Tímhle článkem nehodlám popisovat jedno z mnoha našich focení, neboť se to stává v mém životě stejnou "rutinou" jako třeba srazy v Áčku. Chci spíš naštvat ty, co sedí doma a k ničemu takovému se sami nikdy neodhodlají. Všechno je problém a nic se nedá vyřešit. Omyl - dá se to vyřešit velmi jednoduše, třeba tak jak jsme to udělaly tento víkend my. Prostě jsme se dohodly, vzaly digitál a hurá na to. Tímhle článkem nehodlám popisovat jedno z mnoha našich focení, neboť se to stává v mém životě stejnou "rutinou" jako třeba srazy v Áčku. Chci spíš naštvat ty, co sedí doma a k ničemu takovému se sami nikdy neodhodlají. Všechno je problém a nic se nedá vyřešit. Omyl - dá se to vyřešit velmi jednoduše, třeba tak jak jsme to udělaly tento víkend my. Prostě jsme se dohodly, vzaly digitál a hurá na to. Tentokrát jsme si pro své potěšení nevybraly žádný fotoateliér. Počasí nám sice moc nepřálo, ale i tak bylo venku slunečné počasí doprovázené větrem. Ideální osvětlení a ušetříte i za větráky, které si budou hrát s vašimi vlasy. Je přeci škoda nevyužít takové příležitosti a neudělat něco krásného pro sebe a své lepší já, no ne?. První, co mě zaujalo, bylo dětské hřiště. Řeknete si - ´moc infantilní...´ - ale proč ? Bylo to skvělé! Jako dítě jsem si to nemohla užít, tak proč si to neužít teď, když konečně můžu. Lidi sice divně koukali, co to tam je za "idioty", ale co - oni koukají pořád blbě. Naštěstí jenom koukají a nic nedělají. Chudáci neví, o co přicházejí. Kdo to nezažil, neví o čem mluvím. Mám na mysli ten povznášející pocit, kdy je vám všechno jedno a žijete jen tím okamžikem, děláte věci, které byste nikdy neudělali. Nebo možná jo, ale museli byste v sobě mít láhev vína nebo pořádnou porci skotské. Většina lidí, i těch co znám, má problémy se svým já. Říkají tomu zábrany. Není to nic jiného než nedostatek odvahy. Odvahy spáchat něco dost ujetého. Je to určitě škoda. Neuvěřitelně to obohacuje. Pokud se nedokážete odvázat jen tak, máte k tomu málo příležitostí nebo vás to stojí hodně peněz a ta kocovina potom, škoda mluvit. Nikdy jsem se neopila a takových ztřeštěných akcí jsem zažila nepočítaně. Možná je to tím, že jsem nikdy moc nepila a tak pokud jsem se chtěla bavit, muselo to jít i bez alkoholu. A ono to šlo a bylo to skvělé, to mi věřte a nebo ne, záleží na vás. Houpat se na houpačce jako "za mlada" je skvělý, má to jen jeden problém - nemůže proti vám sedět o dost lehčí člověk, jako třeba v našem případě Blackie :)) Prolézačky a pískoviště a spousta melancholických vzpomínek na léta dávno minulá. Co se dá dělat... Můžete si zastesknout nebo třeba i uronit slzu, kterou měl alespoň v mém případě na svědomí hlavně vítr. Spousta zajímavých póz a neutichající spoušť fotoaparátu. Ještě že jsme měly digitál a nemusely nás trápit peníze za film a fotky. Železobetonové prolézačky a jiné dětské atrakce jsme vyměnily za přírodní panorama u řeky. Na cyklistické stezce byl docela provoz, a tak jsem čekala, kdy se za našimi zády ozve náraz kola o strom. Naštěstí byla většina cyklistů vybavena bezpečnostními helmami. Ani byste nevěřili, kolik jich dokázalo jet pomaleji než jsme šli pěšky. Po pár fotkách se počasí pokazilo jako ten den už po několikáté. Nevadí, užily jsme si to a večer ještě neskončil...