Obuv je asi nejproblematičtější součástkou oděvu, kterou si může TV jedinec koupit. Protože nezřídka jde i o více jak tisícovou částku, je nesmysl botu koupit jen tak, na blind. Prodavači v obchodech s obuví jsou ale poměrně ostražití, a vy se nemůžete ani schovat za ramínka s ošacením, nemluvě o tom, že kabinky pro zkoušení obuvi zásadně chybí. To všechno platí jenom za předpokladu, že máte nohu, odpovídající běžné dámské konfekční velikosti. Kdo takovou nohu má, má vyhráno - ale spousta TV, včetně mne má nohu vybočující z řady dámské konfekce.
Řešením může být nákup v obchodech s nadměrnými velikostmi. Není jich mnoho a výběr je téměř nulový. Na druhé straně ale těchto obchodů využívá drtivá většina TV, takže je velká pravděpodobnost, že prodavačky už nějakého TV viděli, nejsou-li na ně přímo zvyklí. Neodpadá však kontakt s „normálním„ zákazníkem, s prodavači, neodpadá zkoušení a pracné vybírání boty, pokud nesedne. A jestliže se vám žádná bota odpovídající Vaší velikosti nelíbí? Nedá se nic dělat.
Mnohem elegantnějším řešením je následující způsob: Řekněme, že vám učaroval nějaký typ bot, možná jeden jediný pár. Vaší starostí tedy bude jakkoli získat tuto botu, nebo její fotografii či kresbu, prostě zachyťte to, co je na ní charakteristické, a zaznamenejte to.
Druhým bodem bude vyhledání specializovaného obuvníka, který boty vyrábí na zakázku. Jeho ceny jsou poměrně vysoké (cca 2.500 - 6.000 za pár), ale když ty peníze dáte dohromady, budete vědět, že dostanete kvalitní a dobře padnoucí botu, o které jste snili.
Obuvníkovi přednesete svou představu. Budete se asi trochu červenat, ale když si prohlédnete jeho poslední výtvory (jehelníčkové boty pro sadomasochisty, šněrovací boty po pas, boty na deseticentimetrových podešvích...), budete si ještě připadat docela normální. Tito obuvníci viděli už mnoho různých šíleností a nějaký TV je ani v nejmenším nerozhází.
Poté, co vám změří nohu, vás čekají ještě dvě tři zkoušky a pak za cca jeden měsíc si můžete užívat na procházkách v obuvi, která padne jen a jen vám.