V jakékoliv "menšinové" komunitě lidí je hlavním tématem hovorů vztah té "většinové" části lidstva k té menší. Co naplat, je to tak. Znám několik transek, nebo homosexuálů, kterým právě obava z reakce veřejnosti, bere velkou část jejich možných aktivit, co víc, zabíjejí tak kus sebe. Hodně nad tím sama přemýšlím a jsem toho názoru, že už není tak zle, jak se říká. V jakékoliv "menšinové" komunitě lidí je hlavním tématem hovorů vztah té "většinové" části lidstva k té menší. Co naplat, je to tak. Znám několik transek, nebo homosexuálů, kterým právě obava z reakce veřejnosti, bere velkou část jejich možných aktivit, co víc, zabíjejí tak kus sebe. Hodně nad tím sama přemýšlím a jsem toho názoru, že už není tak zle, jak se říká. Já osobně ve vztahu k "nezasvěceným" lidem nezaznamenávám žádné záporné reakce. Maximálně tak lhostejnost. Mám mnoho známých a kamarádek, kteří jsou téměř můj "fanclub". Nechci, aby to zde znělo jako nějaké vytahování, ale jde asi o výběr lidí, kterým se se svým krásnějším já svěřím, a o odhad jejich duševní kvality. Pravda, z 90% jsou to ženy. Mužům se nemám potřebu svěřovat. Ale vyjímky potvrzují pravidlo. Právě o tomhle víkendu. Dlouhá léta jsem byla aktivní na poli rockové hudby. 16 roků za bicíma několika kapel, a mnoho probdělých nocí na vesnických tancovačkách není maličkost. S tímhle jsem se rozhodla do nového tisíciletí skončit, ale i tak se mezi muzikanty pohybuji dál, tentokrát v roli technického zázemí. Ale proč to píšu. Několik posledních let jsem si vysloužila přízeň jednoho redaktora, co píše kulturní zprávy do regionálního tisku a recenze koncertů do Rock a Popu a Bengu. S tímhle činorodým psavcem jsem se sešla na jedné akci právě teď v sobotu. Při rozhovoru "tak nějak o životě" jsem mu (mohlo za to víno) řekla CELOU pravdu o mě. Přijal to vcelku líp než jsem si myslela, a vyjádřil mi svůj obdiv k té síle, jít svou cesto, i když trochu proti proudu. (Dokonce si rezervoval tisková práva na můj příběh) Já si ale nemyslím, že jsem až taková hrdinka. Dobře si pamatuji dobu, kdy jakékoliv vybočení z normálnosti bylo téměř trestné. Proti tomu s odstupem více jak deseti let se to nedá srovnat. Alespoň tak je vidět ona demokracie ve společnosti. Když k tomu přičtu i dva televizní pořady, které jsem náhodně shlédla, je tedy společnost dost zralá být tolerantní. Jedním z těch pořadů byla zpráva s reportáží (tuším na TV NOVA) z Holandska, kde se oddalo prvních šest párů stejného pohlaví. Pro ty, co to neviděli zopakuji, že nejde o REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ ( o tom se mluví všude jinde) ale o MAŽELSKÝ SVAZEK. Druhým pořadem byl vlastně seriál PUSINKA II, který vysílala po dva víkendy PRIMA. Jde o německý seriál. Před časem šla jeho první řada, a ta mě moc nezaujala. Šlo v jednoduchosti o klasickou "převlekovou" komedii, kdy hlavní hrdina Kristián, aby finančně zajistil svou rodinu a získal práci, najde místo u filmu jako herečka. Stane se téměř národní hrdinkou na obrazovce, ale doma sklízí pohrdání dětí a manželky. Sám je svým nošením sukní taky zhnusen a celá první řada končí jeho úmyslným vyzrazením a "návratem" k mužské identitě. Druhá řada, která vznikla na základě kladných reakcí diváků je úplně jiná. Hlavní hrdina opět nemá práci. Jedno místo se mu naskytne, tak neváhá a jako Kristina Maywaldová ho přijme. Potud je to tuctové. Co však mě vzalo bylo to, že jeho "ženství" je podporováno okolím!! V práci je obdivovanou "jedničkou", na dámských drbárnách je uznávanou autoritou, v očích manželky už není ani náznak pohrdání z první řady. Děti svého otce berou takového jak ho vidí, což přináší humorné situace, nicméně rozhovor Kristiny se svým synem, který si tajně zkoušel dámské šaty, byl pro mě víc než zajímavý. Rodinou hospodyni hlava rodiny v sukni nikterak nevykolejí, a jedinou výhradu, kterou k němu (k ní???) má, je ta, že chodí v lodičkách po bytě a nezouvá se. No a konec druhé řady, kdy hrdina prohlásí, že je muž, ale dále setrvává, podporován blízkými, v sukních, je skvělý. Na úplný závěr se tam ještě mihne sestra hlavního představitele, která vinou nějaké genetické poruchy, začne "mužnět"! No řekněte, mám důvod si myslet, že se neblýská na lepší časy??? Já si myslím, že se blýská, a už poměrně blizoučko od nás.