USA 9. května (ČN) - Výbušnost srovnatelnou s dynamitem obsahuje studie, kterou dnes zveřejnila online periodika a v níž americký profesor psychiatrie Robert L.Spitzer tvrdí, že část homosexuálů může svou sexuální orientaci změnit na "normální", pokud se o to opravdu budou snažit. USA 9. května (ČN) - Výbušnost srovnatelnou s dynamitem obsahuje studie, kterou dnes zveřejnila online periodika a v níž americký profesor psychiatrie Robert L.Spitzer tvrdí, že část homosexuálů může svou sexuální orientaci změnit na "normální", pokud se o to opravdu budou snažit. Závěry Spitzerovy studie ovšem jdou přímo proti názoru většiny odborníků, podle nichž je sexuální orientace člověka daná a takzvané "opravné" psychologické terapie mohou napáchat víc škody než užitku. Doktor Spitzer, který působí na Columbia University, uvádí, že nemůže odhadnout kolik procent "gayů s dostatečně vysokou motivací" může svou sexuální orientaci změnit. Tvrdí ale, že výzkum jeho vědeckého týmu jasně dokazuje, že "někteří lidé se mohou změnit z homosexuálů na normální, a to bychom měli brát v potaz". Jeho názor okamžitě vyvolal vášnivou diskusi nejen mezi obhájci práv gayů a lesbiček, ale také v rámci vědecké komunity i náboženských skupin, z nichž mnohé věří, že z homosexuálů se mohou stát heterosexuálové, když si nechají poradit a budou se usilovně modlit. Většina psychologů se ale shoduje v tom, že zatím nikdo nemůže s určitostí říci, co vlastně určuje sexuální orientaci člověka. Teorie snažící se vystopovat původ homosexuality do problematických rodin či narušeného psychologického vývoje byly vyvráceny a v současnosti většina psychologů považuje sexuální orientaci za výsledek vzájemně se ovlivňujících komplexních faktorů, mezi něž patří i biologické vlivy a působení okolního prostředí. Spitzer uvádí, že sám v současnosti není schopen nabídnout terapii, která by dokázala změnit homosexuála na heterosexuála. Svou studii založil na telefonických rozhovorech se dvěma stovkami lidí, kteří se změnili z gayů a lesbiček na heterosexuály. Průměrný věk této skupiny byl 43 let. Dotázaní odpovídali na šedesát otázek týkajících se jejich sexuálních pocitů před i po své snaze o změnu orientace. Většina z nich uvedla, že využívala více než jednu strategii, jak dosáhnout změny, přibližně pro polovinu byla nejužitečnější spolupráce s psychologem. Spitzer tvrdí, že 66 procent dotázaných mužů a 44 procent žen dospělo k "dobré heterosexuální existenci", přičemž tento termín definuje jako trvalý heterosexuální vztah během posledních let, který přináší dostatek uspokojení z citového života, při němž dochází alespoň jednou měsíčně k uspokojivému heterosexuálnímu pohlavnímu styku a při němž dotyčný či dotyčná nemyslí na osobu stejného pohlaví. Psycholog Douglas Haldeman, který působí na fakultní klinice Washingtonské univerzity, ale tvrdí, že studie doktora Spitzera neposkytuje dostatek důkazů, že skutečně došlo u dotyčných lidí ke změně sexuální orientace. Podle jeho slov se navíc zdá, že účastníky studie podstatným způsobem ovlivnily "náboženští konzervativci a psychiatři s vyhraněným protihomosexuálním postojem". Takoví lidé si pak podle jeho slov mohou myslet, že být homosexuál je špatné a cítit silný tlak na popření této skutečnosti, říká Haldeman.