Inspirací pro tenhle článek je tak trochu Terčin úvodník (Ze života šupačky) a trochu hodně debaty, které ať skrytě, nebo nepokrytě, probíhají kolem mě. Logicky a nutně musejí probíhat kolem mě, ale i kolem každého z nás. Pochopitelně se o nich jen s malým zpožděním dozvídám a většinou se k tématu snažím i vyjádřit. Bohužel však žasnu...... To možná nebude to správné slovo, prostě nevycházím z údivu. Inspirací pro tenhle článek je tak trochu Terčin úvodník (Ze života šupačky) a trochu hodně debaty, které ať skrytě, nebo nepokrytě, probíhají kolem mě. Logicky a nutně musejí probíhat kolem mě, ale i kolem každého z nás. Pochopitelně se o nich jen s malým zpožděním dozvídám a většinou se k tématu snažím i vyjádřit. Bohužel však žasnu...... To možná nebude to správné slovo, prostě nevycházím z údivu. O co jde?? Terka ve zmiňovaném článku to nazvala "překročením Rubikonu". Prostě chvíle, kdy vás okolní svět přestane brát za "exota" a začne vás chápat, jako příslušníka "vašeho nového" pohlaví. Řečeno je to kostrbatě, ale jistě si rozumíme. Začneme-li projevovat své, dosud skryté já, obvykle se maskujeme za spoustu berliček (mejkapy, paruky, výrazné oblečky,...). Vím dobře o čem mluvím, tohle období znám. Znám i ten pocit, kdy sledujete okolochodící slečny a paní (psáno z mého, tedy MtF pohledu), jak se líčí, abych byla co nejvíce "JAKO" ony. Tohle období já nazývám transvestitním. Logicky ale přišel čas, kdy mi "napodobování" žen začalo vadit, přestože mne to do téhle chvíle maximálně uspokojovalo. Je to pochopitelné. Léta se musím tvářit JAKO muž, přestože jsem uvnitř duše ŽENOU. Nemohu vše otočit a tvářit se JAKO ŽENA! To nejde, navíc je to z deště pod okap! Nechci být něco JAKO..!!! Tady se dostávám k jádru oněch debat okolních lidí. Přesněji těch, kteří fakt mé diagnózy nesou jen velmi těžce a nebo ho prostě odmítají přijmout. Protože nevěřím na existenci X-tých druhů pohlaví, vím že jsem uvnitř ženou a hotovo. Nechci to nikomu nutit, nechci to před nikým skrývat! Jistě znáte sami ty otázky, typu: Kdy se to začalo projevovat a kdy už teda ženou budeš??? Na tyhle otázky jsem prostě nenalezla uspokojivou odpověď. Dostatečně dlouho vstřebávám informace o možnosti operativní změny, něco pro to dělám, ale vím, že medicína může lecos, ale z tuctového chlapa výstavní kočku neudělá. Navíc by se asi sposta lidí divila, jak nehezky vypadají některé sexbomby z časopisů bez barev a náročných účesů. Já spíš vycházím z toho (mimochodem právě ta většina se morálně hlásí k tomuto krédu taky) že nezáleží na tom, co je na povrchu, ale co je uvnitř. Pak ale slyším řeči na téma, že budu ženou, až budu jako žena vypadat, až se budu jako žena chovat, až budu jako žena řídit auto, jednat,........ ! To ale nikdy nebudu a ani nechci. Nebudu jednat jinak, nebudu se chovat jinak. O tom to je, chovat se přirozeně. Ráda se líčím, hezky oblékám, ale ne proto, že to "ženy tak dělají", ale proto, že mě to tak baví, je mi to příjemné!! Já žiji svůj život bez přetvářky, já nehraji divadlo! Jak píše Terka, a má na to nárok po těch letech od operace, že kila hormonů s tělem lecos vyvedou. Jo, snad jo, ale kdo bude chtít a bude se moc snažit, stejně najde na každé z nás hrstku neženského chování, stejně tak na klukovi, kterým jsme byly dříve, něco nemužského. Tak to je. Setkala jsem se i s názorem, že v ženských šatech bych měla začít chodit až po operaci. Dobře, pominu lékařskou "podmínku" života v opačné roli, ale i tak. Ptala jsme se onoho "mudrce", co se tím pro něj změní?? Odpověděl, že nebudu vypadat "divně". Možná budu, možná ne. Budu žít "v původní mužské roli" , budu se potají ládovat hormony a okolí mě bude mít "za chlapa". Pak dám zaměstnavateli neschopenku a na pár týdnů zmiznu z očí. Projdu operací a za 4-5 týdnů mě opět potkají na ulici, tentokrát v ženských šatech, s mejkapem a s -ová za jménem. Nikomu to nepřijde divné, všichni to vezmou, protože každý přeci vím, co mám v rozkroku za pohlavní orgán. A pohádky je konec...... To je blbost, co? Nějak mi docházejí argumenty, jak vysvětlovat, že to takhle nejde! Napadá mě jen jedno řešení: NEVYSVĚTLOVAT nikomu nic!! To ale taky nejde..... Mimochodem, ptala jsem se oné nechápavé kolegyně, jak se tady má chovat žena, jak má vypadat? Po troše přemýšlení vypotila nějaká moudra. Na základě jich jsem docela logicky (a to tak, že i ona pochopila) zpochybnila její ženství! Ta se divila, když jsem celý dialog zakončila na základě logiky tím, že já (zatím s pindíkem) jsem podle ní víc ženou, než ona (stále dole bez...)!! Loňského Silvestra jsem trávila na oslavě, kde se mezi cca 500 lidmi pohybovala většina "smetánky" našeho města, pochopitelně s doprovodem svých chotí. Beze studu řeknu, že většina transholek, které znám, by v téhle konkurenci patřila k lepšímu průměru. Minimálně. Nic naplat, některé lidi prostě nepředěláme.....!!!!