Jak výstižně poznamenala Tereza – „Mnoho povyku pro nic“. :))) Milka na konec zaplatila večeři a mezi tím jsme trávily odpoledne mezi kuřárnou, televizním studiem a maskérnou. Do toho tam neustále pobíhala milá produkční. Povídaly jsme si s milými moderátory. Popíjely kafe a kouřily. Mezi tím vším pobíhala Píďa. Jak výstižně poznamenala Tereza - „Mnoho povyku pro nic“. :))) Milka na konec zaplatila večeři a mezi tím jsme trávily odpoledne mezi kuřárnou, televizním studiem a maskérnou. Do toho tam neustále pobíhala milá produkční. Povídaly jsme si s milými moderátory. Popíjely kafe a kouřily. Mezi tím vším pobíhala Píďa. To byl velmi stručný přehled toho co se včerejší odpoledne a podvečer dělo na Kavčích horách kolem studia 1. Pokud bych to měla vzít pěkně popořádku vypadalo to asi následovně. S Terezou jsme si daly spicha u Metra a jely na hlavní vrátnici České televize. Tam za námi nejprve přišla Milka a posléze již zmiňovaná milá produkční Lucka. Prošly jsme i s Píďou (psy do televize jinak nesmí a to ani na vrátnici) vrátnicí a vydaly se ke studiu. Lucka nás zanechala v hale s pohovkami a já si zapálila, už nevím kolikátou cigaretu ten den. Moje nervozita od rána stoupala a pomalu začala gradovat. Před samotným vysíláním probíhala generálka kde jsem si mohla poprvé nanečisto vyzkoušet jaké to je ve světle televizních lamp a spousty kamer. Ladily se nejrůznější detaily jako nastavení kamer a světel. To vše doprovázené neustálým nandáváním micro portu (bezdrátového mikrofonu). Po generálce zbývala hodina do živého vysílání. „Tak ještě maskérna,“ honil nás člověk, který měl veškeré hemžení na place na povel. Asi režisér :)) Polovinu maskérny statečně obsadily Travestie. Já si sedla do křesílka úplně na konci. Ujal se mě apatický maskér. Trocha make-upu, pudru, špetka stínů a ještě upravit vlasy, které se neustále draly z podparuky. Hotovo a já mizím na další cigáro. Než přišla tato nabídka tak jsem si říkala, že televize je poslední medium, kde můj ksicht ještě neobjevil. Tehdy jsem netušila, že si premiéru odbudu sice na nejméně sledovaném televizním pořadu, ale v živém vysílání. Tady se nedá nic vystřihnout, vrátit zpět, opravit. Jakmile to vyslovíte je to v éteru. Před vysíláním mi začaly chladnout ruce. Prostě nervozita jak má být. Ještě micro port a první vstup je tu. Dvacet vteřin a jdeme na plac. Na živo. Usedám na kostku a snažím se uklidnit. Dávám si nohu přes nohu. Poslední pokyn a jsme v éteru. První otázka a já tuhnu. Mozek vynechává a já se horečně snažím dát do kupy smysluplnou větu. Soustředím se na dvojici moderátorů a vypouštím kamery. Pak mluví Terka a mě se začíná vracet potřebný klid. Mozek se odtemňuje. Další otázka. Už jsem v pohodě. Konec vstupu. Zatím co diváci koukají na videoklip, tak se to v studiu hemží. Příprava dalšího vstupu. Všechno to ze mě opadá. Mám to za sebou. Teď už s poklidem sleduji za kamerami shon na place. Terka si sedá k chatu a na mě zbývá zodpovězení otázek, které mezi tím posílali diváci. Stojíme s doc. Weissem připraveni. Na co se mě budou ptát. Žádnou otázku jsem neviděla. Co budu odpovídat. Když to přišlo byla jsem až překvapivě v klidu a odpovídám. Na otázku jestli mám stálého partnera odpovídám - „Mám přítelkyni.“ Doc. Weiss se do toho vkládá - „Řekněte, že jste lesbička, ať lidé pochopí, že ji budete mít i po operaci.“ A tak dodávám - „Jsem Transsexuální lesbická feministka.“ Většina kolem stojích se pousměje. Pak už je závěr pořadu. Máme být ještě 15 minut na chatu a zodpovídat dotazy. Bohužel po pár minutách jističem vypínají proud a tak bez možnosti rozloučení končí celý pořad. Tím to bych se chtěla chatujícím lidem omluvit. Nebyla to naše vina ani neslušnost. Tak zase někdy na obrazovce na viděnou :)))