Transfobní politika republikánů vyvolává paniku mezi LGBTQ+ lidmi a letos způsobila desetinásobný nárůst žádostí o azyl.
„Během prvních 24 hodin po Trumpově znovuzvolení jsme obdrželi 1177 žádostí o pomoc ze Spojených států. Padesát jedna procent těchto žádostí bylo od trans lidí: 35 % od trans žen, 16 % od trans mužů,“ říká Timothy Chan, mluvčí Rainbow Railroad, nevládní organizace s kancelářemi v Kanadě a USA, která pomáhá LGBTQ+ lidem zažívajícím pronásledování a násilí začít život v jiné zemi. Mnoho LGBTQ+ Američanů, zejména trans lidí, panikaří z vlády, která ohrožuje jejich občanská práva, a proto se snaží imigrovat do Kanady. Někteří dokonce žádají o humanitární azyl. Hannah Kreager, 22letá Američanka, je jednou z nich.
Před třemi měsíci se Kreager rozhodla, že je čas opustit svou zemi. „[Americká] federální vláda hrozí kriminalizací trans identit,“ vysvětluje. V dubnu proto ujela 1600 kilometrů ze svého rodného města Tucson v Arizoně do Calgary v kanadské provincii Alberta, kde od té doby žije.
Stejně jako ona, i mnoho amerických občanů zvažovalo útěk k severnímu sousedovi. Lavina žádostí o pomoc, které Rainbow Railroad obdržela, představuje „největší počet žádostí o pomoc, které za jediný den obdržela z jedné země,“ poznamenává Chan. Pro srovnání, na vrcholu afghánské krize (v srpnu 2021) byl nejvyšší počet denních žádostí 119.
„V roce 2025 jsme dosud obdrželi 3 524 žádostí od obyvatel USA; což je o 994 % více než ve stejném období loňského roku,“ zdůrazňuje Chan. Pro představu o rozsahu krize organizace dostává průměrně 10 000 žádostí ročně z celého světa. Tato nevládní organizace – jejíž název připomíná podzemní dráhu, síť tajných tras zřízených v 18. století pro přepravu černochů z otrokářských oblastí USA na abolicionistická území – spolupracuje od června 2023 s kanadským vládním programem pro pomoc uprchlíkům, jehož prostřednictvím různé organizace předkládají kanadské vládě profily potenciálních uprchlíků, kteří se chtějí v zemi usadit.
„Objevily se hrozby zavedení zákonů o ‚genderových podvodech‘ [které stanoví trestný čin, pokud oficiální dokumenty uvádějí jiné pohlaví než to, které bylo zaznamenáno při narození]. Mění předpisy o voličských průkazech a vyžadují, aby se všechny průkazy totožnosti shodovaly, což by lidem, jako jsem já, zabránilo volit,“ říká Kreager. „Mažou informace o trans lidech z vládních webových stránek a podporují nebezpečné chování ve společnosti – občané se nyní cítí oprávněni jednat nenávistně, aniž by za to byli potrestáni.“
Kreagerin pas a rodný list neodrážejí její jméno ani pohlaví: „Začala jsem slyšet příběhy o trans lidech s X [což znamená, že se osoba neidentifikuje jako muž nebo žena] v dokladech – jako já – kterým se vracely pasy skartované, když se je snažili aktualizovat,“ říká.
Fáma o možném zavedení stanného práva, která se začala šířit na sociálních sítích v dubnu, ji vedla k rozhodnutí opustit zemi, protože myšlenka života v policejním státě bez řádné dokumentace se jí nezdála jako schůdná možnost.
Kreager ve skutečnosti věděla, že chce pryč, „jakmile Trump vyhraje své druhé funkční období“. Během své volební kampaně republikán používal hluboce protitrans rétoriku: slíbil, že v případě zvolení omezí dlouhodobá práva, a mimo jiné slíbil, že potrestá lékaře a nemocnice, které poskytují programy potvrzující genderovou rovnost, a zakáže trans ženám účastnit se sportovních akcí. Od nástupu do úřadu a splnění svých volebních slibů podepsal americký prezident 12 protitrans výkonných nařízení, uvádí Trans Legislation Tracker, nezávislá výzkumná organizace, která sleduje zákony týkající se trans lidí v USA.
