Tourmaline – spisovatelka, umělkyně a aktivistka – přemýšlí o své nové knize MARSHA a naléhavé potřebě queer příběhů.

Čas od času se objeví kniha, která nejen změní to, jak se díváme na někoho jiného, ale promění i náš vlastní pohled na sebe sama. MARSHA od Tourmaline je právě takovou knihou. Nádherně napsaná, důkladně prozkoumaná a podstatně víc než jen životopis Marshy P. Johnson. Je to zúčtování, znovuzískání dědictví a zářivá výzva, abychom na ni pamatovali v celé její barevnosti.

Tourmaline už léta vytváří dílo, v němž se prolíná umění, aktivismus a osvobození černých trans lidí – od filmu a výstav přes právní advokacii až po komunitní péči. V MARSHA nabízí první kompletní portrét jedné z nejikoničtějších osobností queer historie.

V našem rozhovoru, který je součástí série Out and About, jsme se dotkly témat od Disney Worldu přes Tracy Chapman až po sci‑fi mystiky a trans radost – a samozřejmě Marshu. Postřehy Tourmaline jsou stejně něžné jako radikální a připomínají, že radost není oddělená od odporu; je jeho samým srdcem.

Stejná myšlenka pulzuje i na stránkách MARSHA. Je to čtení, které vás rychle pohltí a zůstane s vámi dlouho po dočtení. V době, kdy jsou trans komunity obviňovány a napadány, působí tato biografie nejen aktuálně, ale i naprosto nezbytně. Pokud jste ji ještě nečetli, pořiďte si ji v knihkupectví, knihovně nebo kdekoli, kde knihy ještě nebyly zakázány.

Otázka: Tourmaline je krásné a obrazotvorné jméno – byl nějaký konkrétní moment nebo význam, který tě k němu přivedl?

Odpověď: Vybrala jsem si Tourmaline jako způsob, jak uctít svou linii a mnohost toho, kým jsem. Turmalín je drahokam známý tím, že odráží celé spektrum barev – stejně jako queer identita, stejně jako radost, stejně jako Marsha. Nebyl to jediný okamžik, spíš posun k hlubšímu souladu s mou vlastní magií.

Otázka: Nejoblíbenější hotel, ve kterém jsi kdy bydlela – a čím tě zaujal?

Odpověď: Rosewood São Paulo. Je úchvatný – pokoje jsou přepychové a design vibruje historií i budoucností. Nejvíc mě dojalo, že na recepci pracují trans lidé jiné barvy pleti. Takové zastoupení v luxusním prostředí mění vše – prostor se stane sexy, laskavým a možným. Musím ale zmínit i Nine Orchard v New Yorku; mnohokrát mi tam poskytli pokoj, abych mohla psát MARSHA, a stal se mým útočištěm uprostřed města.

Otázka: Oblíbená restaurace, která se vždycky cítí jako domov?

Odpověď: Sant Ambroeus – hlavně díky dortu principessa. Nejde jen o jídlo; je to jako vstoupit do světa, kde se vše zpomalí. Osvětlení, rituál dezertu, pocit, že jste hlavní postavou evropského filmu z 60. let – je to nádherně hříšné.

Otázka: Máš na seznamu míst, která bys ještě ráda navštívila?

Odpověď: Bahia, Brazílie. Afro‑brazilské tradice, trans rodová linie, rituály candomblé a přímořská smyslnost. Měla jsem výstavu v MASP v São Paulu a tolik lidí mi říkalo: „Musíš do Bahie.“ Od té doby mě volá. Také jsem strávila pár týdnů v Tokiu v roce 2023; úplně mi to změnilo vnímání prostoru a emocí. Teď sním o místech jako Naoshima, ostrov umění, nebo Kójasan, kde čas plyne v úctě.

Otázka: Vzpomínáš si na svůj první Pride? Jaké to bylo?

Odpověď: První Pride, na kterém jsem pochodovala, byl v roce 2006 s Queers for Economic Justice. Pride jsem navštívila i dřív, ale pochod po Páté avenue – s transparentem, rameno na rameni s lidmi, kteří snili o svobodnějším světě – byl proměňující. Byla jsem uprostřed vlastního hledání a ten moment působil jako portál. Pride se stal méně o tom být vidět a víc o vstupu do toho, kým už jsem byla.

Otázka: Cestování často přináší umělcům nové nápady. Jsou místa, která ovlivnila tvou tvorbu?

Odpověď: Opravdu Disney World. Trávím tam čas ne jako návštěvnice, ale jako studentka – zkoumám, jak využívají architekturu, vůni, zvukovou krajinu a tok lidí k vyvolání emocí. Fascinuje mě mechanika okouzlení – jak nás fyzický prostor může pohnout – a zajímá mě, jak z těchto poznatků vytvořit něco queer, svobodnějšího a pravdivějšího. Tokio se mě hluboce dotklo: pár týdnů v roce 2023, projekce mých filmů Pollinator a Atlantic Is a Sea of Bones. Velkorysost publika a citlivost města na design mi úplně změnily pohled na vyprávění příběhů a světotvorbu. Připomnělo mi to, že umění může být místem, ve kterém žijeme.

Otázka: Kdybys mohla hostovat v jakémkoli aktuálním seriálu, který by to byl a jakou postavu bys chtěla hrát?

Odpověď: Strašně bych chtěla do světa Star Wars; je tam prostor pro tolik queer snění. Hrála bych mimozemskou mystičku s Force schopnostmi spojenými s pamětí předků.

Otázka: Jaký účet na Instagramu ti přináší potěšení, když potřebuješ rychlou radost?

Odpověď: @abrahamhickspublications. Je to trochu manifestace, trochu duchovní motivace, trochu camp. Někdy tam jsem prostě kvůli měkkým gradientům a citátům typu „Vesmír tě nezkouší, odpovídá ti.“ Je to uzemňující, bláznivé i hluboké zároveň.

Otázka: Jaké album si pouštíš stále dokola?

Odpověď: Tracy Chapman od Tracy Chapman. Připomíná mi zpomalit a důvěřovat verzi sebe sama, kterou ještě neznám.

Otázka: Vyzkoušela jsi mnoho kreativních cest – film, aktivismus, vizuální umění – a teď jsi napsala první celovečerní biografii Marshy P. Johnson. Kdy jsi o ní slyšela poprvé nebo sis uvědomila, že její příběh může být součástí tvého?

Odpověď: Přibližně v mých late teens, když jsem chodila do školy v New Yorku a objevovala Christopher Street jako queer prostor. Připojila jsem se k mladé skupině FIERCE a začala se podílet na tom, aby se queer lidé mohli svobodně objevovat v těchto místech. Příběhy o Stonewallu, pouličních královnách a vzájemné péči měly stále sílu a skrze ně jsem začala vnímat, jak radostná a živá Marsha byla. To mě drží už dvacet let výzkumu.

Otázka: Zmínila jsi, že psaní o Marshe ti pomohlo vzdálit se od studu a přiblížit se k vlastní hodnotě. Jakou radu bys dala lidem – zejména trans a queer –, kteří teprve začínají vyprávět své příběhy?

Odpověď: Začni tam, kde jsi, i když je to chaotické. Nemusíš být „vyléčená“ nebo „celistvá“, abys byla hodna být slyšena. Tvůj příběh je obřad.