Je několik transsexuálů, kteří měli to štěstí a úspěšně si nechali změnit pohlaví. Co to všechno obnáší tak zhruba v kostce víme všichni. Změna pohlaví (trvající několik let a zahrnující postupně psychoterapeutické vedení, podávání hormonů příslušných vytouženému pohlaví a nakonec i operaci) končí úřední změnou pohlaví v matrice i ve všech dokladech. Co to je?
Transsexualita je porucha sexuální identifikace, kdy biologicky normální muž se cítí být ženou a žena zase mužem. Cítí se svou duší uvězněni v těle, které jim nepřísluší, s nímž se neztotožňují. Tato porucha je pravděpodobně vrozená a projevuje se už od útlého dětství - malý transsexuál si hraje s panenkami a v pubertě se zamiluje do spolužáka, transsexuálka si hraje s auty a pak se zamiluje do kamarádky.

Muž, nebo žena?

Jak se ale žije transsexuálovi, který nepodstoupil změnu pohlaví. Na několik otázek jsem se zeptala své kamarádky Leony. Asi vám možná přijde zvláštní, že říkám kamarádky Leony, když je to vlastně muž. Jenže ve své podstatě je to žena každým coulem. Jen vzhled tomu odporuje. Nikdy jsem si s Leonou nepovídala tak, že bych jí oslovovala v rodě mužském. A vlastně si to už ani neumím představit. A už vůbec si neumím představit, že bych jí oslovila například: „Ahoj Petře."

Jaká -ý je?

Nejprve mi dovolte trochu mého konstatování k její osobě. V první řadě musím říct, že být to skutečně mužský a ne žena v mužském těle, tak bych jí chtěla mít vážně doma. Nikdy jsem od ní neslyšela křivého slova. Pokaždé když s ní mluvím, je o čem si povídat. Ještě se mi nestalo, že bych se s ní nudila, nebo že by jí nějaké téma bylo cizí. Je to „žena" co si ráda povídá. Navíc je tak chápavá, jak to snad žádný muž nedovede. Její neutuchající optimismus je téměř až vzácností. Nikdy jsem jí neviděla, že by měla špatnou náladu. Naopak to já, když mám špatnou náladu, tak ona mě z ní vždy dokáže vyvézt. Pracuje jako administrátor u jedné PC firmy. Je ráda, když někomu může pomoci a nikdy nikomu pomoc neodmítne. Co se týká neřestí, tak o žádné nevím. Nekouří, alkohol nepije. Tak a nyní vám již představuji transsexuála Leonu 28 let. Vzhledem muž a duší žena. Jak se jí žije, když je do smrti uvězněná v mužském těle posuďte sami.

Kdy jsi pochopila že jsi transsexuál?

Já ani nevím, ono to nebylo nějaké "náhlé" poznání, spíš se mi začalo zdát, že není všechno tak jak má být. Hádám že to mohlo být tak kolem 15, 16 let, ale už je to dávno, tak opravdu jen odhaduji.

Vědí to tvoji rodiče?

Rodičům jsem to neřekla.

Proč?
Důvodů je víc, stud, bála jsem se jak by zareagovali... Jsou věřící a když se podobné téma objevilo třeba v televizi, ne že by třeba něco řekli, ale bylo poznat, že je jim to téma proti srsti.

Vycházela jsi s rodiči jinak dobře?

Nikdy jsem s nimi nevycházela nejlíp, hlavně s otcem a tohle by asi byla poslední kapka.

A co přátelé, okolí, ti to vědí?

Přátelé, ani okolí to neví. Není to moc lehké popsat. Nevím, snad je to dané místem původu, ona malá vesnička na Jižní Moravě asi nebude zrovna ideální pro jakoukoliv odlišnost.

Jaká reakce ze strany okolí tě napadá?
Vážně nevím jak to popsat, je toho hodně. Říct to někomu a doufat že to pochopí? Ale co když ne a bude to dávat k "dobrému" v hospodě u piva... Sama to třeba vydržím, ale mám rodiče, sestru.. Sama odjet můžu i jsem to udělala, ale oni tam musí zůstat. A jsou věci, které se na vesnici jen tak nezapomínají...

Máš kamarády?

