Seminář: Je Gender Transsexuální ... | trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


29.03.2001 - Seminář: Je Gender Transsexuální ...

Možná se ptáte, jak se výzkumný tým Gender v sociologii, potažmo tedy Sociologický ústav AV ČR stal spoluorganizátorem tohoto semináře. Podobný dotaz, totiž proč se sociologové zajímají o transsexuály, zazněl i při včerejším online rozhovoru na idnes. Ta otázka je velice důležitá, zejména vzhledem k tomu, že se přeci zdánlivě jedná o lékařský problém, který se nás - heterosexuální většiny, která netrpní tzv. dysforií genderové identity - nijak nedotýká.
 
Možná se ptáte, jak se výzkumný tým Gender v sociologii, potažmo tedy Sociologický ústav AV ČR stal spoluorganizátorem tohoto semináře. Podobný dotaz, totiž proč se sociologové zajímají o transsexuály, zazněl i při včerejším online rozhovoru na idnes. Ta otázka je velice důležitá, zejména vzhledem k tomu, že se přeci zdánlivě jedná o lékařský problém, který se nás - heterosexuální většiny, která netrpní tzv. dysforií genderové identity - nijak nedotýká. Jenže on se nás dotýká: nejde přeci pouze jen o lékařský problém, který se týká hormonů, chromozómů či pohlavní morfologie, ale také - a možná především - o problém kulturně-politický (politický ve smyslu mocenský), tj. o gender. Gender je jedním ze základních organizačních principů lidské společnosti. Vyjadřuje symbolické hodnoty a významy, které daná společnost připisuje jednomu či druhému pohlaví a na základě arbitrárních znaků či znaků, které jsou založeny na určitém reálném základu, který ale nemá žádnou a priori hodnotu, určují hodnotu pohlaví. Jde o stereotypní představy týkající se pohlaví, které jsou pokládány za neměnné či vrozené. Sociologie k genderu přistupuje primárně jako ke kategorii sociálně konstruované, i když pochopitelně není možné biologii a gender tak striktně oddělovat, neexistují v opozici, ale spíše se doplňují. Ostatně by bylo i velice těžké určit, jak by člověk žil ne-sociálně, jak by lidská biologie byla uzpůsobena a jaké chování by se objevovalo, pokud bychom nežili ve společnosti. Některé studie dětí, které žijí v naprosté izolaci od lidské společnosti, ukazují, že nejen že u nich nedochází k vývoji jazyka, ale ani sexuality. [Ostatně i tato dichotomie (gender versus pohlaví) ukazuje na elementární binarickou orientaci západní kultury, která není nutně jediným organizačním principem, který je ve světě znám!] V dnešní západní civilizaci dochází k radikální problematizaci toho, co to znamená být SOCIÁLNĚ mužem a ženou, neboť společenská očekávání se mění spolu s požadavky obou pohlaví na určení vlastní identity. Tato problematizace se dle mého soudu netýká pouze "normálních" mužů a žen. Hlavním problémem u TG přeci není pouze odstranit penis a nahradit ho co možná nejlépe rekonstruovanou pochvou či naopak, i když chirurgický zákrok, zdá se, je v současné době nejlépe schopen zmírnit pociťovanou dysforii u jedinců s diagnostikou GID. Operace změny pohlaví totiž zahrnuje změnu kulturně-společenskou, tj. přijetí genderových rolí nového pohlaví - rolí, které daná společnost považuje za přijatelné či vhodné pro jedno a druhé pohlaví a procesem tzv. socializace jedince k dodržování této role vychovává. Asi bychom byli všichni schopni vypočítat určité vlastnosti, které jsou tradičně považovány za ženské a mužské, a vyjmenovat některé stereotypy, které se k oběma pohlavím váží. Existují určité normy toho, co to znamená být ženou či mužem, a že tyto stereotypy jsou v nás poměrně hluboce zakořeněny. Jsou v nás zakořeňovány v podstatě od narození, takže v době dospělosti je považujeme za přirozené, neměnné, vrozené. Jak jsem již ale říkala výše, vztah mezi biologií a vytvářením genderové identity je velice komplexní. Nejde o jednoduchou dichotomii v tom smyslu, že biologie dodá hmotu a společnost/kultura dodá chování. Pokud