Māhū: A Trans-Pacific Love Letter je 30minutový krátký dokument režisérky Lisette Marie Flanary, který zachycuje stejnojmennou multimediální inscenaci mistra hula Patricka Makuakāne, jenž usiluje o navrácení úcty a čestného postavení tradičních māhū – transgender osob v havajské kultuře.

Film mistrně proplétá živé záběry z jevištních vystoupení – tanec, chant a současnou hudbu – s intimními rozhovory samotného Makuakāneho a dalších protagonistů, například Hinaleimoana Wong-Kalu, kteří otevírají své osobní zkušenosti a reflektují historický úpadek postavení māhū po příchodu misionářů. Tato kombinace dokumentárního záznamu a uměleckého pojetí umožňuje divákovi pocítit sílu tzv. aloha ‘āina – lásky k zemi i ke kulturním kořenům.

Režijní styl Flanary je střídmý, avšak důrazný: statické, přirozeně osvětlené záběry střídají dynamické části představení, což vytváří vyvážené tempo. Díky tomu krátký formát působí kompaktně, ačkoliv zůstává prostor pro hlubší vhled do osobního i kolektivního rozměru obnovy kulturní tradice. Hudební a taneční pasáže fungují nejen jako vizuálně atraktivní, ale i jako emotivní katalyzátor vyprávění.

Silnou stránkou snímku je jeho schopnost edukovat: divák se dozvídá o významu slova māhū, o kulturním kontextu a o tom, jak hula slouží jako prostředek uchování identity i uzdravení komunity. Dokument zároveň klade otázky o tom, jak může moderní společnost vyvážit respekt k tradičním praktikám s potřebou viditelnosti genderově rozmanitých lidí.

Jedinou slabinou je dle mého názoru mírná roztříštěnost: 30 minut filmové stopáže nestačí plně rozvinout všechny osobní příběhy a kulturní nuance. Přesto „Māhū: A Trans-Pacific Love Letter“ představuje silný, inspirativní příspěvek k diskusi o genderu a kulturní obnově a pro zájemce o queer dokumentární tvorbu i pacifickou kulturu jde o povinností projekci.