlné". No, dobře. Zadruhé: ženská móda je proto taková, že odhaluje ženské vnady. Chlapi vnady nemají. Hm. Asi je to pravda.
No jo. Ale jak to funguje v momentě, kdy potkám holku, která je nic moc hezká, nohy má nachlup (pardon) stejné jako já, a k tomu neforemné kozačky, krátkou sukni a nějakou šílenou bundu? Celek, který vypadá nechutně, jaksi nemůže mít s odhalováním vnadů nic společného - snad jenom kdyby to měl zbytek přihlížejících jako pokání. No a na druhé straně mám jednoho kamaráda, baleťáka, a ten má fakt krásný nohy. Proč by je teda nevystavil v minisukni, ať z toho taky holky něco mají? Tak to mi ještě pořád nedochází, protože jiný důvod, než fakt, že to je dámské a to pánské, nevidím.
Transvestité mají své převlékání jako fetiš, tedy něco, co mají proto, aby se cítili příjemně. Stejně jako skinhead se cítí dobře v Bombrovi a vojenských botech, stejně jako podnikatel nedá dopustit na svoje růžové sako, transvestité prostě nad všechno raději obléknou sukni, princesový flaučový kabátek, rolák do pasu a boty na podpatku. Pořád mi nedochází, co je v tom natolik sexuálního, že je to postaveno mimo slušné chování. A proč za sexuálního zvrhlíka není považován i mladík, který nenosí nic jiného, než vojenské maskáče, přestože na vojnu jej pro jeho tělesnou slabost nevzali. Není tohle ten největší fetiš pod Sluncem?