Převalil se nám další týden, který by se dal charakterizovat stručně jako týden celonárodního hokejového vítězství nad zbytkem světa (jen škoda, že se hokej hraje jen v pár zemích), jehož megalomanskou pološílenost krásně ilustroval titulek středeční Mladé fronty "Kolik reprezentačních týmů dokážeme postavit?" Musím se přiznat, že mi tohle pseudovlastenectví a zástupná hrdost leze pěkně krkem a vcelku už se těsím, až nám někdo na nějakém mistrovství nebo olympiádě konečně a hlavně pořádně namlátí. Pak uvidíme, kolik vlastenců v téhle podivné zemi - jako bychom byli bez kořenů, nezdá se vám? - vlastně žije. Převalil se nám další týden, který by se dal charakterizovat stručně jako týden celonárodního hokejového vítězství nad zbytkem světa (jen škoda, že se hokej hraje jen v pár zemích), jehož megalomanskou pološílenost krásně ilustroval titulek středeční Mladé fronty "Kolik reprezentačních týmů dokážeme postavit?" Musím se přiznat, že mi tohle pseudovlastenectví a zástupná hrdost leze pěkně krkem a vcelku už se těsím, až nám někdo na nějakém mistrovství nebo olympiádě konečně a hlavně pořádně namlátí. Pak uvidíme, kolik vlastenců v téhle podivné zemi - jako bychom byli bez kořenů, nezdá se vám? - vlastně žije. A tak mě v uplynulých dnech mnohem víc zaujal magazín Tvoje.cz s jeho přehršlí článků o translidech - střízlivé, věcné materiály zaměřené převážně na crossdressing, které si nekladly za cíl žádné hodnocení, ale jen a jen popis situace. Bohužel se nic podobného nedá říct o televizi. V poslední době jsem sice na obrazovce zaznamenala tranďáky v Ally McBealové, v jakýchsi vzpomínkách majora Zahrádky nebo jak se to jmenovalo, v Bulváru Strip i v Duchu českém, ale žádný dobrý pocit z toho nemám. V prvním případě byl sice tlustý černoch v ženských šatech podán tak, že si musel získat svou prostotou sympatie diváků, ale u soudu, kde protestoval, že kvůli svému oblečení dostal padáka, prohrál, protože byl "jiný a odpuzoval zákazníky", v dalších dvou případech se jednalo o zlodějku resp. kuplířku, tedy postavy záporné, no a v duchovi...hodnocení nechám na vás, ale zdá se, jako by ani autor seriálu nevěděl jestli "jo nebo ne". Na jednu stranu je sice potěšitelné, že se naše postavy začínají objevovat v televizi, čímž se vlastně konečně stáváme nedílnou součástí společnosti, na druhou stranu mě ale mírně deprimuje obraz, který o nás televize vytváří. Ten si totiž všichni diváci vryjí do paměti a jakmile pak někde byť jen zaslechnou slůvko "trans...", okamžitě se jim vybaví nějaká z těch tragikomických či kriminálních postaviček a český divák si úlevou vydechne "Jasně, už vím, co jsou ti trans zač!" Když jsem se o tom bavila s kamarády, jeden z nich zeragoval: "tak to chápej, pro společnost jste prostě bizarní." Nevím, ale v poslední době začínám být alergická na jakoukoli výzvu k tomu, že "mám chápat", že jsem jiná než většina, že mám "chápat" cokoli, co mi brání plnohodnotně žít nebo mě oproti majoritě v čemkoli omezuje a určuje mantinely. A když už jsme u toho plnohodnotného života, potěšitelná zpráva je, že jsme navázali kontakty s občanským sdružením Práce a vztahy, které se zabývá ochranou osob, které jsou v zaměstnání z nejrůznějších důvodů šikanovány. Uvidíme, co se z toho vyvine, ale už dneska dokážu s jistotou říct, že jsme s to sdružení Práce a vztahy "zásobovat" klientelou na dlouho dopředu. Z ryze provozních důvodů se nikomu z transgender.cz nepodařilo vyrazit do Uherského Hradiště na seminář o transsexuálech uvízlých v síti vztahů, a tak s napětím čekáme autentické zpravodajství od těch, kteří neváhali, vzali batoh, sekyru, jídlo na tři dny a vyrazili kamsi do dálav podiskutovat o tomto bezpochyby zajímavém tématu. Z jiných událostí - ze světa kolem nás -- stojí za pozornost snad jen premiéra dlouho očekávaného dalšího dílka rodinky Svěrákových. Nevím, jestli Tmavomodrý svět bude stejně sladkobolný a na efekt vypočítaný kýč jako Kolja, ale podle zpráv z premiéry si každý divák pobrekl v průměru pětkrát, což svědčí o mnohém. A tak si po hokejovém vlastenectví můžeme pomaličku začít leštit fangle a pobrukovat si Hej Slované v celonárodním očekávání toho, jak zase Češi vyhrajou Oskara. Ach jo... to zas bude pakárna!