Inin příběh může být neobvyklý, ale dávno ne šokující. Během odloučeného dětství ve venkovské Oklahomě, Ina od svých nejrannějších let věku věděla i když její tělo vypadalo jako chlapecké, že je dívka. "Bylo mi to vždy jasné, že identita a tělo byly v nepořádku." Vzpomíná si na ztracené dětství "přikloněním svého vnitřního uvědomění sobě samotné a po dlouhý čas vyhýbáním se jiným lidem."
Inin příběh může být neobvyklý, ale dávno ne šokující. Během odloučeného dětství ve venkovské Oklahomě, Ina od svých nejrannějších let věku věděla i když její tělo vypadalo jako chlapecké, že je dívka. "Bylo mi to vždy jasné, že identita a tělo byly v nepořádku." Vzpomíná si na ztracené dětství "přikloněním svého vnitřního uvědomění sobě samotné a po dlouhý čas vyhýbáním se jiným lidem."
Pak udeřila puberta: "To bylo nejtěžší. Když mé vlastní tělo předvádělo vzpouru." V šestnácti, když ji porucha pohltila, tak ji přivedla k několika psychiatrům, Ina nakonec přiznala své tajemství. Lékař jí dal knihu o homosexuálních a lesbických mladých lidech, která Inu ohromila. Nakonec se dopracovala k odvaze o tomto hovořit, ještě ale nechápala. Brzy objevila dalšího lékaře, který jí vysvětlil podrobnosti "přeměny" z jednoho pohlaví k druhému. Ale on by jí nepomohl. Osmnáct let je přijímaný věk pro začátek přeměny a jí bylo sotva sedmnáct. Syntetické hormony, první krok k provádění změn běhu sexuálního vývoje, se staly jejím svatým grálem. "Věděla jsem, že bych byla nešťastná nechat své tělo více a více maskulinizovat. A tak jsem v sedmnácti promovala na střední škole a pokoutně začala s hormony."
Všechno se Ině osvědčilo: Nyní je jí dvacet čtyři let, je po operaci, absolventkou amerických studií a žije v malém městě v Oklahomě. Ale po léta vydržet do dospělosti vyrůstat ve špatném těle se stále zdá jako nikoliv nutné břemeno ke zvětšování již tak bolestné existence.
Kdyby bylo Ině sedmnáct let dnes a žila blízko většího města, pravděpodobně by byla schopná nalézt lékaře ochotného učinit u ní výjimku vzhledem k věkové hranici osmnácti let pro hormony*. Léčebný protokol HBIGDA (Harry Benjamin International Gender Dysphoria Association), organizace standardizace podpory pro transgender medicínu, připouští výjimky v případě "jasné zralosti." V nejhorším případě by byl Ině předepsán hormonální blokátor, který by zastavil dráhu testosteronu bez feminizačních účinků estrogenů. Tímto způsobem by se v případě, že by změnila svůj názor, neuskutečnily trvalé změny. (Estrogeny se vyvíjí prsy a bokys, zatímco testosteron vyvolává vzrůst obličejového a tělesného ochlupení a vzrůst svalové hmoty.)
Nikdo nesestavuje oficiální statistiky transgender mládeže, ale ti, kteří s ní pracují souhlasí, že její počty rostou. Například v loňském roce (1998) se počet transgender lidí do dvaceti dvou let v programu "přeměny pohlaví" v Michael Callen-Audre Lorde Community Health Center v New Yorku ztrojnásobil. Toto je částečně výsledkem zvýšeného přístupu k informacím. Dnes dítě s "pohlavní dysforií," zavedeném termínu pro nesoulad mezi pohlavní identitou a tělem, se o transsexualismu pravděpodobně dovídá už v pubertě nebo ještě dříve. Osmnáctiletý Christian, student prvního ročníku vysoké školy v západní Pensylvánii, který se narodil jako žena, ale právě začíná žít jako muž, je typickým příkladem. V šestnácti, když se v show Jerry Springera dozvěděl, že tam pojmenovali způsob jeho cítění, "šel přímo a vyhledal cokoliv a vše o transsexuálech." K jeho úžasu našel chat rooms naplněné "lidmi právě jako on." Nedávno se setkal se svým prvním kamarádem jednadvacetiletým transsexuálem osobně -- poznali se v chat roomu, který bydlí dvě hodiny cesty daleko a představil ho skupině trans chlapů, s kterými s pravidelně setkává.
* Pozn. překl.: Toto platí podle standardů HBIGDA 5. revize z roku 1998. Od února 2001 platí HBIGDA revize č. 6, kde je určena věková hranice už na 16 let! Srovnejte s návrhem zákona o zdraví lidu, kde se navrhovatelé zcela vzdalují těmto standardům.