Stav mluvčího Rainbow Railroad se shoduje i s kanadskými imigračními advokátními kancelářemi; mnohé z nich uvádějí, že dostávají příliv dotazů od amerických transgender lidí ohledně stěhování do Kanady. Jednou z takových firem je Smith Immigration Law, jejíž zakladatelka Adrienne Smithová poznamenává, že „došlo k výraznému nárůstu počtu lidí, kteří se naléhavě snaží opustit USA, ať už prostřednictvím programu ochrany uprchlíků, imigračních programů nebo sponzorství manžela/manželky.“
Smithová říká, že několik lidí, kteří ji kontaktovali s žádostí o zastoupení, popisuje různé formy pronásledování: „Nedostatek zdravotní péče, nemožnost mít v oficiálních dokladech uvedeno jejich správné pohlaví, úředníci, kteří se cítí povzbuzeni jim odepřít služby… Existuje několik druhů zneužívání, které komunita v současné době zažívá.“
Navzdory důkazům a historii Kanady, která vítá LGBTQ+ uprchlíky, je však mnoho odborníků skeptických ohledně toho, zda budou žádosti Američanů o azyl nakonec přijaty. Chan z Rainbow Railroad upřesňuje, že kromě prokázání, že jejich zkušenost v USA spadá pod to, co je právně považováno za pronásledování, „musejí žadatelé prokázat, že jejich vláda není schopna nebo ochotna je chránit a že nemohou žít bezpečně nikde v zemi. To představuje pro americké občany zvláštní výzvu, protože země má mnoho typických ukazatelů bezpečného demokratického státu, který je navíc historicky místem, kde se LGBTQ+ uprchlíci z celého světa ubytují.“
Ačkoli v USA v současné době existují federální zákony zaměřené na LGBTQ+ osoby, problém, jak vysvětluje právnička Smithová, spočívá v přijetí skutečnosti, že tyto zákony přímo ovlivnily žadatele o azyl. „Pak je tu otázka, jak budou tyto zákony vymáhány v různých státech; zda existují guvernéři, kteří budou aktivně porušit některé z těchto federálních zákonů,“ upřesňuje. „Musíme zjistit, jak budou tyto výkonné příkazy vymáhány v místech, jako je Kalifornie nebo New York.“
Tomu se říká „alternativa vnitřního útěku nebo přemístění“, což v kontextu azylového práva označuje možnost, aby osoba hledající útočiště před pronásledováním našla bezpečné místo ve své vlastní zemi, místo aby byla nucena migrovat.
Vážná situace
Existují právníci, kteří se domnívají, že situace je „dostatečně vážná“, aby umožnila úspěšné žádosti o azyl v Kanadě, jako například Yameena Ansari z Calgary, která radí Hannah Kreager. Před několika měsíci jí doporučila podat žádost o azyl.
„Moje klientka má v pase křížek, přestože je žena. V únoru měla schůzku, aby si to v pase změnila, ale zrušila ji, protože se bála, že o doklad přijde. Nechtěla, aby se jí to stalo, protože k opuštění země potřebuje pas.“ Dodává: „Moje klientka by se ocitla v zemi, kde je politické klima proti ní, kde ani nemůže hlasovat pro změnu kurzu a odkud nemůže odejít, protože by jí mohly být odebrány doklady.“
Od svého příjezdu se Kreager snaží v Calgary začít znovu. Žije s kamarádkou a navzdory obavám z nového začátku na novém místě a hledání práce v cizí zemi dává přednost této dočasné nestabilitě před „temnotou a strachem“, které cítila doma: „Je opravdu těžké se probudit a vidět titulek dne s nápisem ‚Máte zákaz.‘ Je to, jako byste neexistovali.“ Doufá, že její případ bude úspěšný: „Doufám, že to vytvoří precedent, který umožní dalším trans lidem opustit USA.“
