Cinderella’s Revenge přebírá klasickou pohádku o Popelce, ale převrací ji naruby. Trans nebinární protagonista Cindy (Alex Bartoš) se po letech ústrků a diskriminace rozhodne pomstít těm, kdo ho kdysi odsoudili. Namísto skleněné střevíce zde najdeme krvavé sklo, místo kouzelné víly zlomené naděje. Film využívá žánru hororové satiry k ostré kritice rodových a společenských očekávání, když Cindy z mučících rytířů na bále doslova udělá oběť.

Alex Bartoš jako Cindy podává fascinující výkon – v jedné scéně dojemně vzpomíná na dětství v kroji a vzápětí chladnokrevně vypočítává svou pomstu. Martina Novotná ve vedlejší roli odcizené královny nabízí karikaturu privilegované společnosti, jejíž první slova („Žádná divnost v mém království!“) vyvolávají mrazení. Jan Kraus ztělesňuje titulního prince tak nevědomě, že jeho falešný úsměv působí skoro groteskně.

Režisérka Elena Kovaříková vsadila na kontrasty – zářivé pastelové barvy kostýmů hravě svádějí k romantice, ovšem sotva vstoupíte na tanecní parket, kamera (Kamil Dvořák) odhalí rudé skvrny krve či rozpadající se kamenné dlažby. Scény honiček v zrcadlovém labyrintu využívají hrou světla a stínu, zatímco klaustrofobní záběry pracovny královny vytvářejí pocit neustálého dohledávání. Hudba (Ema Procházková) pracuje s disonantními houslovými tóny, které postupně gradují do Kaňkova industriálního beatu.

Na povrchu jde o zábavnou „pohádkovou masakrárnu“, v jádru ale zkoumá, jak tlak tradičních genderových rolí ničí jedince. Cindyina proměna z oběti na hybnou sílu pomsty ukazuje, že odmítnutí „královských“ očekávání může být nebezpečné – a přesto osvobozující. Film klade otázku: kdo je ve skutečnosti monstrum – ten, kdo odmítá odlišnost, nebo ten, kdo se kvůli ní mstí?