Po novém roce | trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


16.01.2002 - Po novém roce

V návalu agenturních zpráv a glos ze světa kultury, zase něco málo ze života. Vím, že někomu třeba hnu žlučí, ale mám i své čtenáře, takže tragigomično posledních dní.
 
V návalu agenturních zpráv a glos ze světa kultury, zase něco málo ze života. Vím, že někomu třeba hnu žlučí, ale mám i své čtenáře, takže tragigomično posledních dní. Život přináší spoustu drobných střípků které je škoda nepopsat. Navíc se z toho dá udělat obrázek o tom, jací jsou ti kolem nás. Celkem musím konstatovat, že jsem v situaci, kdy zažívám stále míň záměn typu "muž ne, ale žena!" Prostě se to nějak láme. Protože stále nosím snubní prstýnek a vodím sebou často svého syna, dostává se mi stále častěji oslovení "mladá paní" V obchodech i na úřadech to alespoň tak je. Šla jsem si tuhle koupit podprsenku a vybrala jsem si jeden hezký modýlek a žádala své číslo. Paní prodavačka se omluvila, že má jen větší číslo. Znalecky mi obhlídla hrudník doprovodila textem: "Tohle číslo by Vám, mladá paní, bylo asi velký!" Před půl rokem mi ta samá prodavačka téměř v té samé situaci říkala, ať si to slečna přijde vyzkoušet radši osobně! V obchodech s konfekcí mě automaticky odkazují k dámským regálům, přestože to před pár měsíci nedokázali pochopit. Na úřadě, kde jsem byla vyzvednout nový techničák, mě galantně nasupení pánové otevírali zdvořile dveře a jeden mě v nedýchatelném ovzduší pustil sednout (a pak že mladá..) ! Nějaké čiperné děti mě tahali v té frontě na doklad za kalhoty a jejich maminka je automaticky okřikovala, aby nechali paní, že ona je cizí ...! Tak nějak jsem si začala říkat, že to jde správným směrem, ale vrchol toho dne byl jen těsně přede mnou. Při výměně řidičáku za nový jsem neodolala a s usměvavou mladou úřednicí jsem začla konverzovat. Ona mezi řečí automaticky zničila starý a vystavila nový doklad. Na konec říkala, že to je stejně na rok, že se budou řidičáky plošně nahrazovat evropskými. Já ji s úsměvem odvětila, že přijdu dřív, neboť budu mít zase změnu jména, příjmení a rodného čísla. Ona nechápala a já doplnila: " to víte, transsexualita, no..." " To, jako že z Vás bude KLUK???" užasla ta kočka. "Nebude, už byl!!" já na to a ona definitivně klesla na zadek.... No není to rozkošný??? Teď zas něco smutného. Paradoxně u lidí, na jejichž území jsem doma a cítíme pochopení. U lékařů. Volala jsem na Karlák k dr. Weissovi. No vzala to jakási sestra a začala a že jako TEN. Zabrzdila jsem její věty a opravila jsem jí, že nejsem muž, ale žena. Ona špitla slůvko omluvy, nicméně hned spustila, že jako co si myslíme, ať jsme rádi že jsme trpěni a tak..... Tohle mě teda zamrazilo. Ještě k večeru jsem šla v Kolíně do lékárny pro dříve objednaný Estrofem a Androcur. Komunikace probíhala v pohodě až do chvíle, než jsem začala reklamovat, že mi dala malá balení Androcuru. V rámci vzrušené konverzace mi začala plynule říkat pane Jarko. Já se ohradila a ona kontrovala, že dá na rodné číslo a to je mužské. Marně jsem ji přesvědčovala, že jistě ví, že užíváním těchto preparátů člověk fyzicky mužem být přestává a protože jím nejsem ani psychicky, nějaký rodný číslo je jen dočasnou legislativní chybou. Dále jsem podotkla, že narušuje moji léčbu a že vědomé ignorování daného faktu hraničí s trestným činem diskriminace. Stále trvala na tom, že ona dá na rodné číslo a to je její právo. Já tedy její slova přijala a řekla jsem, že dám zase na první dojem a ona že mi připomíná medvěda, takže na ní budu bručet!! To ji odzbrojilo, a začaly jsme konstruktivně řešit ten omyl s balením Androcuru. Bohužel se ukázalo, že moje lékařka pozapoměla napsat jaké balení požaduji. Lékárnice se tedy uvolila, že pokud bychom doktorce zavolaly ještě dnes, dokázala by recept opravit a vydat mi léky správně. Řekla jsem že není problém a začala jsem volat svoji terapeutku i s vědomím, že je 17 hodin a ona má už asi po práci. Bohužel se semnou o tom odmítala bavit s tím, že to necháme na ráno. Takže suma sumárum v lékárně jsem byla za blbce a pro recept musím do Prahy (cca 120km) ještě zbytečně jednou. I to je řešení... Takže závěr, život je veselý i smutný, rozhodně přináší nečekané situace a druhá velká věc je, že je třeba citlivě zacházet s vlastní důvěrou.

Monča 

Komentáře k článku

Přidat komentář

  

Přehled komentářů

Navigace