Tak jsem se vám v neděli ráno probudila a na probrání si pustila televizi. Na Primě ve Světě 2001 hned v takovouhle nelidskou dobu - před devátou ráno - dávali reportáž ze San Franciska o transsexuálech, respektive o zaměstnancích tamní radnice, kterým město proplácí operativní změnu pohlaví. Čtenáři transgender.cz tuhle informaci znají sice už delší dobu, takže se dá říct "nic nového pod sluncem", nicméně komentář, který k šotu zazněl, byl věcný, střízlivý, ani náznak nějaké senzacechtivosti - to mi zvedlo náladu natolik, že jsem vstala a šla si vyčistit zuby. Tak jsem se vám v neděli ráno probudila a na probrání si pustila televizi. Na Primě ve Světě 2001 hned v takovouhle nelidskou dobu - před devátou ráno - dávali reportáž ze San Franciska o transsexuálech, respektive o zaměstnancích tamní radnice, kterým město proplácí operativní změnu pohlaví. Čtenáři transgender.cz tuhle informaci znají sice už delší dobu, takže se dá říct "nic nového pod sluncem", nicméně komentář, který k šotu zazněl, byl věcný, střízlivý, ani náznak nějaké senzacechtivosti - to mi zvedlo náladu natolik, že jsem vstala a šla si vyčistit zuby. Přitom jsem pohledem z okna zkontrolovala, že vichřice, přívalové deště a kdovícoještě nám meteorologové slibovali na předchozí noc, se pražské Palmovce vyhnuly, náš dům stojí, ten naproti, co se v něm nikdy nesvítí, taky, takže všechno je v okeji. Přitom jsem si vzpomněla, že v noci předtím dávali na čété transvestitní studii Gerald nebo Geraldina. Zaspala jsem ji - čekání na čtvrt na jednu už pro mě není - ale viděla jsem to už dřív, takže vím, že charakteristika o střízlivosti, věcnosti a podobně se na tenhle film hodí stejně jako pro tu reportáž na Primě. Myslím, že vzhledem k nekřesťanské době vysílání se na tenhle film dívali jen ti, kteří mají o tohle téma nějaký konkrétnější zájem, a těm musel snímek bezpochyby udělat radost. A třeba si tím Česká televize aspoň u některých a aspoň trochu vyžehlila pošramocenou pověst, kterou si získala Duchem českým. To o transsexuálovi Bon Bonovi, kterého si ve filmu Než se setmí zahrál slavný "střihoruký" Johnny Depp - premiéru v kinech měl minulý týden - se nic střízlivého nebo věcného říct nedá. Ta exotická postava, kterou si v base ostatní spoluvězni najímají, aby jim pomohla vynést ven motáky - má totiž neobyčejně objemné a všehoschopné útroby -- je opravdu vzorem extravagance, kterou sice u nás v našem reálném maloměstském životě, třeba v Pianu, Áčku nebo v Lauře, běžně neuvidíte, ale... Kdysi tady někdo psal, že je mu vcelku jedno, jestli se o nás píše, nebo ne. Myslím, že to jedno není. Kdo se nenajde v novinách, časopisech nebo filmech, ten jako by vlastně ani neexistoval. Jsou mu neustále předkládány vzory chování, vzhledu, myšlení, které jsou mu cizí, modely a hrdinové, s nimiž toho nemá mnoho společného, snad kromě rodiště na téhle planetě. A tak jsem ráda, že se našinci v médiích objevují, jsem ještě radši, když se tak děje formou stravitelnou jak pro nás, tak pro majoritu. Mám dojem, že nás to svým způsobem zrovnoprávňuje. A to je dobře.