člověk pociťuje dysforii genderové identity, je jasné, že se necítí dobře v těle toho pohlaví, se kterým se narodil, a vyjadřuje touhu stát se pohlavím druhým. Chtěla bych se zde tedy teď zaměřit na to, co to znamená stát se druhým pohlavím a co to obnáší z genderového hlediska. V západní křesťanské společnosti žijeme ve víře a přesvědčení, že Bůh stvořil muže a ženu. Vše je tedy jasné, více pohlaví není. Navíc nám i bible ukazuje, jak má vztah mezi ženou a mužem vypadat, žena je druhotná, pochází z muže. Tento mýtus stvoření ovšem není jediný a z historického hlediska ani není převažující. Velký počet společností si vytvářelo mýty stvoření založené na intersexualitě či transgenderu, tedy kdy muž a žena jsou výsledkem rozdělení jedné oboupohlavní osoby, či, kde pohlaví existuje více a tento fakt je společensky vnímán jako reálný. V průběhu 19. století začala moc náboženství v euro-americké civilizaci klesat a uvolněný prostor začala zaplňovat věda. Moc vědy jako arbitra našeho vědění rostla v průběhu celého dvacátého století, kdy byla také vytvářena představa vědy jako spolehlivého objektivního vědění. Medicína je pochopitelně součástí tohoto vývoje, a bylo by možné argumentovat, že je určitě v popředí společenského zájmu právě jako rozhodčí toho, co považujeme normální a co není. Bližší pohled na západní deviace nám dává tušit, jak nezměrně tvárný koncept deviace je. Z tohoto hlediska je tedy nutné zkoumat, jaké hodnoty věda a tedy medicína vyznávají a reprodukují. Taková reflexe by se měla stát součástí jakéhokoli informovaného kulturního bádání a teorie. Jak jsem tedy řekla, ve vztahu ke zdraví je to medicína, která určuje, co je zdravé a co ne. Konkrétně ve vztahu k lidské sexualitě a fungování lidí jako žen a mužů ve společnosti z hlediska fungování lidského těla to je sexuologie, která stanoví, co je NORMÁLNÍ, co pro společnost, potažmo lékaře znamená být ženou či mužem. Existuje zde totiž představa, že víme přesně, co to muž je a co je žena a jak by se měli chovat a co od nich můžeme očekávat. Potom se může zdát snadné určit, zda daný TG odpovídá diagnostice, tj. dostatečně konformuje s genderovou rolí přijatého pohlaví. Je ale nutné se ptát, co to znamená, když transgender splní podmínky pro terapeutickou triádu - hormonální léčba, zkušenost opravdového života a posléze operace pohlaví. Znamená to, že odpovídá představě společenské, representované medicínou, jak se má chovat a vypadat muž a žena, co je maskulinní a femininní. Transgendeři si jsou toho, jak se chová muž a jak žena, pochopitelně vědomi. Na to, že M2F TG jsou velice často papežtější než papež v přijímání nové genderové role, jsou důkazy v podobě výzkumů v TG komunitách. Jeden z nich byl proveden sociologem Thomasem Kandou a je citován v knize Judith Shapiro Transsexualism: Reflections on the Persistence of Gender and the Mutability of Self, Body Guards. Tento výzkum ukázal, že TG často vykazují mnohem konzervativnější chování ve vztahu k normám pohlavních rolí mužů a žen (já bych spíše použila slovo genderových rolí). Některé feministky tvrdí, např. Janice Raymond, že TG tímto přejímají patriarchální obraz ženy tak, jak jej jako muži sami přejali z vlastní kultury, jde tedy o výtvory "femininity vytvořené mužem". To je ale poměrně zjednodušující názor, i když mě pochopitelně také napadl. Je nutné ale vzít v úvahu jinou skutečnost - naše společnost jak jsem uvedla výše je postavena na binaritě: muž versus žena a nic mezi...navíc v České republice stále panují poměrně dosti rigidní představy o tom, co muž a žena je, jak vypadají a jak se chovají...nemůžeme se tedy divit, pokud se TG při přechodu do nové role snaží o co největší konformitu, o co největší asimilaci kultuře, ve které žijí a která na ně v podobě medicíny a lékařských testů ale hlavně každodenní zkušenosti v interakci s jejich okolím vyvíjí neustálý