Původně jsem se nechtěla k nové verzi standardů vyjadřovat, protože mi přišly opravdu jak z jiného světa a v našich zeměpisných šířkách jen těžko představitelné, ale když už to Dominika nakousla, přidám ještě jeden postřeh. Původně jsem se nechtěla k nové verzi standardů vyjadřovat, protože mi přišly opravdu jak z jiného světa a v našich zeměpisných šířkách jen těžko představitelné, ale když už to Dominika nakousla, přidám ještě jeden postřeh. Zaujala mě desítka požadavků, které by měl splnit správný terapeut, který pracujíce s "genderově nevyváženými" jedinci. Podle bodu 3 by například měl dotyčnému vysvětlit VŠECHNY varianty léčby a možnosti s tím spojené, u nás se tomu tuším říká "seznámit pacienta s jeho právy", což se zhusta neděje, jak vyplývá i těch nemnoha dotazníků o situaci translidí, které se mi vrátily vyplněné. Stejně nepředstavitelný je například i bod 9, který praví, že by terapeut měl oslovit rodinné příslušníky, kolegy v zaměstnání a úřady seznámit je s novou situací dotyčného klienta. Smyslem tohoto bodu je bezpochyby snaha pomoct tranďákovi v hladkém zapojení se do společnosti...v našich podmínkách je to opět jen zbožné přání. Pokud vím, tak z terapeutů podobný přístup uplatnila v některých případech snad jen Hanka Fifková (nesmíme ale zapomínat ani na její častou osvětovou činnost v médiích), a to je žalostně málo. Ostatní totiž dál upřednostňují postup, v jehož rámci si společnost nemá zvykat na to, že takoví lidé existují a mají právo na v rámci možností normální život, ale že tranďák si má zvyknout na pravidla společnosti a podřídit se jim. Jinými slovy, standardy venku - jak píše i Dominika -- se zlepšují, jejich provádění u nás - byť se text objeví v připravované odborné publikaci o poruchách pohlavní identity (to bude počteníčko!) -- nemá pro nás bohužel hodnotu literatury faktu, ale sci-fi. Nic proti scifistům, samozřejmě, ale myslím, že v tomto případě je to opravdu škoda.