Chlapi ... muži ... kluci ... holky | trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


Chlapi ... muži ... kluci ... holky

Když už nás společnost odhodila na svůj okraj, můžeme celkem svobodně uvažovat o tom, jací jsme. Z publikovaného internetového materiálu přebírám: Holandští a belgičtí sexuologové v letech 1994 a 1995 předložili 500 transsexuálů a transvestitů dotazník s cca 1200 otázkami, a zjistili že: 1) v každém člověku je zastoupena jak ženská, tak mužská identita. Záleží tedy jen na tom, co převáží. 2) "porucha identity" může mít tyto formy: * nechuť být mužem, * nechuť být ženou, * dotyčný se necítí být mužem, * dotyčný se necítí být ženou.
 
O kousek blíž je uvedeno několik důvodů, proč se muži převlékají do ženských šatů. Byť se všemi nesouhlasím a rád bych doplnil ten svůj, doporučuji si je prohlédnout.
Připadá mi zvrácené zajímavé, jak všichni lpí na pohlavnosti a sexuálnosti spojené s něčím, jako je oděv. Připadá mi zvrácené, že u žen tato úchylka neexistuje, je naopak pokládána za jeden, převažující, směr módy dámské. Je zvrácené, nepochopitelné a nenapravitelné, že o tom nikdo nemluví, nikdo na to neupozornil a nikomu to nevadí. Nicméně, jsa vmanipulován až sem, rozhodl jsem se popsat, proč se mi převlékání do ženských šatů líbí.
Rozmanitost. Krása spočívá v možnosti kombinací, materiálů, stylů, délek, výšek podpatků. Můžete si vybrat od drsňáckého stylu džínoviny po hebký samet nebo chladivý satén. Boty mohou jen sotva držet na noze a naopak být sešněrovány až nad kolena. Sukně vás zahalí až po kotníky a nebo jenom halí to nejnutnější a zbytek těla nechá dýchat. Kabátky, saka, halenky a svetry nakombinujete jak chcete a vyberete si z délek od beder do půli stehen. Barevnost široká.
Jemnost. V dlouhé sukni si připadám nohem jemnější. Je to pocit, který živočišně potřebuji cítit. Nedělá mi dobře, když se mne někdo snaží stavět do role chlapce od rychlých šípů. Nejnenáviděnější věta mého dětství byla, když mi táta říkal: "Nebreč, Kluci nebrečí". Proč?!!! Ne že bych neměl chuť občas někoho přetáhnout ocelovou trubkou po hlavě. Ale právě proto je na světě potřeba víc jemnosti. Abychom se tady nepozabíjeli.
Krása. Není nic horšího, než starší muž oblečený v něčem obyčejném. Tesilky, modrá bunda pytlózního tvaru dole nabraná do gumy a pod tím propocená košile a nátělník. FUJ! Zatím ale dlohé šaty působí na upravené - byť korpulentní - dámě poměrně uspokojivě. Muži navíc nemají ve zvyku o sebe pečovat, takže pach potu, cigaret, hospody či zvratků v horším případě nejsou výjimkou. Navíc na jednu nechutně opilou ženu na ulici připadá tak stovka mnohem hůře vypadajících mužů, které potkáte. A s tímhle pohlavím se mám ztotožnit? (Napadá mne jedna moje oblíbená věta z filmu Smrtonosná zbraň II, kdy policajti prostřelí svýmu "kámošovi", obchodníkovi s realitami obě kola, aby je nemohl sledovat, a on nevěřícně zakřičí: "No ty ses posral!" - kdo film viděl, ví, o čem mluvím.)
Všechno je to hlavně o eleganci. Není mnoho věcí, ve kterých bych se zároveň cítil elegantně a elegantně vypadal. Jedinou mou touhou je černý oblek s bílým proužkem, ale jak na potvoru nikde nejsou. Že jste je viděli vedle v dámském oddělení? To už tady jednou bylo... Jinak celá ta obrovitózní saka, hurónské kalhoty a šílené lakýrky ani moc nemusím. Ukamenujte mne za to, že se mi nelíbí pánská móda, kterou mi společnost nabízí!
Homosexuálové mají svoje registrované partnerství, transsexuálové mají operaci, jen my jsme naprosto nevšímaní. Neplatí to tak doslova, protože transsexuálům jejich operaci nezávidím. Našel jsem stránky jedné ženy, která má už operaci za sebou, a detailně popisuje její průběh, včetně několika dní před a hlavně spousty dní potom. Upřímně ji obdivuji, a držím jí palce, aby jí všechno vyšlo - její w. adresu záměrně neuveřejňuji, kdo chce a ví kde, najde ji sám. Ale můj podotek je poměrně velkou výčitkou. Stojíme mimo společnost hned dvakrát. Poprvé se svým převlékáním do ženských šatů, kdy se o nás začne negativně zajímat kdykoli, když se objevíme na veřejnosti. Web stránky a srazy TV jsou ocejchovány stejně jako tvrdé pornostránky, nebo materiály, zabývající se prodejem drog nebo dětskou prostitucí. No, pravda je, že po nás nejde policie. Zatím. Ale podruhé stojíme před společností s obhajobou transvestitismu jako takového. Sytý hladovému nevěří, a proto majoritní podíl společnosti prostě nevěří, že se převlékat opravdu potřebujeme, abychom se cítili dobře. A tak to převádí na sexuální oblast.
Pro lepší život potřebujeme nějakou osvětu. Někoho, kdo začne prostřednictvím dalších médií chtít po společnosti uznání naší komunity, zrovnoprávnění s těmi, kteří nepohrdnou konfekcí. Vysvětlit, co to TV je, že to není nemoc, nedá se léčit, je to vrozená dispozice prosazování té ženštější části osobnosti, že je to v pořádku a že TV nejsou shodní s těmi, co se obnažují v parku, znásilňují ženy, a co já vím, koho co napadne pod pojmem úchyl...
Chápu, že se do toho nikomu nechce. V současné době je totiž mnohem jednodušší svoje potřeby v sobě dusit a nevystavovat se zbytečně tlaku veřejnosti. Každý chce být uznávaný, prožít život relativně v klidu a vyhýbat se konfliktům, které nejsou potřeba. Jsme tedy ve slepé uličce, a záleží na prvním mluvčím, který se "obětuje".
A vypadá to, že to asi budu muset být já. Jenom nevím, jak to přežije moje manželka, která o všem sice ví, ale děsí se dne, kdy se provalí, kdo je za stránkami "Do Gatěk" někomu z její rodiny. A pak můj otec, který vždy vyžadoval, abych byl chlapák, jak se patří. Ten mne rozhodně hned zastřelí. I když - to by si musel koupit pistoli. Tak to vidím spíše na jed na krysy. Každopádně svoje potřeby cítím velice silně a přesně vím, jak jsou spjaty s potřebou sexu, oblékání a konce frustrace. Bylo by fajn, kdybyste mi napsali o vaší podpoře... Je li nějaká...

Terreza 

Komentáře k článku

Přidat komentář

  

Přehled komentářů
  •  
    Žádný komentář není.
     

Navigace