Když vzpomínáte, která že akce se vám v životě nejvíce povedla, určitě si vzpomenete právě na ty hurá akce. Okamžitý nápad a následná realizace. Žádné čekání než bude předem domluvené datum a hodina. Jede se teď a hned. Kdo nechce má prostě smůlu. Mejdan roku se už neopakuje. Nedá se ani opakovat. Je to natolik spontánní, že se to jen těžko popisuje natož, aby jste to snad chtěli znova zažít. Když vzpomínáte, která že akce se vám v životě nejvíce povedla, určitě si vzpomenete právě na ty hurá akce. Okamžitý nápad a následná realizace. Žádné čekání než bude předem domluvené datum a hodina. Jede se teď a hned. Kdo nechce má prostě smůlu. Mejdan roku se už neopakuje. Nedá se ani opakovat. Je to natolik spontánní, že se to jen těžko popisuje natož, aby jste to snad chtěli znova zažít. Občas mívám stavy mysli, při nichž mě napadají šílené věci a akce. Tentokrát mě předběhl můj velmi dobrý kamarád. V půl jedné v noci se prostě rozhodl, že ho to doma nebaví a chce někam vyrazit. Vzal telefon a začal obvolávat. Podařilo se mu "vytáhnout" dva lidi, mě a ještě jednu kamarádku. Za tou kamarádkou jsme se rozjeli. Bydlí sice až na druhém konci Prahy, ale to na úspěšnosti akce přeci nic nemění. Měla jsem obavy, že mě tam někdo pozná. Přeci jen to není od mého bývalého bydliště až tak daleko a navíc i na diskotéku, kam jsme se chystali, jezdí lidé od nás. Pak zase zvítězilo mé bojovné já: "No a co tak to aspoň budou vědět." "Problémy" se na konec vyskytly úplně někde jinde. Vážně bych je tam nečekala, ale jen do chvíle něž nás předjela bílá Felície s roztomilým blikajícím nápisem. Krev se ve mně začala vařit a hlavou mi prolétlo: "Zase ty buzeranti." Nevím proč, ale tihle pánové v uniformě, ve mně vypěstovali dost silnou nenávist k jejich povolání. "Dobrý večer pane řidiči, vaše doklady," a už to začalo jediné štěstí bylo, že jsem čirou náhodou nebyla za volantem. Vzhledem k sobotní noci se kamarád nevyhnul ani trubičce. Když se její barva ani nehnula, tak začala teprve ta správná "buzerace". Chtěli vidět lékárničku, výstražný trojúhelník, rezervu a málem bych zapomněla na rezervní žárovky. "My tě dostaneme, ty cápku, když už jsi nenadejchal, tak my si najdeme něco jinýho." No, sami jistě uznáte, že najít "něco" na škodovce není až takový problém. Tak jsme od "ochránců" zákona odjížděli o pět set korun lehčí. Není to skvělé, že si platíte lidi, kteří se mají starat i o vaší bezpečnost a chránit vás před případným šikanováním, a namísto ochrany vás prostě šikanují a buzerují sami.. Zde by se hodilo rčení: "Dej blbci funkci a vymyslí razítko." Tak nějak to v přeneseném významu funguje i zde. Dej policajtovi pravomoc a uvidíš co s ní udělá. Jen nevím proč by obyčejní lidé měli "sponzovat" jejich dýchánky u benzinových čerpadel ??? Chápu, že platy u policie asi nebudou nic moc, ale pokud jim jde jen o peníze mohou jít přece pracovat jinam. No to sice mohou. Nevidím jediný důvod proč by to udělali. Tady mají moc a to jejich malé mozečky zřejmě naplňuje pocitem nadřazenosti. Neříkám, že všichni jsou takoví, ale případy z mé osobní zkušenosti se bohužel množí. Večer nám sice nezačal nejšťastněji, nic méně sliboval rozhodně příjemnější pokračování. Neratovice nejsou od Prahy příliš daleko a tak jsme naštěstí už žádné "orgány" nepotkali. Na kamarádku jsme čekali před vchodem do diskotéky, kde v tuhle hodinu už postávalo pár navátých* mladíků ve společnosti stejně společensky unavených slečen. Když se člověk na chvilku zaposlouchal do tohoto nepříliš srozumitelného dialogu, muselo mu být hned jasné jednak kolik je hodin a za druhé, že je na vesnici. Ostatně, nenechte se mýlit, v Praze je to jen o málo lepší. Liší se to snad jen výrazy. Mentalita v tom stavu navátosti je téměř totožná. Kamarádka konečně dorazila. Do mě se mezi tím totiž pustila hrozná zima. Při vstupu na tuhle vesnickou diskotéku, kdy si pro facku nemusíš chodit až tak daleko, se mi začal zvedat adrenalin. Ještě jsem něco podobného nezkusila a navíc v blízkosti bydliště, kde vás znají úplně jinak. Musím říct, že Ačko nebo i "normální" pražské podniky se mnou už dnes nehnou, tohle byla rozhodně úplně jiná zkušenost. Přejít část podniku a dostat se k baru bez toho, aby si mě někdo všim,l nebylo možné. "Budíš pozornost," prohodil kamarád s úsměvem. "Jako kdyby to bylo jindy snad jinak," odvětila jsem a kamarádka asi o dvě hlavy menší se jen usmála. Celá trojka zakotvila u baru a objednala si pití. Barman měl problém snad jen s hlukem. Jinak se tvářil naprosto profesionálně. Devadesátá léta mě na parketu dost rozehřála a já s nostalgií zavzpomínala na dobu, kdy jsem byla školou povinná. Navíc jsem té omladině ukázala jak se před x lety tancovalo na vypalovačky** od DJ Boba, Vanilli Ice, Snepu a spousty další skupin. Musím říct, že se ten pán za mix pultem vážně snažil. Blížilo se ráno a s ním i poslední pomalé písničky. Na jednu jsme s kamarádem vyrazili taky mezi zamilované dvojky (bohužel žádná trojka :(( ). Velmi pokročilý čas a již notně prořídlá společnost by v tuhle chvíli možná vzala i striptýz (radši jsem to, ale nezkoušela). Náš bezkontaktní tanec si myslím bylo maximum. Cesta zpět, při níž potkáváte první "kolbenky". Jediné, na co se těšíte, je postýlka. Tak dobrou noc a zase někdy příště. * navátý = pod vlivem alkoholu. Pozn. autorky ** vypalovačky = muzika, která vás chytne a nepustí