Tak jsem se dočkala

Po mém minulém zamyšlení týdne a dalších článcích se na mojí hlavu snesla vlna kritiky. Jednu z nich jste si mohli přečíst i zde, a další pak v jednotlivých komentářích. Po mém minulém zamyšlení týdne a dalších článcích se na mojí hlavu snesla vlna kritiky. Jednu z nich jste si mohli přečíst i zde, a další pak v jednotlivých komentářích. Nechci se již vracet k těm záporným reakcím, které můj postoj kritizovaly. Spíše bych se pozastavila u hrstky lidí, kteří pochopili, o co mi šlo. Byl to asi poslední pokus, jak jsem se vás snažila probudit. Zjistila jsem, že to nemá smysl. Jediné, co se mi povedlo, je pár rozhořčených mailů a několik reakcí lidí, kteří to vidí podobně. Nic víc. Ti co budou chtít žít budou žít a ten zbytek se bude skrývat. Nemá cenu se snažit změnit svět a už vůbec ne myšlení lidí, tím míň myšlení trans lidí, kteří se bojí. Naštěstí je pár lidí, kteří se neschovávají za práci a další "důležité věci". Jak je řečeno v reklamě: "Život je otázkou priorit." Nezbývá než s tím souhlasit. Každý člověk má jiný žebříček hodnot. Někomu jde o to nějak to přežít a ti ostatní, ať si dělají co chtějí. Není to tak trošičku sobecké ??? Příště se spíše zamyslete a nemusíte číst několikrát. Navíc nemusíte čekat než budete psát. To už nebude autentické. Jak Kristina správně podotkla, pokud je malá redakce znamená odchod jednoho člověka konec. Myslím, že příští dny ukážou jak to bude s tímhle portálem vypadat dál. Když jsem před rokem šla do toho, slíbila mi Dominika a Tereza, že mě v tom nenechají. Sešel se rok s rokem a moje obava se naplnila. Dominika po pár článcích zřejmě "vystřílela" tvůrčí potenciál a teď pokud to zabalí i Tereza je konec na spadnutí. Ledaže by se našli lidi, kteří mají co říct a taky to budou dělat.