Uplynulý víkend byl pro mladou dámu, jako jsem já, něčím slovy nepopsatelným, prostě skvělým. Začalo to už v páteční odpoledne. S autem plným parády jsem vyrazila vstříc naší metropoli s vidinou setkání se s kamarádkami a s hezkým večerem v nočním klubu. To hlavní je myslím ale pochopitelné - BÝT SAMA SEBOU! Uplynulý víkend byl pro mladou dámu, jako jsem já, něčím slovy nepopsatelným, prostě skvělým. Začalo to už v páteční odpoledne. S autem plným parády jsem vyrazila vstříc naší metropoli s vidinou setkání se s kamarádkami a s hezkým večerem v nočním klubu. To hlavní je myslím ale pochopitelné - BÝT SAMA SEBOU! Tady možná stojí za to říci, že se nejednalo o nějaký "oficiální sraz" ale jen o trochu plánované a vůbec nepublikované setkání několika kamarádek. Tak nějak jsme to s mojí kamarádkou Vlastou Nomenovou plánovaly. Právě Vlasta se ujala role telefonistky a obvolala několik známých. Azyl, kde se dámy jako my mohou nerušeně převléci a nalíčit nám poskytl Petr ve své garsonce. Díky za to a díky za trpělivost. Sama účast v klubu mě překvapila. Bylo tam dost nechutně narváno. Samozřejmě nebyla všechna děvčata " naší víry" ale i tak nás tam bylo víc, než jsem zažila doposud. Ponaučení? Lidé chodí tam, kde se neděje nic OFICIÁLNĚ. Přitom se tam nedělo nic jiného než jindy. Drby, konverzace, konzumace, tanec,.... . Prostě paráda. Ta z vás, která ještě na setkání v tomhle klubu nebyla vězte, že vám jistě pozdvihne sebevědomí. Vím o čem mluvím. Sobota sama o sobě začala dobře. Zbytek mé rodiny odjel brzo ráno na lyžování někam do hor. Takže jsem den sama pro sebe začala praním, poté courání po městě ve snaze doplnit si trochu šminek. Odpoledne pokračovala "udržba garderoby" na druhý den a takové to "krásnění" které si dovolíte, jen když vás nikdo moc neotravuje. V noci jsem nemohla moc spát, neboť jsem si představovala, co bude v neděli. Na dopoledne jsem měla domluvený kosmetický salon paní Ivety. Tam jsem sice již byla, ale právě teď měla přijet Vlasta s digitálním foťákem a zdokumentovat mojí dočasnou transformaci. Navíc již od pátku signalizovala nějaké překvapení. Ve smluvený čas jsem na ní čekala u vlaku. Přijela NAKRÁSNO. Pochopila jsem to překvapení a vlastně jsem se ani moc nedivila. Mlčky a uvnitř jsem záviděla. Prý neodolala projít nové kozačky. Je v nich supr kočka. Stály sice dost peněz, ale jsem ráda že je má. Vím jaký má problém s číslem obuvi. Popisovat, co se dělo v salonu, se nedá. Ivetiny ruce rozehrály koncert líčidel a za několik desítek minut jsem se nepoznávala. Mezi líčením jsem zjišťovala spoustu informací ohledně vizáže, podrbali jsme kde co a Vlasta stihla i interviev s majitelkou Ivetou. Zbytek dopoledne se fotilo a fotilo... . Iveta měla svůj program a tak nám nechala klíče od salonu a odešla. Co si takové slečny, jako my dvě s Vlastou, můžou víc přát, než mít k dispozici kosmetický salon a foťák. Ale odolali jsme a rozhodli se zbytek neděle prožít co nejlépe. Poupravily jsme makeup a vyrazily do světa. Jely jsme nejprve do Mladé Boleslavi navštívit moji "ségru čarodějku Janu". Ta byla poměrně překvapena naším zjevem a možná i tím nápadem a ihned navrhla návštěvu obchodního centra JBC, kde probíhal výprodej oděvů a obuvi. Tohle pro mě bylo nové. Ale děvčata mi svou přítomností dodávala odvahu a tak jsem se ani nemusela moc překonávat. Po obchoďáku jsme jsme ještě zašly na kávu do podniku v centru MB. Zase premiéra. Po zhruba půlhodince v kavárně jsme se rozloučily s Janou a odjely do Lysé nad Labem. Den už se chýlil ke konci a já chtěla Vlastě ještě ukázat jedno vlasové studio, kde mám známou šéfovou a ta mě zná jako Moniku. Tady byla myslím docela ve svém živlu Vlasta a zkoušela a zkoušela...... . Následovala ještě cesta autem do našeho města. Pro mě den končil, Vlastu čekala ještě slabá hodinka vlakem. Smutná z toho, že se musím odlíčit, jsem vyprovodila Vlastu na vlak. P.S. S odstupem času hodnotím reakci lidí a musím říct, že společnost v toleranci k nám "transkám" postoupila velký kus dopředu. Samozřejmě se občas někdo ohlédl, ale snad to bylo ze zájmu (snad kvůli našim půvabům:)), prostě nesetkala jsem se s žádným odpudivým výrazem či náznakem. Personál v obchoďáku, v kavárně, u pumpy, všude pohoda. Že bychom měly takové štěstí?????? Monika Dvořáková.