Vždyť většina lidí nemusí transgender – tak sloužitou studnici osudů, tužeb a vnímání světa – poznávat nějak extra zvlášť do hlobky, nemusí se trápit zkratkami a definicemi co je to DQ, TS, TV, TS. Vždyť většina lidí nemusí transgender - tak sloužitou studnici osudů, tužeb a vnímání světa - poznávat nějak extra zvlášť do hlobky, nemusí se trápit zkratkami a definicemi co je to DQ, TS, TV, TS. Stačí přece poznat, že jsou lidé, kteří se jinak cítí a jinak vypadají, než je obvyklé v křesťanské společnosti, a že je to tak silné, že už to netají doma mezi čtyřma stěnama, že prostě musejí ven, a to ne jen v noci plýžit se přískoky od jednoho stínu ke druhému, že JDOU PŘES DEN VEN. ŽE JDOU PŘES PŔEKÁŽKY. Úchylové se většinou skrývají, ne na sebe upozorňují, páni a paní mravokárci. To znamená, že je to prostě tak silná duševní potřeba (ne jen erotická (!), to je jen jedna součást ega), že to trasgnederovi stojí za to riskovat, hrát druhou roli, a poprat se s předsudky a mýty ulice. Že se duševně cítí v opačné pohlavní roli, než mu nadělila příroda mezi nohy, a to bez ohledu na sexuální orinetaci, která může být na kluky, holky i obojí. A že prostě trasgneder jsou lidé, kteří mají mezi nohama penis s varlatama a někteří také vagínu a pošťávčka, ale že jejich pocit je opačný. Duševní hermafrodit Stačilo by ještě také, aby většina pochopila, že ne všichni musejí k tomu, aby byli šťastní, jít na radikální hormonální léčbu a pak operaci a „nechat si ho ufiknout.“ To jsme totiž stále jen v kolonkách Muž (male), Žena (female) - a Transsexuál-ka, který vlastně bez okolků směřuje od jednoho pólu k druhému. Jenže jsou přece také lidé, kteří jsou mezi, a nejsou zcela, se vším všudy, vyhraněni v ploze M do F (či opačně). Jsou muži, kteří se cítí SPÍŠE ženou, cítí se prostě femině, takže se jako žena obléknou, jdou ven a třeba sednou do auta a jede se. Ale v kabelce vedle řidičáku a občanky nemá žádné potrvzení o žádné diagnóze!!!! Protože takový trasgneder prostě žádné číslo diagnózy nepotřebuje, neboť by mu byla k ničemu, vůbec by mu léčba nepomohla, protože by ho hnala z jednoho pólu M do druhého pólu F. Je to biologicky, tedy „mezi-nožně“ muž, ale cítí se ženou, a vulgárně řečeno: penis schová pod sukni a jede si autem…Existuje, nepřežívá. Léčit potřebuje společenská, sociální tolerance, ne tento transgender. Já to nazývám duševním hermafroditismem - když může být tělesný, tak proč né duševní. Hořká ironie Při silniční kontrole však policistovi těžko vysvětlí, že je Transgeder, že je spíše sociální problém, ne lékařský, a že proto žádný papír nemá. To je asi pak nejlepší, pořádně se rozkročit, dát mírně ruce v bok (jak to policajti dělají) nebo naopak se mírně usmát, s úlevou si povolit výstřih, a hlubokým hlasem říci: „No jasně pane policisto, poslanci z KDU-ČSl měli vedle ve městě takovu malou privátní oslavičku, prostě mecheche, jak jste sám řekl, no já dělám asistenta poslancoci Tolrnerovi, tomu bijci homosexuálů, ale tohle všechno byla parodie, jasná páka příslušníku! No děli se tam i jiné věci, ale to si nechte pro sebe…“ Smutná ironie. Vůbec bych se nedivila, kdyby takový příslušník měl pod uniformou kalhotky a po službě si zajel na „grupáč v uniformě s pořadnýma chlapama.“ Mluví ze mne hořkost a asi ji je třeba brzdit. Jsi žena, tak se tak chovej Přesně tak! „Jak jako žena můžeš takhle myslet? Že by policista jel na grupáč…Ty prostě myslíš na sex, jako všichni chlapi a to že jsi žena, jen o sobě říkáš“, může někdo namítnout! Bilogické ženy, které se cítí spíše mužem, mají oproti bilogickým mužům přece jenom určité výhody - mohou nosit kalhoty, aniž se někdo diví, jeiich případně maskuliní chování či postava nepřivádí děti do němého úžasu. Neotáčí se za nima lidé a neříkají: hele teplouš, buzna… Bylo by také skěvělé, kdyby lidé pochopili, že může existovat žena s pevným stiskem ruky, že jsou například i ženy používající tu a tam sprostá slova, kouřící třeba jako fabrika a pijící pivo. Proč to říkám? U transholek se to netoleruje, u nich je to důkaz, že přece zůstaly chlapama, a že si hrají jen na zmalované ksichty. U nich společnost sleduje každý pohyb a slovo, zda jsou těmi „správnýma ženama,“ když říkají, že se tak cítí. Jaký je ale prototyp správné ženy? Není. Zajděte si do hospody a uvidíte kolik, jinak celkem spořádaných a „normálních“, dívek je tam „za chlapáky“ a jsou sprosté jako „dlaždič.“ Nikdo těm holkám neříká, že jsou úchylné a zda nejsou náhodou tvrdí chlapi. Tak proč se lidé smějí biologickému muži, který spíše než po pivu sáhne po řasenece? A fakt to nemusí být a obvykle není „teplouš,“ když ho vidíte na ulici nebo pánském či dámském WC (kam má jít?), jak si pudruje tvář a opravuje rty. OFF - ON Rozdělovat chování lidí na čistě feminní a maskulinní je velmi omezující. Proč si všichni myslí, že pláčí jen ženy? Pláčí i muži - a jak - (vzpomeňte si páni kluci třeba na první týdny vojny, pokud tam byla šikana). Muži však pláčí jen do polštáře, aby nekleslo jejich. Rozdíly v pohlavní rolích nejsou jen v těle, plodnosti, ale také psyché…A ta nemá jen dva póly OFF a ON. Bohužel společnost se dělí na „to“ a na „ty“ co „je“ a co „jsou“ IN a OUT. Většina transgender nemůže kašlat na image a následovat instikt a svojí žízeň - ne jen, že je většina vypudí, ale přijdou o práci a už namají pak ani na plechovku limonády. Pokud by mohli lidé svobodně žít, to bychom se divili, kolik mužů a žen ve skutečnosti vybočuje ze své oficiální kolonky a ještě více by se divili ti, co se šklebí a zvoní na poplach, protože jen kvůli mužům v dámských šatech a ženám „na kluky“ by se nikomu nic nestalo.