Jak jsem vám slíbila, překvapivé odhalení má své pokračování. Tento příběh by se někomu mohl zdát jako pohádka. Před časem jste si mohli přečíst o kauze Jitka, která se odehrává v České televizi. Jde o příběhy dvou lidí se stejnou životní peripetií. Obě jsme se rozhodly jít svou vlastní cestou. Cestou, kterou mohou ti tzv. normální odsoudit, a jak se zdá, v případě Jitky i odsoudili. Je to velmi smutné. Doufám jen, že těchto smutných případů bude obývat, a ne naopak. Jak jsem vám slíbila, překvapivé odhalení má své pokračování. Tento příběh by se někomu mohl zdát jako pohádka. Před časem jste si mohli přečíst o kauze Jitka, která se odehrává v České televizi. Jde o příběhy dvou lidí se stejnou životní peripetií. Obě jsme se rozhodly jít svou vlastní cestou. Cestou, kterou mohou ti tzv. normální odsoudit, a jak se zdá, v případě Jitky i odsoudili. Je to velmi smutné. Doufám jen, že těchto smutných případů bude obývat, a ne naopak. Mohu říct, že mám štěstí, mojí nadřízenou je žena, a jak vyplývá z reakcí mých kolegů, jsou to právě ženy, které chápou. Reakcím předcházelo zjištění, že někoho takového ve svém kolektivu mají. Když se to moje nadřízená dozvěděla, byla překvapena. Nezůstala sama. Já byla překvapena ještě víc její reakcí. Přijala vše v pohodě. Vzala to jako fakt a to i přes to, že ani v nejmenším něco takového netušila. Vysvětlování nebylo nikterak zdlouhavé a i když se na to připravujete, vždycky vás to zaskočí. Najednou máte sucho v puse a nevíte, co říct. Nečekala jsem, že by se to obešlo bez otázek, a byla jsem připravena, na jejich zodpovězení. Více než co a jak se mnou, přišla řeč na ryze praktické věci jako třeba na jaký záchod budu chodit a tak. Během toho se rozjela jaká si tajná kampaň s mým odhalením. Pracuji ve větším podniku a tak počet šéfů, kteří by to měli vědět, je vyšší. Naštěstí to moje šéfová vzala do svých rukou. Postupně jsem se dozvídala, že jednotliví šéfové s tím v podstatě nemají žádný problém a respektují moje rozhodnutí. Počínaje náměstkem a konče generálním ředitelem. Další krok, který měl následovat než přijdu jako do práce jako žena, byl jak tuto skutečnost sdělit kolegům a kolegyním. Zastávám sice názor, že tato změna je moje soukromá záležitost, ale přece jen je to věc, která je na první pohled vidět, a to ať chcete, či ne. V konečném součtu jsme přišly na dvě varianty. Nechat to tichou poštou, nebo jim tuto informaci poslat mailem. Nakonec jsem se rozhodly poslat mail. Blížil se den "D", kterým bylo pondělí. Ve čtvrtek jsem rozesílala ony maily. Další den jsem měla dovolenou a v pondělí jsem konečně mohla jít do práce jako žena. Ranní přípravy asi není nutné moc popisovat, všechny z vás, které se kdy chystaly někam ven, vědí o čem mluvím. Co si vezmu na sebe ?? Jaké líčení a spousta dalších drobností. Vykročila jsem. Samozřejmě levou :) Jak jinak. Nervozita je asi jediné slovo, kterým se dají popsat moje pocity v té chvíli. Bohužel převládly pocelý den a já pápila jedno cigáro od druhého. Určitě vás budou zajímat reakce okolí. Jak jsem již zmínila, věděli to spolupracovníci s předstihem, a proto odpadlo zastavování na chodbě a vyptávání se. Jediné, čemu jsem neunikla, byly zvědavé pohledy. Ostatně těm neunikám ani na ulici. Kdybych chtěla shrnout reakce, určitě bych nešetřila superlativy. Jediný, kdo, jak se mi zdá, s tím měl problém, jsem byla nakonec já sama. Čekala jsem nepřátelství či dokonce opovžení, ale nic takového se nestalo. Jsem ráda, že přece jen jsou lidé, kteří to berou. O měsíc později .... Ranní dilema co si vzít na sebe. Vstávání o hodinu dřív to je každodenní ranní realita, která potkává každou ženu. Nemůžu si přeci vzít na sebe to, co jsem měla včera. Nezbytné holení, make-up a líčení zabere tolik času, ale co bych neudělala pro to, abych vypadala co nejlépe. Cesta do práce a spousta zkoumavých pohledů. Věc, která mi povětšinou nevadí. Když jedu sama, nahodím nepřístupnou "masku" a lidi okolo sebe ignoruji, nebo se bavím z jejich rozpaků. V práci mi to ani nepřijde, kolegové i kolegyně jsou skvělí. Jen se občas spletou v rodě, popř. jméně. Nejsem až taková netykavka, aby mi to vadilo. Chápu, že s tím mohou mít problém. Přece jen jsem tam pracovala jako kluk a teď tohle. Nikdy bych to nevyměnila za dřívější život. Našla jsem konečně sama sebe. A to je určitě víc, než si mohu přát.