V poslední době se v zahraničí i u nás v tisku objevilo mnoho článků, které zpochybňují oprávněnost diagnostiky a léčby sexuálních poruch u žen. Prezentují tento problém jako uměle vytvořený v zájmu zisku farmaceutických firem. Autoři těchto článků tvrdí, že farmaceutické společnosti a jimi placení odborníci vytvořili novou diagnózu, tzv. ženskou sexuální dysfunkci, kterou pak mohou léčit nově vyvíjenými léky, a tím zvyšovat své příjmy. Z odborného hlediska jsou tyto články zavádějící, nepravdivé a ve svých důsledcích velmi škodlivé pro sexuologické pacienty. V poslední době se v zahraničí i u nás v tisku objevilo mnoho článků, které zpochybňují oprávněnost diagnostiky a léčby sexuálních poruch u žen. Prezentují tento problém jako uměle vytvořený v zájmu zisku farmaceutických firem. Autoři těchto článků tvrdí, že farmaceutické společnosti a jimi placení odborníci vytvořili novou diagnózu, tzv. ženskou sexuální dysfunkci, kterou pak mohou léčit nově vyvíjenými léky, a tím zvyšovat své příjmy. Z odborného hlediska jsou tyto články zavádějící, nepravdivé a ve svých důsledcích velmi škodlivé pro sexuologické pacienty. Diagnóza "ženská sexuální dysfunkce" neexistuje, nicméně existuje mnoho různých druhů ženských sexuálních dysfunkcí. Tyto pak nejsou samozřejmě ničím novým a uměle vytvořeným pro potřeby zmíněných farmaceutických společností. Jsou známy a diagnostikovány už desítky let a jsou součástí i posledního mezinárodně platného seznamu poruch a nemocí vydaného Světovou zdravotnickou organizací v desáté revizi z roku 1992 (MKN 10). Mezi ženské sexuální dysfunkce řadíme poruchu sexuální vzrušivosti, poruchu dosahování orgasmu (anorgasmii), poruchy sexuální potřeby, vaginismus, dyspareunie a algopareunie (tedy nepříjemné až bolestivé pocity při souloži) a další. O tom, že nejde o poruchy nijak vzácné, svědčí i poslední reprezentativní výzkum sexuálního chování obyvatelstva (Weiss, P., Zvěřina, J.: Sexuální chování obyvatelstva ČR - situace a trendy. Portál, Praha 2001), podle kterého až 17% českých žen někdy v životě trpělo či trpí některou z uvedených dysfunkcí (především sníženou sexuální potřebou a potížemi při dosahování orgasmu) a až 30% žen vyjádřilo nespokojenost se svým sexuálním životem. Z terapeutického hlediska je pak nutné konstatovat, že zatímco pro léčbu mužských sexuálních poruch (především pro léčbu erektilních poruch a předčasné ejakulace) jsou k dispozici moderní a účinné léky, pro terapii sexuálně dysfunkčních žen tyto prostředky v podstatě zatím neexistují. Léčebné možnosti jsou v případě těchto poruch ve většině případů omezené na psychoterapii a sexuální nácvik. Tyto léčebné postupy jsou však schopné vyřešit pouze část uvedených problémů. Pro lékaře zabývající se terapií žen trpících sexuálními dysfunkcemi a především pak pro samotné pacientky by proto existence účinných léků byla jednoznačným přínosem. Kontakt: Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D. Vědecký sekretář České sexuologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně e-mail: psychologie@ruk.cuni.cz