tlak...navíc se domnívám, že pokud M2F TG zažili status muže a vyrůstali se statusem muže v této společnosti (teď odhlížím od psychických problémů a nejistoty spojené v dysforií genderové identity), bylo by opravdu zvláštní, pokud by všichni tak snadno a bez otázek přijali mnohem menší sociální status ženy v této společnosti - navíc explicitně femininní ženy, která požívá status ještě o to nižší. Chtěla bych zde uvést ještě jednu malou reflexi: zdá se, že kulturně politicky je západní společnost založená nejen na dualitě, ale také vyznává téměř zbožnou úctu k objektivním faktům, která se dají měřit, dokázat a objektivně posoudit. Nechme teď stranou, že tato víra je často neopodstatněná. Spíše bych zde chtěla uvést, že je pro mě dost zvláštní, že existuje tolik kultur, kde přechází genderů, tedy přejímání rolí druhého pohlaví ve společnosti, bylo normální či přímo mělo zvláštní hodnotu, ale nemuselo a často ani nešlo o operativní změnu pohlaví (jistě, která nebyla možná z hlediska stupně vývoje). Ovšem fakt, že v naší kultuře není možné přejít do nové role bez operace a posvěcení medicíny, je určitě výmluvná. Z toho, co jsem nyní řekla, by mělo být jasné, že s kritikou či úvahami na téma, proč jsou M2F TG rigidní v přejímání femininní role, to není tak jednoduché. To platí i na F2M. Osoba, která VZNIKÁ, nemůže být čistě muž či čistě žena vzhledem k předchozí, byť nepříjemné a nejisté zkušenosti, s biologickým pohlavím - řekla bych, že jde spíše o propojení obou genderů, obou sociálních zkušeností, se zkušeností naprosto jedinečnou, a tou je zkušenost sociální exkluze a marginalizace v důsledku vycítěné jinakosti TG majoritní společností. Vždyť TG jsou přeci pro nás, "NORMÁLNÍ", hrozbou, která ohrožuje naši krásnou binární opozici muž/žena, která je stále v Čechách bez otázek považována za komplementární, i když už společnost tímto způsobem nefunguje. Jde tedy o něco jiného - o vytváření TŘETÍHO, ČTVRTÉHO, PÁTÉHO atd - nejen třetí identity ale i třetího prostoru právě pro zkoumání této identity. Pochopitelně chápu, že všichni TG nemohou být tím, co Leslie Feinberg nazývá "transgender warriors" - transbojovníky. Je jasné, že člověk chce primárně klidný život, hlavně klidný život sám se sebou a v sobě, pocit uspokojení z toho, jak žije, co dělá a kdo je...nemohu tedy tvrdit, že se nějak extra divím této až přemrštěné identifikaci z femininitou u M2F TG nabízenou společností. Jenže já tuto kritiku chci vzít ještě dál...zřejmě velká většina nás jak tu jsme, jsme slyšeli o kulturách, kde přecházení genderů bylo umožňováno a dokonce oslavováno...není to tedy nic nového...co bude asi nové tady je vědomí, že gender je možné také nahlížet jako kontinuum či jako kruh a ne jako kategorii buď anebo. Během celého života se všichni pohybujeme po celé stupnici maskulinity a femininity, kde se tyto přelévají...pochopitelně, nechci tvrdit, že zkušenost heterosexuálního člověka, který netrpí dysforií genderové identity je stejná jako zkušenost TG, jen chci říct, že by bylo marné se domnívat, že my "normální" jak jsme tady, jsme jednou navždy daní, hotoví a vytvoření...my si vytváříme a přetváříme naše identity také, a hlavně genderové identity, jen to není pouze tak vidět, nezažíváme tak akutní nejistotu, i když bychom se mohli bavit o tom, že hlavně muži, v současné době zažívají ohrožení ve vlastní genderové identitě, hlavně na základě měnících se společensko-ekonomických podmínek. Uvědomění si toho, že gender není nutně něco naprosto neměnného ani v rámci našeho života, mě vede k úvaze, zda v případě TG je vůbec úplná identifikace s novým genderem a pohlavím nutná. Podívejme se, co všechno může znamenat předpona TRANS ve slově transgender (3 významy): a) změna: transformace b) přes: translace c) za něčím - nejradikálnější význam, neboť transcenduje dané hodnoty a kategorie - není nutné konformovat ani s