Tak jsem si říkala, že po přetransgenderovaném březnu zasloužím odpočinek a dám si na duben oraz. Navíc jsem se přestěhovala do centra Prahy a celou mou mysl zahltilo bytové architekství a v neposlední řadě i otázka, kde na to všechno - myslím zařízení nového bytečku - sehnat prachy. Klidně bych s těmahle starostma vydržela ještě týden nebo dva - protože zatím se mi je účinně řešit fakt nedaří--, ale vytrhla mě z nich Česká televize. Stále nemá peníze na ten hodinový dokument, o němž jsme začali uvažovat už více než před rokem, takže o finance teď budeme žádat grantem v Americe. Nicméně Česká televize má pořad Čas pro rodinu - dávají to v neděli odpo -- a nabízí nám prostřednictvím paní režisérky Struskové v tomhle seriálu dokumentů prostor. Idea je taková, že by to mělo být o našich vztazích k rodičům, dětem, sourozencům, prostě to musí být o rodině. Neměl by někdo z vás chuť do toho jít? Tenhle díl by se měl vysílat koncem prosince. Zvažte to a když tak se ozvěte. Tak jsem si říkala, že po přetransgenderovaném březnu zasloužím odpočinek a dám si na duben oraz. Navíc jsem se přestěhovala do centra Prahy a celou mou mysl zahltilo bytové architekství a v neposlední řadě i otázka, kde na to všechno - myslím zařízení nového bytečku - sehnat prachy. Klidně bych s těmahle starostma vydržela ještě týden nebo dva - protože zatím se mi je účinně řešit fakt nedaří--, ale vytrhla mě z nich Česká televize. Stále nemá peníze na ten hodinový dokument, o němž jsme začali uvažovat už více než před rokem, takže o finance teď budeme žádat grantem v Americe. Nicméně Česká televize má pořad Čas pro rodinu - dávají to v neděli odpo -- a nabízí nám prostřednictvím paní režisérky Struskové v tomhle seriálu dokumentů prostor. Idea je taková, že by to mělo být o našich vztazích k rodičům, dětem, sourozencům, prostě to musí být o rodině. Neměl by někdo z vás chuť do toho jít? Tenhle díl by se měl vysílat koncem prosince. Zvažte to a když tak se ozvěte. No a co jinak? Vcelku dobrý, jak říkám. Dostala jsem se do centra, kde se můžete opít doslova na každém kroku, ale když si budete chtít koupit obyčejný rohlík, musíte prošlapat světa kraj. Taky je zvláštní, že se tady lidi navzájem - mám na mysli ty ztracenější uličky mimo hlavní turistické trasy - zdraví, což ve mně vyvolává dojem, že jsme se s Píďulkou nečekaně ocitly na jakémsi utajeném venkově. A i jinak je to fajn, maily chodíme posílat do sympatických Rybiček, odpolední dvojčička náramně chutná v Bobově baru přímo na vltavském molu (Píďa tam ale nevychutnává ty vlnky a sluníčko a vodu, ale fascinujou jí kachny, které drze chodí až pod barový pult)...zkrátka ty nové vjemy mě tady u Karlova náměstí dokázaly pohltit natolik, že jsem s údivem zjistila, že mě nějaké transproblémy jsou zcela šuma fuk. Třeba to ale přejde...:))) a sinusoida se zase přikloní k transgenderu.cz. Uvidíme. Takže ještě jednou. Zamyslete se nad tím, jestli nechcete do televize, nebo se na to zkuste podívat i jinak. Zeptejte se sami sebe: "Mám tam pohořit seriozně já, nebo to mám nechat na Kleisnerce?"...:))))