Život je krásný. Fakt, věřte nebo nevěřte, ale je to tak. Alespoň ten můj a alespoň v posledních týdnech. Po sedmi letech jsem v sobě našla odvahu a dala sbohem lukrativnímu zaměstnání, které se čím dál víc stávalo rutinou, pořídila si pejska a užívám si zasloužené odstupné. Po dlouhé době mám fůru času na čtení, dopisuju vlastní knihu, chodíme s Píďou na procházky, když jedeme do města strčím si ji prostě do bundy a pohoda. Má to zatím jedinou vadu: nemám doma internet, a tak se mírně ztížil i můj přístup na tg.cz. To jen na vysvětlenou určitého výpadku v příspěvcích a na ujištění, že rozhodně nehodlám s tg.cz skončit po vzoru dvou kolegyň, s nimiž jsme tuhle stránku kdysi začínaly. Život je krásný. Fakt, věřte nebo nevěřte, ale je to tak. Alespoň ten můj a alespoň v posledních týdnech. Po sedmi letech jsem v sobě našla odvahu a dala sbohem lukrativnímu zaměstnání, které se čím dál víc stávalo rutinou, pořídila si pejska a užívám si zasloužené odstupné. Po dlouhé době mám fůru času na čtení, dopisuju vlastní knihu, chodíme s Píďou na procházky, když jedeme do města strčím si ji prostě do bundy a pohoda. Má to zatím jedinou vadu: nemám doma internet, a tak se mírně ztížil i můj přístup na tg.cz. To jen na vysvětlenou určitého výpadku v příspěvcích a na ujištění, že rozhodně nehodlám s tg.cz skončit po vzoru dvou kolegyň, s nimiž jsme tuhle stránku kdysi začínaly. Myslím, že by byla škoda, kdyby tg skončilo, už jen proto, že návštěvnost je poměrně vysoká a stále roste, což znamená, že tahle práce není marná. Je samozřejmě škoda, že z těch tří set přístupů denně se jen malá část z vás nějakým způsobem ozve nebo zareaguje - napsat mail je přece tak snadné!, ale na druhou stranu je šílená i představa, kdyby tak učinili všichni. To už by se v tom nikdo nevyznal. Mě osobně pro smysluplnost tg.cz stačí právě ta návštěvnost, a vůbec k tomu už nemusím mít nejrůznější akce, od nichž bych čekala davové nadšení a hromadnou účast. Z těchto naivních vizí jsem se vyléčila už v rámci Transfora a jak je vidět, na širší transgenderové bázi fungují mechanismy pasivity naprosto stejně. Otázkou do diskuze ovšem samozřejmě zůstává to, zda akce, na jejichž skomírání se vyhnusila Vlasta, byly a jsou opravdu zajímavé pro všechny, nebo zda jsou svým způsobem zbytku „obce“ vnucovány svými autory. Zkrátka, pokud něco vymyslím a nikdo na danou akci nepřijde, je to chyba těch, co nepřišli (a důvod k jejich zatracení), nebo chyba moje, že jsem vymyslela něco, co se ostatním prostě nezdá? Jak říkám, je to námět do diskuze. Je neděle odpoledne a tenhle článeček v pondělí nejspíš pošlu z Bontonlandu, kam vyrazíme se synem Standou a Píďou udělat si radost. Mladej si pořídí novou hru na počítač nebo Playstation, já budu mít skvělej pocit z jeho rozzářených očí, co z toho bude mít Píďa ještě nevím, asi jí koupíme nějakej hutnej mléčnej koktejl. Prostě, život je krásnej. Když jsme u toho, doufám, že vám minulé pondělí neunikl na ČT 2 zajímavý film s názvem Vztek (v originále Blue in the Face), což byl vlastně jen jakýsi souhrn materiálu natočeného a nakonec nepoužitého ve skvělém nezávislém filmu Wayna Wanga Smoke. V epizodních rolích se tam objevili Lou Reed, Jim Jarmusch, Madonna, Michael J. Fox a v samém závěru i Ru Paul. Možná se pletu, ale mám dojem, že to bylo úplně poprvé, co jsem tuhle americkou transgenderovou celebritu viděla na české televizi. Oba filmy - jak původní Smoke tak i Vztek -- se odehrávají v prodejně tabáku v Brooklynu, kde panuje prodavač v podání Harvey Keitela, všude se vznáší kouř a skrz něj se proplétají lidské příběhy, tak všední až jsou prakticky absurdní. Jako silná kuřačka ty filmy miluju a doporučuju je i nekuřákům. Fakt, život je krásnej i přes mraky kouře.