Běh života a jeho událostí mě po čase opět přivedly k polemice na téma co je v očích "normálních" lidí horší - my a nebo jehovisti ? Z mého ateistického pohledu by na této banalitě nebylo co k řešení. Odpověď je více než na snadě. Člověk míní, okolí mění. Onou událostí bylo úmrtí v rodině. To už samo o sobě není veselá událost, pokud nejste propagátor černého homoru a netýká se vás to. Mě se ta událost osobně dotkla, i když nebyla až tak nepředvídatelná. Až sem nic co by se nestalo v ostatních rodinách. To, že vás někdo nechce na pohřbu i to se stává. Co se mě na tom všem dotklo je, že můj otec, který je svědek Jehovův, se na umrtní parte dostal a já tam svoje jméno ne a ne najít. Jsou věci, které jsou nevhodné a ty, které se prostě nedělají. Každý si může přebrat do které skupiny patří tento počin.
Pokud by se uděloval anti transpřítel, určitě by to bylo na nominaci. Takže si nedělějme iluze. Lidé nás možná berou, ale na žebříčku tolerovaných skupin jsme až za jehovisty. No a to zmého ateistického pohledu není nic veselého. Jehovova strážní věž má silnéjší oporu než jehlový podpatek (jeden ze znaků trans hnutí).
Závěrem lze snad jenom popřát klidnou cestu na druhý břeh a nám pozůstalým uchování vzpomínek.