Lékaři a my | trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


05.06.2000 - Lékaři a my

Jak už kapitola i nadpis tohoto článku napovídá, chtěla bych se pozastavit nad problematikou "Lékař a pacient". Z pohledu lékařů bylo o tomto vztahujiž napsáno mnoho článků. Nepřipadá Vám někdy, že jde z jejich strany jen o slovní cvičení či naplnění jakési slohové kvóty ?
 
Jak už kapitola i nadpis tohoto článku napovídá, chtěla bych se pozastavit nad problematikou "Lékař a pacient". Z pohledu lékařů bylo o tomto vztahujiž napsáno mnoho článků. Nepřipadá Vám někdy, že jde z jejich strany jen o slovní cvičení či naplnění jakési slohové kvóty ? Nějak se nám úplně vytratil lidský přístup. Uznávám, že vyznat se v trans problematice není jednoduché, vyžaduje to skoro zvláštní specializaci, protože medicínské postupy zde ještě dlouho nebudou přesně známé a dané. Je ale špatné, když se vinou svéhlavosti některých lékařů ocitáme v roli pokusných králíků. Někteří transsexuálové si během své přeměny zažili na vlastní kůži takové experimentování. Rozhodně za to lékaře nechci a nemohu odsuzovat. Pokud to přispěje k poznání nových a kvalitnějších postupů při “léčbě”, bude to ku prospěchu dalším generacím. Ovšem jestli na nás všichni “zkušení” lékaři nahlížejí tak, jak to prezentovali na svém kongresu v Brně, nezbývá nám nic jiného, než počkat, dokud za sebou tato generace odborníků nezavře dveře. Je nesporné, že každý lékař může obohacovat svou práci tím, že do ní vnáší něco ze své osobnosti. Měl by ale přitom mít na paměti, že poznatky v každém oboru se neustále vyvíjí a i ve starším věku je velmi důležité nezaspat dobu. Právě takový “lidský” přístup jsem si před lety zažila na vlastní kůži. Ještě na střední škole mě vyburcoval k činu přísun informací o problému pohlavní identity. Rozhodnutí navštívit odborníka se ve mně pralo s ostychem mluvit o těchto věcech s úplně cizím člověkem v bílém plášti. S doktory mám své zkušenosti. Moje mamka je zdravotní sestra a z její spíše negativní postoj k trans problematice mi odvahy zrovna nedodal. Přesto se ve mně někde vzalo odhodlání a já vyrazila. Poliklinika v Klimentské, kterou mnoho z nás zná, mě přivítala svým nevlídným interiérem. Po peripetiích s hledáním se přede mnou otevřely dveře sexuologické poradny. Mudr. Trojan mě přijal v bílém plášti, jak se řádného doktora sluší. Již tento fakt mi vzal vítr z plachet. Podle toho také naše sezení vypadalo. Jen ztěží se mi dařilo překonávat barieru. To byla taky poslední návštěva, kterou jsem absolvovala. Lékaři by si měli uvědomit, že jsou tu pro nás a ne naopak. Lékařská věda pro pacienty a ne pro vědu.

Vlasta 

Komentáře k článku

Přidat komentář

  

Přehled komentářů

Navigace