Asi každý ví, co to jsou deprese, a asi málo kdo má tyhle prapodivné stavy, při nichž neví jestli má skákat z mostu nebo se někde zahrabat, rád. Samozřejmě, že jsou mezi námi i tací, kteří si je dokonce pěstují, já se mezi ně ale rozhodně neřadím. Asi každý ví, co to jsou deprese, a asi málo kdo má tyhle prapodivné stavy, při nichž neví jestli má skákat z mostu nebo se někde zahrabat, rád. Samozřejmě, že jsou mezi námi i tací, kteří si je dokonce pěstují, já se mezi ně ale rozhodně neřadím. Nejsem ten typ, který má rád chmurné stavy, v nichž se ani sám nevyzná. Přesto jsou dny, kdy na mě sednou "blbé" nálady a nic mě nebaví. Nejraději bych v tu chvíli zalezla "pod hadr" a nikoho neviděla a s nikým nemusela komunikovat. Taky se vám to stává ? V poslední době sleduji, že jsou ty stavy čím dál tím častější a já nevím, co s tím. Dříve jsem si koupila něco hezkého pro sebe a většinou na sebe. Po takovém nákupu byly "chmury" vždycky hned pryč. Říká se, že by si člověk měl čas od času dělat radost. No tímhle tempem bych asi za chvíli přišla "na buben". Pak zde bývaly akce, kde jsem se mohla potkat s kamarádkami a podniknout něco zajímavého. Upřímně řečeno: taky to už není co bejvávalo. Každý se uzavírá do svým každodenních problému a na své druhé já "kašle" nebo to tak alespoň vypadá. Že bych si tím zadělávala na další deprese? Omyl. Tyhle "problémy" už dávno pouštím za hlavu, jinak bych se z toho asi musela zbláznit. Je na každém, jak se chce realizovat. Jejich život a jejich volba. Pokud někdo má zájem určitě najde i možnosti, o nichž jsem si sama mohla nechat ještě před pár lety jen zdát. Jo, časy se mění a myslím si -- na rozdíl od jiných -- že je to dobře. Proč bychom se měly schovávat a stydět se za to, jaké jsme a jaké nás bůh stvořil (pokud v tom má prsty právě on). Že bych se rouhala? Asi těžko, ledaže bych byla věřící a to nejsem (jedna z mála věcí, které vím naprosto určitě). Vážně, není příliš mnoho věcí, v nichž bych si mohla být jistá. Koneckonců, kdo to o sobě může říct? Život není jen boj s nevyzpytatelnými nástrahami. Je to především boj s dalšími jedinci stejného druhu (homosapienc). Jedna věc, které v této souvislosti jaksi nerozumím, je vzájemná nevraživost. Tu asi do konce života nepochopím. U živočichů to vědci studují celá léta a snaží se přijít na určité zákonitosti, s jejichž pomocí by se dalo jejich povětšinou pudové chování objasnit. Začne to někdy někdo studovat u lidí? Asi ne. Stejně by nedospěl k ničemu pozitivnímu a navíc by to jejich (spíše naše) chování nijak neovlivnilo. Je jen málo věcí, které ovlivňují naše chování. Sexuální pud mezi ně rozhodně patří a pak také morálka. Slovo skloňované snad ve všech pádech, ale co to vlastně je? Pokud se podíváte do slovníku tak zjistíte, že je to soubor nepsaných norem, podle nichž bychom se měli chovat. Výhodou je, že lidé tu morálku občas změní. Nevýhodou ale je, že těch lidí musí být "většina". Polemika o "normální a morální většině" mi maximálně přivodí pořádnou migrénu a následně depresi. Ty pondělní jsou v poslední době podstatně horší. Většina holek asi bude vědět, o čem mluvím, když bych popisovala svoje pocity, které přicházejí vždy po odlíčení, uložení holčičích věcí do poličky a odlakování nehtů. Paruka se vrací na stojan, kde zůstane asi hodně dlouho. Je to hodně smutné a tak něco veselejšího na konec. Snad se nám to podaří změnit. Tedy pokud chcete ????