“Mutt” je intimní a působivě vylíčený „den v životě“ Feñy, mladého transgender muže, který se své identity učí plně přijímat v kontextu rodinných i mezilidských vztahů. Režijní debut Vuka Lungulova-Klotze se vyhýbá melodramatickým zkratkám a místo toho s téměř dokumentární upřímností sleduje Feñin každodenní rytmus – od ranní přípravy na rande až po nečekaný telefonát, který ho postaví před zásadní volbu.

Herecký výkon Lía Mehiella je naprosto klíčový: vyjadřuje Feñinu křehkost i vnitřní odhodlání jen pomocí gest, očí a drobných vráskek ve výrazu. Kamera úzkými záběry a přirozeným osvětlením podtrhuje pocit autenticity, jako by divák skutečně prožíval každý Feñin nádech i pochybnost. Scénář staví na detailech – nečekaná poznámka matky, kratičký dialog s kamarádem či zmínka o přechodu vyvolávají silné emoce, protože jsou zasazeny do realistického prostředí.

Hudba je užita střídmě, což dává vyniknout přirozeným zvukům města, kroku po chodníku i tichu mezi postavami. Díky tomu “Mutt” působí jako sondáž do vnitřního světa, kde nejde o velké gesta, ale o malé momenty – úsměv v zrcadle, nervózní očichání dárku či tichá dávka humoru při čekání na Uber. Film tak překračuje hranice transgender příběhu a stává se univerzálním portrétem hledání své pravé podoby a odvahy ji ukázat světu.

V drobných, nenásilných konfliktech (“Proč s tebou kamarádky tak nemluví?”) i v lyričtějších momentech zrcadlí “Mutt” touhu po přijetí, která není výsadou žádné menšiny, ale základní lidskou potřebou. Celkově jde o jeden z nejintimnějších a nejcitlivějších filmů roku 2023, který zanechá hlubokou stopu především u diváků hledajících autenticitu a upřímný pohled na transgender zkušenost.