Paní Liu už teď mohla mít tři dcerky. Ale hanba a náklady na právní procedury by byly nesnesitelné, a tak dala svou druhou dceru pryč hned po narození a při třetím těhotenství, když ultrazvuk prokázal, že plod je opět ženského pohlaví, podstoupila interrupci. Když se komunistická strana v roce 1949 chopila moci, slíbila skoncovat se staletími degradace čínských žen. Přesto je však každoročně statisíce novorozených děvčátek odloženo, potraceno nebo dokonce zabito. Paní Liu už teď mohla mít tři dcerky. Ale hanba a náklady na právní procedury by byly nesnesitelné, a tak dala svou druhou dceru pryč hned po narození a při třetím těhotenství, když ultrazvuk prokázal, že plod je opět ženského pohlaví, podstoupila interrupci. Když se komunistická strana v roce 1949 chopila moci, slíbila skoncovat se staletími degradace čínských žen. Přesto je však každoročně statisíce novorozených děvčátek odloženo, potraceno nebo dokonce zabito. Pro chudé venkovské rodiny je to volba právě tak tvrdá jako krutá. Ve vesnicích, kde je tradice preferování chlapců dosud velice silně zakořeněna, znamená ponechat si holčičku riskovat veřejný posměch. Vládou stanovené omezení početnosti rodiny zavedené v roce 1979 také znamená, že ponechá-li si pár děvčátko, může ztratit šanci pořídit si chlapce, který je v Číně odedávna ceněn jako následník, jenž ponese rodové jméno, bude obdělávat rodinné pole a starat se o zestárlé rodiče. "Ženě bez syna bude její tchýně klnout a vesnice se jí bude vysmívat," vysvětluje paní Liu, rolnice ve bídačelé východní provincii An-chuej. "Všichni jsou toho názoru, že je povinností ženy porodit syna." Šestatřicetiletá Liu si nepřeje, aby bylo uvedeno celé její jméno v obavě, že kdyby se vesničtí radní, dohlížející na dodržování porodních kvót, dozvěděli o dcerce, kterou odložila, mohli by ji potrestat. Tyto kvóty, které mají zpomalit růst počtu čínských obyvatel, jichž je nyní 1,26 miliardy, omezují počet dětí ve venkovských rodinách na jedno - nebo dvě, narodí-li se jako první dívka. Třetí dítě by pro paní Liu znamenalo vysokou pokutu nebo možná dokonce nucenou interrupci. "Chybí" tolik malých děvčátek, že šokované čínské úřady odložily zveřejnění údajů získaných při loňském celostátním sčítání lidu. Z těch totiž vyplývá, že tento problém se vyhrocuje. Experti dospěli na základě těchto výsledků k závěru, že loni se narodilo o téměř 900.000 dívek méně, než by se dalo předpokládat z přirozené porodnosti; v roce 1990 to bylo o 500.000 méně. Normálně porodí ženy zhruba 107 chlapců na každých 100 dívek. Ale v Číně se loni narodilo 118 chlapců na každých 100 dívek. Nůžky se rozevírají: V roce 1990 to bylo 112 chlapců na 100 děvčátek. Světová zdravotnická organizace (WHO) ve zprávě zachycující rok 1997 odhadla, že od doby, kdy se tento problém počátkem 80. let vynořil, chybí až 50 miliónů čínských děvčátek. Narození mnoha holčiček není prostě hlášeno, tvrdí čínští experti. Rodiče je místo toho svěří bezdětným příbuzným nebo sousedům, nebo je zanechají na schodištích nemocnic či vládních úřadů. Holčičky zaplňují 900 čínských sirotčinců. Nevyvážený poměr pohlaví, kdy mnohem více chlapců než dívek dosahuje věku vhodného k uzavření sňatku, vyvolává sociální napětí a je živnou půdou prosperujícího trhu s nevěstami a prostitutkami. Venkované jsou ochotni zaplatit za ženu slušnou částku - dokonce i za unesenou či provdanou proti její vůli. Když se v roce 1949 komunisté chopili moci, v podstatě vymýtili do té doby běžnou praxi vraždění nechtěných novorozenců ženského pohlaví. Úřady zaplavily venkov hesly typu "Děvčátko je stejně hodnotné jako chlapec" a "Podporujme stejná práva pro dívky a chlapce". Dnes však fungují ruku v ruce tradice a moderní technologie. Rostoucí příjmy na venkově zpřístupnily ultrazvukové kontroly. A zatímco zákony zdánlivě zakazují lékařům vyzrazovat pohlaví nenarozeného dítěte, úplatky jim rozvazují jazyk. Dvojice platí až 500 jüanů (60 dolarů) - desetinásobek nákladů na regulérní kontrolu a více než mnozí rolníci vydělají za měsíc - aby se dozvěděly pohlaví plodu. Je velice snadné zajistit si tajnou interrupci nechtěného plodu ženského pohlaví. "Selektivní interrupce mají na svědomí nejméně třetinu a možná více než polovinu 'chybějících' děvčátek," tvrdí jeden z expertů Pekingské univerzity. Jak vyplývá z čínské studie uveřejněné v lednu, sahají ženy v oblastech příliš odlehlých či příliš chudých, než aby nabízely možnost ultrazvuku, k zabití novorozeněte jako k nejzazším prostředku. "Někteří rodiče nepovažují vraždu novorozence ženského pohlaví za nic víc, než opožděný potrat," konstatuje jeden z autorů studie. Čínské holčičky také s větší pravděpodobností zemřou do věku pěti let, což je v rozporu s jejich přirozenou tendencí přežít chlapce, praví studie. Důvodem je skutečnost, že někteří rodiče nevidí důvod, proč vynakládat čas a peníze na dívku, která je po sňatku opustí, aby následovala manžela. Podle studie berou venkovští rodiče děvčátka mnohem méně k lékaři a nekrmí je tak dobře jako chlapce. Po letech marných pokusů se paní Liu nakonec v roce 1997 narodil chlapec. Její manžel se z radosti opil a koupil jí bonbóny. "Bylo to jako na Silvestra," vzpomíná Liu. Liu sní o tom, že pošle syna na univerzitu a spoří na drahou mateřskou školku nedaleko její vesnice u města An-čching, ležícího 400 kilometrů západně od Šanghaje. Pokud jde o její devítiletou dcerku, neplánuje nic, kromě devítileté základní školy. Přece jen se jí však oči orosí, když vzpomíná na zimní noc před sedmi lety, kdy dovolila porodní bábě odnést její druhou novorozenou dceru pryč. "Jen jednou jsem jí slyšela plakat. Nikdy jsem ani na okamžik nezahlédla její tvářičku," říká křehká paní Liu s tváří poznamenanou léty práce pod širým nebem. "Plakala jsem a plakala, moc mi chyběla. Ale životní realita mi zabránila ve snaze získat ji zpět. Musela jsem přivést na svět chlapce." Příbuzní, kteří si děvčátko vzali, říkají, že je naživu a bylo adoptováno v nedaleké vesnici, ale nechtějí prozradit, ve které. "Nechci ani pomyslet na to, že by mohla být mrtvá," říká uslzená paní Liu.