Objímání stromů IV | trans lidé | transvestita | transsexual | crossdressing | transgender.cz 


06.03.2002 - Objímání stromů IV

V pátek před víkendem mě probudil ohromně živý sen o sexu. Byl tak živý, že jsem musela vstát a zkoušet to po ránu "rozchodit", což v praxi znamená sednout si na zápraží, zapálit cigárko a...a zkonstatovat, že vylidněný venkov je v určitých situacích určitou nevýhodou. Když už jsem se k odpolednímu dostala z nejhoršího, přijela mě navštívit intelektuálská, česko-slovenská delegace z Prahy a Bratislavy. S ní přijel v přepychovém volvu nějaký ten rum, slovenské lokše (znáte to? Je to fakt vynikající, jen nám chyběly husí játra, který se k tomu prý mají podávat) a hlavně závan životního cvrkotu velkoměsta - a tak jsme ho šli udržet při životě do lesní hospůdky Ve mlýně. Po pochvalném ochutnání tamní domácí tlačenky, vypití několika piv (!) a následně po návratu k nám na zahrádku a po nespočetných čajích s rumem a vytváření hlubokých filosofických pravd typu "Jó, život je krásnej" se mi zazdálo, že se mi vracejí smysly. Druhý den jsem ale musela tenhle názor poopravit - smysly se nevrátily, spíš jen mozek v daném časovém období přestal vnímat jejich absenci.
 
V pátek před víkendem mě probudil ohromně živý sen o sexu. Byl tak živý, že jsem musela vstát a zkoušet to po ránu "rozchodit", což v praxi znamená sednout si na zápraží, zapálit cigárko a...a zkonstatovat, že vylidněný venkov je v určitých situacích určitou nevýhodou. Když už jsem se k odpolednímu dostala z nejhoršího, přijela mě navštívit intelektuálská, česko-slovenská delegace z Prahy a Bratislavy. S ní přijel v přepychovém volvu nějaký ten rum, slovenské lokše (znáte to? Je to fakt vynikající, jen nám chyběly husí játra, který se k tomu prý mají podávat) a hlavně závan životního cvrkotu velkoměsta - a tak jsme ho šli udržet při životě do lesní hospůdky Ve mlýně. Po pochvalném ochutnání tamní domácí tlačenky, vypití několika piv (!) a následně po návratu k nám na zahrádku a po nespočetných čajích s rumem a vytváření hlubokých filosofických pravd typu "Jó, život je krásnej" se mi zazdálo, že se mi vracejí smysly. Druhý den jsem ale musela tenhle názor poopravit - smysly se nevrátily, spíš jen mozek v daném časovém období přestal vnímat jejich absenci. Když intelektuálská delegace odjela zpět do kavárenského světa velkoměst a my s Píďou zase osaměly v ambicí prostém prostředí venkova, uvědomila jsem si, že život je "opravdu krásnej" a hlavně strašně zamotanej, ne-li přímo zašmodrchanej. Dívala jsem se na zápraží Píďalce do očí, do očí, který se mnou jako s největší kámoškou půjdou ještě hezkou řádku let, a uvědomila jsem si, že kdybych před nějakým tím rokem neuspořádala charitativní koncert, kdyby na něm nehrál Plíhal, kdyby...prostě kdyby tohle všechno nebylo, tak dneska nemám Píďu. Život je fakt krásnej. Díky, Karle!

Tereza 

Komentáře k článku

Přidat komentář

  

Přehled komentářů
  •  
    Žádný komentář není.
     

Navigace