Když se to tak vezmu, mám jediného kamaráda, jsem dost uzavřená a moc mezi lidi nechodím.

Máš partnerku jako muž, nebo partnera jako žena?

Mám partnerku. Asi to každému přijde zvláštní, že když jsem vlastně duchem žena, tak bych asi měla mít spíš partnera. Jenomže je tu jeden maličký háček. Cítím se jako žena a navíc jsem na ženy.

Tedy, ty jsi vlastně transsexuál a k tomu ještě lesbička?

Přesně tak. Divné, já vím.

Jak se tedy přítelkyně dívá na tvou transsexualitu a ví to vůbec?
Partnerka to ví, ale to je spíš náhoda.

Proč náhoda?

Jde o to, že jsme se potkaly na internetu. Když jsme se poznaly nikoho nehledala. Žila spokojeně už několik let s přítelem a prostě jsme se jen tak potkávaly na chatu. Po nějaké době se s přítelem rozešla a ani nevím jak k tomu došlo, prostě jsme se daly nějak dohromady. Mám ji moc ráda, ale co se týče mého "problému" tak jsem si ani teď moc nepomohla. Přítelkyně to sice ví. Ale vlastně vědět nechce. Je zvláštní povaha a když je o něčem přesvědčená moc se s ní vlastně nedá diskutovat. Má představu že to je jen taková příhodička, něco co si člověk vymyslí a ono ho to po čase přejde.

Tak to asi nebude ten pravý ořechový vztah, že?

Jak jsem řekla jinak jí mám moc ráda a dobře si rozumíme.

Není to trochu o tom, že ona si nechce připustit, že se v podstatě miluje se ženou?

Myslím si, že na tom kousek pravdy bude. Když se milujeme, tak ona vždy tvrdí, že jí to dělám lépe, než jiný muž. Asi to bude tím, že i v sexu reaguji jako žena.

Používáš při milování svůj penis, nebo ho necháváš stranou?

Já si s partnerkou ráda hraji. Vydržím to velice dlouho. Penis samozřejmě k sexu potřebuji to je asi jasné. A ona ho potřebuje zvlášť. Jen nemám potíže, jako jiní muži. Když můj penis nemůže, vůbec mi to nevadí a nepřipadám si méněcenná.

Jaký druh sexu preferuješ?
Mám ráda orální sex a jak jsem řekla, ráda si hraji s partnerkou. Její přirození mě dovádí k šílenství a nedokážu myslet na nic jiného.

Možná se teď zeptám hloupě, ale jak se cítíš v tom cizím těle?

Jak se cítí člověk v jiném těle??? Nevím jak se cítí ve správném, tak nemůžu napsat rozdíl. Jen prostě cítím že to jak vypadám, není dobře, že se někde stala chyba. Vážně se to těžko popisuje.

Jak bys popsala svou povahu?

Jsem znamením štír, prostě si vlezu pod svůj kámen, do tmy a bezpečí a nikdo se ke mě nedostane. Mám tam jen svůj svět do kterého si nikoho nepustím..

Se mnou se o tom ale přece bavíš ne?

Ano a také jsi jediná s kým o tom mluvím. Jak jsem řekla nikdo kromě tebe a mé partnerky to neví. Navíc ještě s tím rozdílem, že ty mě opravdu bereš takovou jaká jsem, zatímco partnerka to už asi stejně zapomněla.

Co změna pohlaví?
Změna je pase a asi i vždy byla. Těch důvodů je také mnoho, jako v případě otázek proč jsem to nikomu neřekla. Ať už strach z nepochopení, reakcí okolí, rodičů.. Nebo zdravotních obtíží. Když jsem se dostala k internetu a začala jsem o tom hledat dostupné informace - do té doby jsem o problematice věděla hrozně málo. Jen představa doživotního braní léků.. Nikdy jsem nebyla nejzdravější a tohle člověku v žádném případě nepřidá.

Jsi společenský typ?

Nejsem společenská a tak vlastně nikam moc nechodím. Většinou jsem "šedá myška" málo kdo si mě pamatuje, spolužáci, sousedé... Dá se říct, že mi to většinou vyhovuje. Ne vždy, ale stejně... Leono, já ti moc děkuji za rozhovor a těším se až se zase potkáme.

Datum publikace: 14. 6. 2004