jedním stávajícím a obecně přijímaným genderem Přestože se může zdát tato alternativa naprosto nepochopitelná, není neopodstatněná. Jistě, v každodenním životě naše interakce fungují na základě toho, zda člověk, se kterým mluvíme, je žena či muž, a pokud to z nějakého důvodu nemůžeme zjistit, znejistíme. Právě tyto zkušenosti a TG nám ukazují, jak naprosto primárně je tato společnost uspořádána na základě genderu, našich očekáváních a předpokladech ve vztahu k druhému či stejnému pohlaví. Chtěla bych tímto tedy otevřít prostor pro debatu o tom, co to vlastně dysforie genderové identity je a jakým způsobem se na vytváření nového já TG podílí právě hodnoty representované medicínou, hodnoty, kterými je člověk na každém kroku obklopen. Chtěla bych říci, že jsem si vědoma toho, že to, co tady říkám, se možná některým TG tady nelíbí, právě proto, že jejich nový status je stále ještě nejistý, záleží na úspěšnosti operace a přechodu a podpoře okolí, a hlavně - já jsem, alespoň se to může zdát, členem majority a tudíž se nemusím bát exkluze, neboť jsem "normální žena". Chci říct, že jsem si vědoma, že mluvím z pozice MOCI, a nemám zkušenost z první ruky, kterou má TG komunita. Nicméně mám genderovou zkušenost, a to je hlavní. Tato zkušenost mi ukazuje a učí, kde hledat rigidity daného systému...a snad mě činí i poměrně citlivou k fungování genderových násilnosti ve společnosti, násilí, které zakouší všichni, kteří se rozhodli nekonformovat - pouze na úplně jiné úrovni než transgender komunita. ZÁVĚR Vrátila bych se tedy k základní otázce - jaký je vztah mezi transgender komunitou a gender studies. Domnívám se, že naše, tedy sociologické zkoumání femininity a maskulinity ve společnosti může pomoci odkrýt a také odkrývá principy, na základě kterých jsou mužské a ženské role ve společnosti organizovány, ukazuje, jak jsou tyto role a statusy konstruovány a jakým slouží účelům v dané společnosti. Myslím si, že se nacházíme v době, kdy se postupně stává přijatelné překračovat společensky definované role, transformovat je a vytvářet prostor pro flexibilní vyjádření vlastní identity. Myslím si, že stejná transformace se bude muset dotknout - a vidíme, že ve světě se již dotýká - i těch, kteří určují, co je normální. Rostoucí kritika lékařů, kteří se okamžitě po narození snaží o určení pohlaví intersexuálních dětí, je stále častěji kritizováno jako nepřípustný zásah do práv dítěte, které tak nemá vůbec žádnou možnost se vyjádřit k tomu, jaké chce být. Ozývají se hlasy operativně upravených intersexuálů, kteří by raději přišli sami na to, kým chtějí být, než aby je lékaři okamžitě po narození zaškatulkovali a tak předurčili jejich genderový vývoj - který navíc často není nekomplikovaný, právě kvůli této snaze jasně určit, čím dítě je. Věřím, že s přibývající tolerancí týkající se organizace genderových rolí v té které společnosti se postupně stane přijatelné pro transgendery využít většího prostoru pro definici toho, kdo jsou. Že společenský tlak na jejich zařazení do jedné nebo druhé kategorie bude postupně slábnout a vytvoří se prostor pro individuální vyjádření genderové identity, která bude - VĚDOMĚ - někde na stupnici mezi ženským a mužským, ale nebude muset již nutně být na jednom či druhém pólu těchto kategorií. Tím ale nechci říci, že si taková osoba nebude jistá, zda chce být ženou či mužem. Chci pouze říci, že možností, jak žít jako žena či muž, bude víc. To by nás - majoritní společnost - mohlo vést také k uvědomění, že nemáme právo a že ani nemůžeme někomu říkat, že z něj nikdy nebude pořádná ženská či z ní pořádný chlap, protože prostě nebude jedna jediná definice toho, co pořádný chlap či pořádná ženská znamená ...budeme si totiž toho pořádného chlapa a ženskou k sobě hledat podle vlastních preferencí a představ.

Marcela 

Komentáře k článku

Přidat komentář

  

Přehled komentářů

Navigace